Duben – měsíc osvěty autismu aneb mé setkávání s autismem

„Přišel chlapec před mnoha lety,

byl autista, pozval mě vstříc své jiné světy.

Od těch dob vplouvám v duše dětí,

nevnímám to jak prokletí.

Učí mě žití tady a teď,

vedou mě k pokoře a nemít srdce jak led.

Každý jsme jiný a přitom tak stejní,

nebuďme k sobě vzájemně lhostejní.“

Iveta Dubová

Duben je měsíc, který je zaměřen na osvětu věnovanou autismu. Protože 2. duben je ustanoven jako Světový den porozumění autismu, jehož symbolem je modrá barva (barva porozumění a komunikace), byly již od začátku dubna napsány různé články k tomuto tématu. Pojala jsem tedy svůj článek více osobněji.

Se slovem autismus jsem se setkala někdy v době studia na vyšší odborné škole sociální, kdy jsem zhlédla film „Náš syn Ronchie“, který popisuje cestu rodičů ke svému autistickému synovi a k jeho „uzdravení“. Film byl vytvořen na podkladě skutečných zážitků manželů Kaufmanových, kteří své zkušenosti zpracovali v metodu Son-rise. V současnosti je to jedna z terapeutických metod využívaných u poruch autistického spektra. Tehdy mě začal vnitřní svět dětí s autismem více zajímat. Jak to, tak bývá, když se o něco člověk zajímá, začíná mu to častěji přicházet do cesty. Poprvé jsem téma autismu více popsala ve své absolventské práci. Po studiu jsem dostala možnost absolvovat stáž v běžné mateřské školce, což by nebylo nic tak zvláštního, kdyby ji nenavštěvovalo také dítě mé budoucí kolegyně, paní učitelky ze speciální školy pro žáky s více vadami. Občas jsme spolu prohodily pár slov. Stáž mi končila a poohlížela jsem se po práci. Tato zmíněná paní učitelka jednoho dne přišla, ať si zkusím dát žádost k nim do školy. V době mé žádosti byla však všechna místa naplněná. Vypadalo to, že nový školní rok nic nevyjde. Avšak v průběhu září zazvonil telefon a ozvala se paní zástupkyně zmíněné školy, že jim nenastoupí domluvená asistentka k chlapci s autismem. Přišlo mi to až neskutečné, takovou práci jsem si přála. Během studia jsem se s několika dětmi s autismem setkala na svých praxích. Byla jsem sice velmi nejistá, ale měla jsem pocit, že toho vím o autismu mnoho. Dnes mi to přijde úsměvné. U chlapce jsem pracovala jako asistentka pedagoga 4 roky. Spolu s ním jsem se věnovala ještě dalším 3 dětem s různými specifickými potřebami (vývojová dysfázie, DMO…). I v následujících letech jsem se potkávala s dětmi a s dospělými s autismem, především ve třídách pro děti s autismem. V současné době pracuji jako učitelka a speciální pedagožka na malé vesnické škole. I zde vnímáme velký nárůst dětí s autismem. Čím více se těchto dětí ve školách objevuje, vyvstává potřeba větší informovanosti a vzájemné spolupráce rodiny a odborníků. Sama se snažím předávat své zkušenosti prostřednictvím článků a začínám se zabývat přednáškovou činností a průběžně se dále dovzdělávám. Stále se objevují nové a nové poznatky o tom, jak lidé s autismem vnímají svět, nás, naši komunikaci, a i někteří z nich s námi sdílejí, co potřebují a jak jim můžeme pomoci.

Co, dle mého pocitu a zkušeností, chybí rodičům nebo potřebují rodiče dětí s autismem?

• Aby si lidé uvědomili, že autismus není způsoben výchovou a není to vina rodičů.
• Přijetí jejich dětí takových, jaké jsou.
• Pravidelné odlehčovací služby.
• Více znalých speciálních a empatických pedagogů ve školách.
• Aby lidé neposuzovali a neodsuzovali chování dětí a rodičů třeba na ulici …
• Pokud chtějí lidé pomoci, je vhodné zeptat se dospělých a nevstupovat do situací, o kterých nemají dostatek informací a jen si tvoří domněnky. Pro rodiče dětí s autismem jsou to i tak těžké a nepříjemné situace a většinou vědí, proč volí určité chování ke svým dětem. Případným vstupem do situace, může cizí člověk dítě ještě více rozladit a situaci a její vyřešení zkomplikovat.
• Může pomoci nabídnutí místa k sezení v autobuse, ve vlaku… Cestování s dětmi s autismem je někdy náročné (hluk, množství lidí, zastavování a rozjíždění, čekání…).
• Větší dostupnost odborné péče (psychologové, psychiatři, terapeuti, logopedie…).
• Větší informovanost o vhodných přístupech k dětem s autismem v lékařském prostředí.
• Pochopení, porozumění, sdílení…
• Možnosti setkávání se s ostatními dětmi a jejich rodinami.

Čím můžeme pomoci dětem s autismem?

• Učíme se pozorovat, můžeme mnoho pochopit.
• Pokud nás dítě zná, připojujme se k jeho zálibě, k jeho způsobům hry, zajímejme se.
• Vytvářejme dětem s autismem dostatek příležitostí k pohybu a ke svobodné hře dle jejich pravidel – Pohybem si mohou kompenzovat přetížení a stimulovat smysly a oblasti, které potřebují. Hra může být naše vzájemná křižovatka, kde se můžeme setkat a porozumět si. Když projevíme zájem o „jejich svět“ a hru v něm, mohou se začít zajímat o to, co nabízíme my.
• Jedna z nejvíce oslabených schopností je RECIPROCITA – dovednost, která se týká schopnosti být v kontaktu s druhými, zapojení se do komunikace, reakce na gesta i jejich zrcadlení a celkově vnitřní motivace zapojit se do sociálních interakcí. V důsledku tohoto oslabení dochází často k neporozumění a k následnému náročnému chování…nejde o naschvály nebo o nedostatečnou výchovu. V této oblasti jsou potřebné dlouhodobé nácviky, trpělivost a porozumění.
• Možnost stát se dobrovolníkem.
• Homesharing – může pomoci celé rodině. Hostitelé – lidé, kteří absolvují hostitelský kurz, si berou pravidelně dítě s autismem do své domácnosti na určitý čas (dle potřeb rodiny a možností dítěte s autismem). Tím odlehčují rodině, která se může v tu dobu věnovat např. dalším svým dětem a dítěti s autismem umožňuje poznávat i jiné prostředí a lidi. Když si hostitel, dítě i jeho rodina vzájemně vyhovují, přináší to pro všechny zúčastněné mnohé benefity. Více informací např. na www.homesharing.cz.
• Jinakost je přirozená – Pokud přijímáme každého takového, jaký je, bez odsuzování a předáváme to tak dál i dětem ve školce, ve škole, v rodině…, předcházíme tak vyloučení dětí a dospělých ze společnosti a případné šikaně. Důležité je poukazovat na jinakost každého a na výhody z jinakostí vycházející.

Pamatujme zejména na to, že každé dítě i dospělý se chce cítit bezpodmínečně přijímaný, a to platí i u lidí s autismem.

Mgr. Iveta Dubová

(učitelka 1. stupně, speciální pedagožka)

Zdroje:

Online. In: Wikipedia: the free encyclopedia. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Son-rise. [cit. 2025-04-12].

Online. Dostupné z: https://homesharing.cz/co-je-homesharing/. [cit. 2025-04-12].

Zkušenosti autorky

Autorka článku pro Vás uspořádala společne s Eduall webinář na téma PAS, záznam můžete zakoupit zde:

Koupit produkt: „záznam webináře Předškolní příprava dítěte s PAS“

Můžete nás sledovat na FB a Linkedln

Eduall poradna pro pedagogické pracovníky a rodiče

Eduallcz