Dítě s PAS v základní škole – Náročné chování, jeho prevence a praktické příklady

Při výchově a vzdělávání dětí s poruchou autistického spektra může docházet k situacím, které jsou náročné, jak pro samotné dítě, tak i pro rodiče, pedagogy či jiné pečující osoby. Takové situace mohou působit samotnému dítěti nebo okolí určité omezení až ohrožení, psychickou i fyzickou nepohodu. Narušují z pohledu školního prostředí průběh výuky, školních akcí, působí na vztahy ve třídě i na začleňování dítěte do kolektivu. Náročné situace ve škole se mohou projevovat u dítěte s PAS různým méně či více náročným chováním. Jako takové projevy chování bych, ze své praxe s dětmi s PAS, označila:

• Rozladěnost – Dítě je podrážděnější, citlivější, projevuje se plačtivěji, více potřebuje ujištění o tom, co bude následovat, kdo ho vyzvedne ze školy, je méně soustředěné, rychleji může měnit zájmy i emoční projevy, více ulpívá na jednom tématu nebo na svém oblíbeném tématu (dává mu pocit jistoty, bezpečí), může se vracet k situaci, která ho rozladila apod. Bývá často předstupněm afektu.

Důvody bývají např. zdravotní stav, špatný nebo nedostatečný spánek, žízeň, hlad, počasí – chladné, vlhké, větrné, příliš vysoké teploty, změny, hypersenzitivita – dráždivé oblečení, příliš těsné nebo málo těsné oblečení… Rozladit může dítě nejen negativní důvod, ale i velmi pozitivní – velké těšení se na něco.

• Odmítání – negativní postoj, někdy až zacyklení či zásek – odchodu odněkud, odchodu někam, pokračovat v určité činnosti, vykonat nějakou činnost, přestat dělat nějakou činnost, odmítání osoby, určitého pravidla, jídla, komunikace s někým nebo v konkrétní situaci, aktivitě…

K důvodům může patřit např. strach z nového, neznámého nebo naopak již dřívější špatná zkušenost, velmi oblíbená činnost, smyslové přetížení, neporozumění smyslu, nedostatečná motivace…

• Nevhodné, provokativní až agresivní chování vůči spolužákům – nevhodná komunikace (hlasitost, volba komunikačního slovníku, neadekvátní komentáře v určitých situacích, přílišná zaměřenost na svá témata, zacyklení v tématu nebo v situaci, nevhodné načasování, více monolog než dialog…), braní věcí ostatních, kontaktování spolužáků různými fyzickými způsoby (strkání, štípání, kousání, silné objímání, braní za ruku…), provokativní komunikace nebo chování (to, co vypozorují, že vyvolá určité reakce)…

Mezi důvody se objevuje např. zájem o kontakt s ostatními, zájem o hračku nebo věc, potřeba sdílet své téma, jisté reakce dodávají pocit bezpečí, záliba v určitých reakcích…

• Afekt – Při afektu jde o snížení či ztrátu kontroly nad vlastním jednáním. Nejen u dětí, ale i u dospělých s autismem se setkáváme se dvěma druhy afektu, které pojmenováváme Meltdown a Tantrum.

Meltdown nebo také afektivní zhroucení – je způsoben přetížením nervové soustavy z důvodu smyslového přesycení nebo z důvodu přetížení požadavky. Dochází k tzv. „roztavení“ ovládacích mechanismů. Projevuje se většinou křikem, pláčem, leháním na zem, sebezraňováním, rozbíháním proti zdi, věcem i druhým lidem, útěkem, házením nebo shazováním věcí apod. Doporučuje se zajistit bezpečné prostředí, pokud je to možné, odvést dítě mimo přehlcující prostředí i tam, kde nejsou ohroženy ostatní děti a vyčkat do zklidnění. Pokud je dítě ve fázi přijímání i různých zklidňujících prostředků (zpěv, relaxační nástroje, zabalení do deky, oblíbený plyšák, jídlo k uklidnění…), můžeme využít. Meltdownu může předcházet tzv. shutdown (vypnutí), kdy dítě nereaguje na vnější podněty a je vhodné počkat, až přejde. Nátlakem na komunikaci jen urychlíme přechod do meltdownu.

Tantrum, někdy používán i výraz rapl, jehož příčinami bývá touha po získání něčeho (hračky, jídla…) nebo touha po splnění nějakého požadavku (jít ven, pustit pohádku…). K projevům obdobným u meltdownu se přidávají opakované prosby, smlouvání, projevy lítosti i třeba zlosti. Pomine po splnění požadavku a oproti meltdownu ho můžeme ovlivňovat různými výchovnými přístupy a strategiemi (odměna, odpoutání pozornosti, nácviky sociálních dovedností…).

• Možné faktory ovlivňující vznik náročného chování:
  • Prostředí – požadavky
  • Osobnostní charakteristiky
  • Fyzický a psychický stav, medikace
  • Prostředí – strukturalizace a vizualizace
  • Změny
  • Neznalost způsobů vhodného chování v dané situaci
  • Zájem o kontakt s vrstevníky, neadekvátní navazování kontaktu
  • Fascinace určitými reakcemi
  • Vyvolávané reakce se stále stejným průběhem dodávají pocit předvídatelnosti a tím i bezpečí
  • Dosycování určitých potřeb, potřeba stimulace
  • Nuda-nevědomost, jak vyplnit volný čas

• Možná prevence vzniku náročného chování:
  • Přiměřená úprava prostředí
  • Respektování zdravotního a psychického stavu, odpočinek
  • Přiměřené požadavky
  • Vhodné informování o změnách
  • Citlivá důslednost a empatie
  • Využívání relaxačních, stimulačních pomůcek
  • Respektování hypersenzitivity
  • Poučení se ze situace a zajištění podmínek pro zamezení znovuobjevení náročného chování
  • Pravidelné informování a spolupráce s rodiči (nové záliby, potíže…)
  • Využití pomoci odborníků (ABA terapie, Rozvoj hrou, Nácviky emočních a sociálních dovedností…)
  • Logopedická intervence
  • Využití odlehčovacích služeb (domácí využití)

• Otázky, na které je vhodné hledat odpovědi:
  • Kdy náročné chování vzniká (pokud jde o opakované chování)?
  • Co předchází náročnému chování (změna, požadavek…)?
  • Mám dostatek informací od rodičů (např. o situaci ráno doma…)?
  • Má dítě uspokojené základní fyziologické potřeby (hlad, žízeň, tepelný komfort…)?
  • Používám jednoduchou a srozumitelnou komunikaci pro konkrétní dítě?
  • Je vhodně upravené prostředí?
  • Je vhodně a dostatečně zajištěna předvídatelnost v čase, prostoru…?
  • Jak se dítě cítí zdravotně?
  • Jak jsem reagoval/a na dítě, a v jakém rozpoložení jsem?
  • Co mohu udělat pro to, aby se minimalizovalo riziko opakovaného vzniku náročného chování dítěte? A mnoho dalších…

PRAKTICKÉ PŘÍKLADY NÁROČNÉHO CHOVÁNÍ A JEHO ŘEŠENÍ

• Rozladěnost – „Sestřička“

Honzíka přivádí maminka do školy až po 8. hodině. Již při vstupu vnímáme Honzíkův neklid. Vbíhá do třídy, odhazuje hned za dveřmi tašku, aniž by došel ke své lavici a začíná smršť různých otázek. Týkají se zejména toho, co bude teď a potom a zase potom. Vyžaduje zacyklené opakování, jak bude dopoledne, než maminka opět dojde, probíhat. Paní asistentka se snaží Honzíka převést klidnou řečí již na jiné téma (asi po 2 zopakování odpovědí) a ukazuje mu, kam společně dají tašku. Také se ho snaží vtáhnout do děje ve třídě. Vede ho ke zvonkohře, kterou každé ráno zahajuje hodinu. Mezitím jsem zjistila od maminky na chodbě, že ho rozladila situace se sestřičkou, kterou vedli společně do školky. Měli jasný plán. Odvedou sestřičku a sami dva jedou do školy. Tak to každý den funguje. Protože však měla sestřička ještě mírnou rýmu, ve školce ji nepřijali a musela jet s Honzíkem do školy. To narušilo Honzíkův pravidelný režim a těžko chápal, proč se to tak změnilo. Na vysvětlování již v tuto chvíli nebyl naladěn a jeho rozladění bychom tím ještě nejspíš zhoršily. Zvolily jsme improvizační zařazení oblíbené úvodní aktivity na interaktivní tabuli a nechali jsme i po vysvětlení dětem, Honzíka vícekrát vytočit příklady na interaktivním kolotoči. Postupně se ho podařilo aktivitami v hodině zklidnit.

Nastávají situace, které nelze vždy úplně předvídat, předejít jim nebo vždy zajistit, aby z nich dítě nebylo rozladěné. Avšak i takovými situacemi probíhá nácvik emočních i sociálních dovedností a mohou být přínosné.

• Afekt – „Jídelna“

Honzík v současném školním roce (2. třída) začal projevovat mnohem větší zájem o spolužáky a celkově o děti. Chce být všude, kde se děti objeví a bylo i období, že se připojoval k jakékoliv třídě i méně známých dětí a potřeboval s nimi společně jít ve skupině. Bylo v tu chvíli nepodstatné, kam šly. Když i v šatně uviděl procházet skupinku dětí, tak vyběhl s nimi ven a vůbec v tu chvíli neřešil, že nemá boty.  Tak to pro něj bylo silné. Už to začínala být téměř posedlost. Do té doby většinou zvládal pobyt ve školní jídelně, i přes určitou zvýšenou hlučnost, bez větších potíží. V případě potřeby si nasazoval sluchátka nebo s nimi už rovnou do jídelny přišel. Respektovaly jsme, že chce vždy odcházet s dětmi z naší třídy společně do jídelny. S paní asistentkou jsme však čím dál víc pozorovaly, že ho začíná rozrušovat odcházení různých tříd z jídelny a několikrát se k nim i rozběhl od jídla a potřeboval s nimi odejít. V jedné situaci, kdy ho paní asistentka zastavila a chtěla ho vrátit k nedojedenému obědu a on viděl, že skupina dětí odchází z jídelny, spustil se afekt. Honzík ležel na zemi, kopal kolem sebe a křičel. Nechtěl ani zpět, ale ani z jídelny. Těžko hodnotit, zda šlo o meltdown nebo o tantrum. Rozhodně bylo potřeba zajistit klid v jídelně a bezpečný průchod šatnou ostatním. Vystřídala jsem paní asistentku a odnesla Honzíka do třídy. Pokud je u afektu jeden člověk, je vhodné, aby ho u dítěte vystřídal jiný, který nebyl přímo u vzniku afektu. Dítě se snadněji s někým, nepřímo zúčastněným, uklidní. V takových situacích Honzíkovi nejlépe zabírá ke zklidnění lízátko. Ještě nějakou chvíli si odmítal lehnout na relaxační vak a opakovaně směřoval ven ze třídy. Když jsem jen krátce informovala: „Budeme tady, je tu klid, dáš si lízátko“ a přidávala jsem i témata na odvádění pozornosti, postupně se uklidnil. Promýšlely jsme s paní asistentkou dlouho, jak tomu pro příště předcházet. Věděly jsme, že jíst sám mimo jídelnu bude v současné době klidnější, pokud ale zvládne odchod dětí ze třídy bez něj. První den, kdy měl zůstat obědvat ve třídě a děti měly jít bez něj do jídelny, jsme mu již od rána (pokud se ptal, co bude následovat) oznamovaly bez nějakého výrazného emočního náboje: „Matematika, český jazyk, český jazyk, výtvarka, výtvarka, potom oběd ve třídě s paní asistentkou a máma“. Při odchodu dětí byl rozladěnější a bylo mu třeba zabránit v odchodu a odvádět pozornost na jiné aktivity, ale situaci zvládl bez afektu a poprvé se najedl bez dětí. Přes zimní období, i vzhledem k nutnému častému převlékání a obouvání, upřednostňujeme samostatný oběd. Od jara opět plánujeme občas zkoušet zařazovat pobyt v jídelně.

• Odmítání – „Tělocvik“

V minulém školním roce jsem chodívala i do jiné třídy na hodiny tělocviku, než ve které jsem byla třídní. Do této třídy chodí chlapec, u kterého je již od docházky do mateřské školy podezření na Aspergerův syndrom (Pro tento příklad ho uvedu pod jménem Matouš.). Až v tomto školním roce se rodiče rozhodli pro diagnostiku v organizaci Nautis v Praze. I přesto, že ještě nemá stanovenou diagnózu PAS, přistupujeme k němu, jak vnímáme, že potřebuje a respektujeme i jeho specifické komunikační potřeby a zvláštnosti v chování. Před jednou takovou hodinou tělesné výchovy jsem dětem oznámila, že dnes budeme trávit tělocvik na školní zahradě, protože je hezké počasí. Jakmile to Matouš uslyšel, začal se rozčilovat, že nikam nepůjde, protože venku být nechce. Matouš je velmi komunikativní a lze s ním hodně věcí vyřešit kladením otázek, poskytováním pochopení a empatie. V tuto chvíli měl však „zásek“ a seděl v lavici rozhodnutý, že nikam nepůjde. Protože ostatní děti čekaly, poprosila jsem paní asistentku, která v té třídě naštěstí byla u jiného dítěte, že mě prozatím u dětí zastoupí. Měla jsem tak prostor zjišťovat, proč nechce jít na zahradu. První odpověď Matouše byla: „To je nesmysl.“ Začalo mi docházet, že mu něco nedává smysl, že to není jen třeba nechuť cvičit. Tak jsem se doptávala, co je nesmysl. Další odpovědí jsem už víc začínala chápat. „Nesmysl je to, že cvičíme na zahradě!“ rozčiloval se Matouš. A už mi to začalo docházet. Matouš měl spojené, že tělocvik je jen v tělocvičně. Použila jsem tedy argument, který mě momentálně napadl. „Matoušku, pan ředitel napsal do našeho školního vzdělávacího programu, který ti můžu ukázat, že do tělocviku patří i pohyb v terénu. Tam patří zahrada, les, vycházky i výlety. To vše je tělocvik.“ Podařilo se, Matouš porozuměl a přidal se k ostatním dětem na zahradu. Od té doby vím, že mu pomáhá, aby dostatečně chápal smysl všeho, čeho se má ve škole účastnit. Je podpůrné, že má velmi dobrou slovní zásobu s porozuměním i dobré vyjadřovací schopnosti.

• Provokace – „Alex, Matouš a jablko“

Alex chodí s Matoušem do 3. třídy. Alexovi byla až nyní stanovena diagnóza Aspergerův syndrom. Dle principů vhodných pro práci s dětmi s autismem se s ním pracuje tedy zatím velmi krátce. Na předešlých školách byl označován za nejzlobivějšího, nevěděli si zřejmě s jeho projevy vůči spolužákům rady (jde většinou o obtížně regulovatelné sociální chování) a on sám se sebou také ne. I my ve škole se s ním stále poznáváme a zkoumáme příčiny jeho chování. Nejvíce je pro kolektiv obtěžující Alexovo provokující chování. Často dělá dětem věci, které zjistil, že jim vadí a je na ně výrazná negativní odezva. Vybírá si jen děti, které mají nejspíš pro něj zajímavou reakci (často se více na něj zlobí, případně se rozpláčou..). Jeho paní asistentka je velmi empatická a po takových situacích s ním dokáže dané chování postupným doptáváním rozebrat a i trénovat vhodné chování formou vyprávění a rozkreslováním konkrétních situací. Při vyprávění a rozkreslování Alex ví, co udělal nevhodně a i popíše, proč se dítě zlobilo, v některých případech také ví, jak se chovat vhodně. Přenos do praktických situací je pro něj ale hůř uchopitelný. Důvody jeho chování mohou být různé. Reakce ho mohou bavit až fascinovat, ale také může jít o to, že jsou pro něj takové reakce předvídatelné-děti stále stejně reagují a tím mu dodávají stálost, jistotu…následně větší pocit bezpečí „jako doma“.   Nebývá ani výjimkou, že se děti s PAS takto chovají, když neví, jak navázat kontakt, jak si jinak s ostatními hrát. Případně netuší, jak vyplnit čas-nudí se. Zatím známe Alexe krátce, zkoušíme různá řešení a sledujeme jejich efekt. A nyní na ukázku uvedu krátce jednu ze situací. Matouš nesnáší jablka, dokonce i jen na obrázku. To zjistil Alex a brzy toho využil. Když jsem měla o velké přestávce dozor, vešla jsem do jejich třídy. Během chvíle začal Matouš křičet, Alex mu dal totiž na lavici jablko. Ihned jsem ho vzala s tím, že ho může Alex sníst ve své lavici nebo ho schová. Nechtěl ho stále schovat a alespoň pokřikoval slovo „jablko“, což Matoušovi vadilo také. Protože oba svůj projev stupňovali, musela jsem zakročit akčněji. Alexovi jsem dala na výběr, že pro klid ve třídě, si buď půjde hrát na chodbu, nebo mu dám oblíbené hry na interaktivní tabuli, abych přesměrovala jeho zájem na něco víc motivačního. Vybral si hry na tabuli. Pak jsem se již věnovala Matoušovi a přesměrovávala jeho konverzaci k tomu, co ho čeká odpoledne a co rád dělá po škole. Chvíli trvalo, než přestal opakovat, že ho Alex zlobil. Je dobré zajistit, aby Alex jablka do školy nenosil a nelákalo ho je použít na provokaci. Podpůrné je chystat i náplň přestávky, která oba zaujme. Pomáhá také trénink vhodné vzájemné komunikace a oceňování i malých pokroků, aby spolu měli kluci i kladné zážitky.

Dle svých dosavadních zkušeností vnímám, že život s dětmi s PAS je velmi pestrý, nepředvídatelný, každý den jiný, každá situace a každé řešení mohou být vždy nové. Nemusí fungovat, co platilo minule. Je důležité nebát se improvizovat, zkoušet, radit se, inspirovat se, spolupracovat a stále se vzdělávat.

Mgr. Iveta Dubová

(učitelka 1. stupně, speciální pedagog)

Autorka článku pro Vás uspořádala společne s Eduall webinář na téma PAS, záznam můžete zakoupit zde:

Koupit produkt: „záznam webináře Předškolní příprava dítěte s PAS“

Nově jsme pro Vás vytvořili FB skupinu

Eduall poradna pro pedagogické pracovníky a rodiče

Eduallcz

Zdroje:

1. BAZALOVÁ, Barbora. Autismus v edukační praxi. 2017. Portál, 2017. ISBN 978-80-262-1195-2.
2. NETUŠIL, Radovan. Agresivita a prevence problémového chování u lidí s mentálním postižením. Modrý Klíč, 2005. ISBN 80-86980-00-06.
3. Online. Dostupné z: https://autismport.cz/o-autistickem-spektru/detail/afekty-k-zivotu-patri-u-lidi-s-pas-ale-mnohem-casteji. [cit. 2025-02-28].
4. Online. Dostupné z: https://autismport.cz/o-autistickem-spektru/detail/afekty-u-ditete-s-pas-optikou-rodice-co-se-nam-osvedcilo. [cit. 2025-02-28].

Praktické zkušenosti autorky