Představujeme lektorku Eduall: Mgr. Lucie Baliharová

Respektující přístup, podpora pěstounských rodin a vývojové trauma v praxi

Mgr. Lucie Baliharová je lektorkou, která propojuje odborné znalosti, praktické zkušenosti a lidský přístup. Vystudovala sociální politiku a sociální práci na Západočeské univerzitě v Plzni a svou profesní dráhu začínala jako lektorka primární prevence na základních školách. Později vedla program podporovaného zaměstnávání pro osoby se zdravotním postižením.

Od roku 2017 se její profesní zaměření plně soustředí na doprovázení pěstounských rodin, kde působí jako klíčová pracovnice pod Sdružením pěstounských rodin z. s. v Plzni. Lucie se dlouhodobě věnuje tématům respektující výchovy, terapeutického rodičovství a vývojového traumatu. Je certifikovanou lektorkou kurzů Silní rodiče – Silné děti a také výcviku Vývojové trauma a Terapeutické rodičovství pod organizací ATTA.

V rámci spolupráce s Eduall vede webináře na témata jako jsou:

Respektující výchova a komunikace – naleznete již nyní v klubu Eduall

Silní rodiče – silné děti – naleznete již nyní v klubu Eduall

Proč tresty nefungují a pochvaly nestačí – a co dělat místo toho – přihlásit se můžete na www.eduall.cz

Jak projít obdobím puberty s našimi dětmi – naleznete již nyní v klubu Eduall

Vývojové trauma ve školním prostředí

Fungování mozku ve stresu a schopnost se učit

Rozdíl mezi dítětem s ADHD a dítětem s traumatem

Citová vazba (attachment) a její vliv na vztahy

Na tyto webináře se můžete přihlásit na Webináře Eduall: Odborné online vzdělávání pro učitele, rodiče a pedagogy nebo se na ně podívat ze záznamu v našem Eduallklubu, do kterého se můžete přihlásit zde:

Eduall Klub – Exkluzivní přístup k webinářům a vzdělávacím materiálům | Eduall.cz

Lucie nabízí školení nejen pro rodiče a pěstouny, ale také pro pedagogy a školní týmy. Její přístup spojuje odbornou kompetenci s hlubokým porozuměním pro svět dítěte, které prochází náročnou životní zkušeností. Na tato školení se můžete přihlásit zde: Mgr. Lucie Baliharová – semináře a školení pro pedagogy a pěstounské rodiny | Eduall

Lucie, co vás přivedlo k práci s dětmi a rodinami, které si prošly obtížnými životními zkušenostmi?

Od mládí jsem věděla, že budu chtít pracovat s lidmi. Mezilidská komunikace a vztahy mě od dětství fascinovaly. Původně jsem se hlásila na psychologii, ale zpětně si uvědomuji, že by to pro mě nebyla optimální cesta. Varianta práce s rodinami mě velmi naplňuje. Mé vlastní děti jsou mými obrovskými učiteli a ukazují mi, kde mám ještě rezervy a co dalšího si mám v sobě vyřešit a na čem zapracovat. Rodiny v práci mi ukazují, kde mám další rezervy ve vzdělání a nesmírně mě obohacuje si ho doplňovat a učit se být lepším průvodcem rodin, které mají svá specifika. A co si budeme povídat – snad každá rodina má svá specifika. 🙂 Tedy neustále mě má práce vybízí k sebevzdělávání a rozšiřování si obzorů.

Jak vás osobně ovlivnila práce s pěstounskými rodinami? Co vás na této práci naplňuje?

Jak jsem již uvedla – velmi mi to pomáhá pochopit vývoj dětí, traumata, která jim byť i nevědomky způsobujeme a jak jim pomoci takové věci řešit a uzdravovat. Učím se vnímat každou jednu rodinu jako jedinečný systém a každého člena té rodiny jako individualitu. To pomáhá vnímat ostatní i sebe v kontextu toho, co máme za sebou a čím jsme si prošli. Je to velmi obohacující, i když nezastírám, že občas i náročná záležitost.

K tématu vývojového traumatu:

Jak poznáme dítě s vývojovým traumatem ve školní třídě? Jsou nějaké typické signály nebo projevy?

Velmi často se vývojové trauma zaměňuje za projevy ADHD, tedy projevy bývají opravdu podobné. Dítě s vývojovým traumatem bývá neklidné, nesoustředěné, někdy hyperaktivní, někdy naopak velmi tiché. Myslím, že se nedá obecně říci, jak takové dítě poznáme. Může mít velmi různorodé projevy. Spíše bych opravdu doporučila pečujícím o takové děti, aby se školou komunikovali a aby se povedlo navázat mezi školou a pečujícími dobrou spolupráci, kdy je možné posouvat dítě v jeho vývoji dál a pomoci mu zvládnout i náročné situace, se kterými se ve škole (a nejen tam) setkává.

Často se mluví o rozdílu mezi dítětem s ADHD a dítětem s traumatem – jak je v praxi odlišit?

V podstatě je v praxi odlišíme velmi špatně. Projevy jsou opravdu podobné. Ale léčba je zásadně jiná. U pravého ADHD pomohou léky, u vývojového traumatu tomu tak není. Tam je léčbou vztah s pečující osobou.

Jak podle vás funguje mozek dítěte ve stresu a jak to ovlivňuje jeho schopnost učit se?

Mozek dítěte, stejně jako dospělého, ve stresové situaci „přepíná“ do módu přežití a reaguje instinktivně. Obvyklými reakcemi na stres bývá útok, útěk nebo zamrznutí. Je dobré vědět, že v tuto chvíli je odpojena šedá kůra mozková, která umožňuje dítěti se učit a logicky uvažovat. Nemá smysl po dítěti něco chtít, protože jeho mozek není schopen vstřebávat jakékoli informace. Užitečné je zastavit se s dítětem a poskytnout mu podporu a zdroj bezpečí a jistoty. Až poté se může vnitřní systém dítěte uklidnit a opětovně propojit všechny části mozku tak, aby bylo schopno se soustředit a učit.

K respektující výchově:

V čem vidíte hlavní přínos respektující výchovy ve škole i v rodině?

Hlavní přínos vidím ve sníženém množství konfliktů a nedorozumění. Kdybychom komunikovali nenásilně, v podstatě by nemuselo docházet k neporozumění. Velmi by to usnadnilo život. 🙂 

Co může učitel udělat, aby vytvořil bezpečné prostředí pro dítě, které zažilo trauma?

To je otázka. Pro učitele je velmi náročné poskytnout podporu dítěti s traumatem, pokud má ve třídě 30 žáků. Toto dítě by potřebovalo individuálnější přístup. Přesto se dá v zásadě obecně říci, že čím klidnější prostředí vytvoříme, tím větší je šance, že se sníží množství ohrožujících situací pro dítě s traumatem. Tedy křik, hluk, stresové situace, to vše bývá pro dítě s traumatem velmi náročné. A pojďme si přiznat, že pro všechny děti to není optimální způsob, jak příjemně trávit ve škole čas. 😉

Jaké nejčastější chyby děláme jako dospělí v komunikaci s dětmi a jak se jim vyhnout?

Je to velmi individuální. Pokud bych měla ale vypíchnout obecně, co tak většinou převládá, řekla bych, že v zásadě komunikujeme s dětmi jako s nesvéprávnými jednotkami. Méně bereme v potaz jejich názor a postoj. Samozřejmě ve chvíli, kdy se to přežene a dítě rozhoduje o všem, to také není dobře, neboť mít hranice děti potřebují. Cítí se s nimi v bezpečí a jistěji. Podpořila bych tedy laskavé dávání hranic dětem.

A dále bych se přimlouvala za braní dětských problémů vážně. Pokud něco dítě trápí, vyslechněme ho a berme to vážně, i kdyby nám to připadalo jako malichernost. Zvýšíme pak šanci, že za námi přijde i s většími potížemi.

K lektorské činnosti a spolupráci s Eduall:

Jaká témata jsou podle vás pro pedagogy nejdůležitější v kontextu dnešní doby?

Myslím, že v dnešní době potřebují pedagogové získávat nástroje komunikace, jak dobře s dětmi fungovat a mluvit, neboť opravdu jsou dnešní děti jiné než byly děti před 30-ti lety. Zároveň potřebují velmi dobrou sebehygienu a nacházení zdrojů pro své zasíťování, aby měli sílu v prostředí s dětmi být a stále tam být rádi. 🙂

Myslím, že užitečná jsou i témata, jak děti zaujmout a získat si přirozený respekt, jak je vzít do partnerské komunikace a vědět, jak dnešní děti fungují, co se v nich odehrává a na co snáze slyší. Věřím, že se pak uleví, pokud jim jsme schopni porozumět a nevnímáme je jen jako nutné zlo, které je třeba zkrotit, případně to jen přežít. A že to je velmi náročný úkol, být učitelem v dnešní době, o tom nepochybuji a přeji všem, aby se jim dařilo učit s radostí a chutí, s respektem k sobě i dětem a touho se stále sebevzdělávat.

Který z webinářů, které vedete v rámci Eduall, považujete za nejzásadnější a proč?

Jaj, těžká otázka. Každé téma má v sobě nějaké poselství, které mi přijde důležité. V zásadě bych však řekla, že zastřešujícím tématem prolínajícím snad každé mé téma je právě téma „Nenásilné komunikace“, respektující komunikace. Je to něco, co využijeme v každé oblasti našeho života a může být velmi nápomocné ve vztazích osobních i pracovních.

Máte nějaký silný příběh nebo zkušenost ze své lektorské praxe, který by mohl inspirovat pedagogy či rodiče?

Příběhů z lektorování by bylo dost, zkusím vzít jeden, který mi teď vytanul na mysl a který dojal mě i ostatní účastníky kurzu. Šlo o situaci, kdy jsme se bavili o traumatu dětí a popisovali znaky, které může dítě vykazovat. Mluvila jsem o tom, co vše se může skrývat za jednotlivými projevy a že nám to nasedá na naše vlastní vnitřní zranění. Jedna žena se rozplakala a mluvila o svých kostlivcích ve skříni a že se bála porozumění svému dítěti právě proto, jak moc bolavé by to pro ni mohlo být. Ale že otevření této skříně jí teď velmi ulevilo a otevřelo cestu k porozumění svému dítěti.

Ta cesta bude ještě jistě dlouhá a klikatá, ale ráda bych řekla, že to má smysl. A že i kdyby to byla jen ta jedna chvíle, kdy přijdu domů, obejmu své dítě a řeknu mu, že ho miluju, stálo to za to. Pro pedagogy to vnímám stejně. I kdyby se našlo ve třídě jen jedno dítě, kterému se díky učiteli otevře nějaká skříňka a uleví se mu, protože něčemu porozumělo, je to osvobozující a stálo to za to.

Závěr:

Co byste vzkázala učitelům, kteří mají ve třídě dítě s vývojovým traumatem a cítí se bezradní?

Nejste na to sami a Vaší bezradnosti z hloubi duše rozumím. Nebojte se říci si o pomoc a propojit se s dalšími složkami. Jen spolupráce s dalšími subjekty, ať již jsou to rodiče, psychologové, metodici prevence, asistenti apod, může velmi ulevit, aby tu tíhu nenesl učitel sám.

Jaké tři věci by podle vás neměly v žádné třídě chybět, pokud má být bezpečným místem pro všechny děti?

Pevná a laskavá osoba učitele, který svou práci dělá rád a mezi ty děti přijde s chutí s nimi být.

Všímavost vůči atmosféře ve třídě a případné rychlé řešení možných neshod, počátků šikany nebo neporozumění ve třídě.

Ochota vnímat děti jako osoby se svým názorem a postojem k životu, vyslyšet je, být ochoten s nimi diskutovat a zároveň si společně užít nějakou zábavu. Protože smích způsobuje uvolnění a propojuje lidi. 🙂

Velmi všem pedagogům držím palce, aby jim ve třídě s dětmi bylo dobře a užívali si ten čas. Děti se k nim přidají. A pokud ne, je třeba si říci o podporu na dalších místech, neboť takové děti ji evidentně budou potřebovat. Tedy hodně sil, odhodlání, trpělivosti, stejně jako soucitu nejen k dětem, ale i k sobě.

rozhovor připravil Martin z Eduall

Zaujalo vás toto téma?
Na podobná témata nabízíme na Eduall.cz i online kurzy a webináře, kde jdeme více do hloubky a přidáváme praktické příklady nebo se přidejte se do Eduallklub, kde získáte přístup ke kompletní knihově záznamů webinářů (přes 90 záznamů) a ke všem živým webinářům.

Nově jsme pro Vás vytvořili FB skupinu

Eduall poradna pro pedagogické pracovníky a rodiče

Nebo nás můžete sledovat na Linkedln

Eduallcz