Využití strukturalizace a vizualizace jako podpory pro děti se specifickými potřebami (PAS, ADHD, poruchy učení, úzkostné poruchy, vývojová dysfázie…)

Jak opakovaně zmiňuji ve svých článcích a na webinářích, které se týkají poruch autistického spektra, využití strukturalizace a vizualizace je pro děti s PAS velmi podpůrné a přínosné. Pokud něco strukturujeme a vizualizujeme, dáváme tomu určitý řád, jasnost, přehlednost a organizovanost.

Strukturalizace se může týkat zónování prostoru, kde je jasně vymezeno, co se v daném prostoru očekává, a na co je připraven a uzpůsoben. Využíváme ji také při tvorbě úkolů a pomůcek, které již samotným zpracováním mohou naznačovat, co se má v úkolu splnit, co je cílem. Pokud trénujeme sociální a praktické dovednosti, strukturujeme jednotlivé kroky v procesuálních schématech. Ve školním rozvrhu nebo v režimu dne vidíme, jaké aktivity po sobě následují. Rozpracována může být i každá vyučovací hodina např. na jednotlivé úkoly nebo bloky.

Určitou strukturu vyjadřujeme za použití vhodné vizuální podpory – obrázky, piktogramy, fotografiemi nebo cedulkami s textem, případně různými kombinacemi dle individuálních potřeb dítěte. Daná struktura není jen vyřčena, ale je i zaznamenána vizuálně, je tak lépe pochopitelná a dítě se k ní může opakovaně vracet a ujišťovat se, co zvládlo, kolik ho toho ještě čeká, co a kde má dál dělat.

Z mých zkušeností využití strukturalizace a vizualizace může zklidňovat, motivovat, vést k větší samostatnosti dítěte, zlepšovat soustředění, porozumění i snižovat smyslové přetížení. Ve své praxi se mi mnohokrát jejich využití osvědčilo, a proto považuji za přínosné, seznámit v tomto článku s různými způsoby použití strukturalizace a vizualizace, a to i např. u dětí s adhd, úzkostmi, elektivním mutismem apod.

Individuální přístup

Než začneme využívat prvků strukturalizace a vizualizace pro konkrétní dítě (na rozvrh, pomůcky, procesuální schéma, motivaci…), je vhodné dostatečně dítě poznat a všímat si, jakou má úroveň porozumění obrázkům, fotografiím, symbolům i slovům, jakou má slovní zásobu, co ho rozrušuje, co ho naopak zklidní, jaké má záliby. Také je dobré poznat, v čem se mu daří, a v čem naopak potřebuje podpořit a trénovat.

Vždy je důležitá důvěra dítěte a sdílená pozornost. Doporučuji se zajímat o záliby dítěte a o jeho způsob zábavy a hry, najít k dítěti cestu, oceňovat i malé pokroky v nové situaci, v nových aktivitách, společně sdílet radost, ale i dát pochopení při smutku či jiné negativní emoci. Bez důvěry, empatie a pocitu bezpečí je vše využité jen metodou nebo prostředkem, ne skutečnou podporou.

Podstatné informace můžeme získat od rodičů, dřívějších učitelů (MŠ), asistentů, z doporučení ze školského poradenského zařízení a případně od dalších odborníků, kteří se dítěti věnují. Pokud jde o dítě s jakkoliv narušenou komunikační schopností, je na místě konzultace s logopedem. Dostatečnou pozornost je dobré věnovat i smyslovému vnímání. Setkala jsem se již s pár situacemi, kdy nebylo odhaleno nebo bylo nesprávně diagnostikováno např. sluchové postižení (Chlapec s PAS nosil sluchadla, i přestože slyšel-při diagnostice dostatečně nerozuměl pokynům, nereagoval a působil jako neslyšící. Dívka s elektivním mutismem špatně slyšela i viděla a tak projevovala obavy a strach při komunikaci v neznámém prostředí, mlčela nebo jen šeptala slova.)

Strukturalizace a vizualizace – pracovní místo, prostor

Místo k učení nezatěžujeme zbytečnými předměty nebo pomůckami. Hlídáme si, abychom věděli, kterou rukou dítě píše, a aby mělo na dané straně dostatek místa, zejména ve dvojlavicích. Dodržujeme systém práce zleva doprava. Výhodné jsou poličky pod lavicí nebo jiné místo, kde může dítě mít veškeré učebnice a pracovní sešity a učí se chystat si na lavici jen ty konkrétní na danou hodinu. Osvědčily se mi i různé košíčky připevněné „lepicí gumou“, kde má dítě pero, tužku, gumu a případně základní pastelky. Lze, zejména ve dvojlavicích, vyznačit strukturu i vizuálně např. rozdělení prostoru pro jedno a druhé dítě proužkem barevné lepicí tapety. Pokud je dítě v samostatné lavici a chceme i podpořit jeho samostatnost, dá se využít různých pojízdných košíkových poliček. Na levé straně má v níže uložených košíkách své pomůcky, učebnice a v nejvyšším košíku předchystané úkoly na danou hodinu. Úkol, který dokončí, ukládá do košíku vpravo nebo může rovnou předávat paní asistentce nebo paní učitelce. I rodičům doporučuji, aby děti podporovali v určitém systému a pořádku ve svých věcech a pomůckách. Snadněji a rychleji se pak zorientují v pomůckách, které k úkolu potřebují a lépe se soustředí na samotné vypracovávání úkolu.

Struktura prostoru např. třídy se týká základního určení stabilních míst-zón pro konkrétní činnosti a předměty (místo pro relaxaci nebo hru o přestávce např. police se společenskými hrami, kobercem nebo relaxačním vakem, místo pro společné aktivity vyznačené např. sedáky nebo kobercem, čtenářský koutek např. s menším gaučem a knihovničkou, místo pro TV a VV potřeby apod.). Významnou otázkou bývá rozmístění lavic, které má dle mých zkušeností vždy, s ohledem na danou třídní skupinu, nějaké své plusy i mínusy. Je možné lavice rozmístit „klasicky“ do řad za sebou, do tvaru U nebo i do „hnízdeček“ – několik lavic otočených k sobě. Podstatné je u rozmísťování lavic myslet na světelné podmínky, vhodnou vzdálenost od tabule a dobrou viditelnost na ni. Všímáme si výškového nastavení židlí i lavic vzhledem k výšce dětí i toho, aby se děti vzájemně co nejméně rušily. Vzhledem k bezpečnosti pohybu v prostoru třídy musíme respektovat i prostorové možnosti třídy a nechávat vhodný a dostatečný prostor na procházení mezi lavicemi nebo okolo nich.

Strukturalizace a vizualizace – výuka, vyučovací hodina

Rozvrhy třídy využíváme ve třídách běžně různorodým znázorněním. Dětem se specifickými potřebami může pomáhat umístění individuálně zpracovaného rozvrhu např. na kartičkách se suchým zipem nebo lepicí gumou a vždy sundají nebo otočí kartičku vyučovací hodiny, která již proběhla. Rozvrh mohou mít v blízkosti lavice nebo vedle rozvrhu třídy, dle individuální potřeby. Obdobně se dá využít struktury a vizualizace při plnění jednotlivých úkolů v rámci vyučovací hodiny. Volba vhodné vizualizace je opět velmi individuální – karty s čísly úkolů na lavici za sebou (nebo pod sebou-zleva doprava nebo shora dolů..), piktogramy s danými činnostmi, karty s názvem aktivity, fotografie učebnic, pracovních sešitů, ve kterých se bude pracovat apod. Opět se splnění úkolu znázorní otočením karty, odložením karty např. do košíčku nebo jinou individuálně uzpůsobenou možností i klidně v propojení s motivací (dítě si za každý úkol skládá kousek puzzle). Využití struktury a vizualizace může dítěti dodávat větší klid a tím i soustředěnost a více motivovat k plnění úkolů.

Strukturalizace a vizualizace – motivace

Děti s PAS, ADHD, úzkostmi, Touretteovým syndromem, narušenou komunikační schopností i s dalšími specifickými potřebami mívají potíže s vnitřní motivací. Jejich smyslové vnímání, porozumění, úzkosti, náročnější zpracovávání emocí, kolísavá pozornost i např. snadná unavitelnost může spíše demotivovat a znesnadňovat osvojování učiva. Proto je podpůrné, i třeba jen na přechodné období, využívání individuálně nastavené vnější motivace. U některých dětí stačí jen vysvětlení smysluplnosti plnění úkolu – proč se to učí a jak to využije (např. děti s Aspergerovým syndromem). Když se to podpoří přímo využitím v praxi, je to úplně  nejlepší motivace. Motivovat lze také:

• samotným zpracováním úkolu-dítě zaujme,
• činností po úkolu (čtení pohádky, hra s asistentem, procházka…),
• materiální motivací (kousek puzzle za každý úkol nebo vyučovací hodinu, drobná dobrota-kousek čokolády, chips, lentilka…, nálepka, drobná hračka např. jako denní odměna apod.)
•  a sociální motivací – pochvala, úsměv, plácnutí…

Dle individuálních potřeb a možností dítě odměňujeme po každém úkolu nebo po každé hodině, jindy stačí až za delší časový úsek i s možností využití sbírání např. žetonů, kousků puzzle, smajlíků a ty až na konci dne či týdne proměnit za konkrétní odměnu. Aby odměny fungovaly, je důležité je mít zařazené do určité struktury a za použití vhodné vizualizace v denním rozvrhu nebo u úkolů na lavici. Dá se znázorňovat i do různých sešitů nalepováním smajlíků apod.

Strukturalizace a vizualizace – úkol

Když má úkol správné strukturování i vhodné vizuální zpracování pro konkrétní dítě, chápe se i plní snadněji. Jsme však rozdílní a máme různé vnímání světa, a tak mají i děti různé potřeby a někdy znesnadňuje pochopení a následně splnění úkolů právě jeho zpracování. Dopomoci lze rozdělením na části, zvýrazněním některých částí, zvětšením písma, upravením obsahu i délky, přepracováním na jinou formu úkolu (laminované pracovní listy nebo krabicové úkoly, kde využíváme třídění, přiřazování, skládání nebo psaní mazacím fixem…). Důležité je i používat jasné a jednoduché pokyny v zadání úkolů.

Strukturalizace a vizualizace – pracovní proces nebo aktivita

Pokud mají děti plnit novou aktivitu nebo tu, která je náročnější, případně z nějaké činnosti mají obavy, i zde je možné dodat podporu využitím strukturalizace a vizualizace pro konkrétní činnost. Osobně často využívám v pracovních činnostech, ve výtvarné výchově nebo při nácviku praktických dovedností. Jaké kroky-fáze má činnost, znázorňujeme různými způsoby:

• zakreslením nebo zapsáním postupných kroků na tabuli,
• využitím fotografií jednotlivých kroků,
• využitím videa, kde je zaznamenána činnost v postupných krocích
• nebo mohou jednotlivé kroky zastupovat určité předměty vyskládané na stole, na lavici za sebou (např. šablona, papír, tužka, nůžky, pastelky).

Strukturalizace a vizualizace – sociální situace, nácvik sociálních dovedností

Zejména při nácviku různých sociálních situací a tréninku sociálních dovedností pomáhají názorné záznamy a rozpracování konkrétních situací pro lepší představu, názornost, pochopení i pro postupné osvojování. To, co vidíme si lépe představíme a tím i pochopíme a následně osvojíme. Když vizuálně zpracované situace nebo chování podpoříme dramatizací nebo využijeme přímo v praktické situaci, mívá to ještě větší efektivitu. Možné zpracování sociálních situací a sociálních dovedností může být mnoha způsoby např.:

• formou komiksu,
• formou psaného příběhu,
• formou fotografií,
• formou videa,
• i prostřednictvím loutek.

Názorné příklady použití strukturalizace (S) a vizualizace (V)

Veškeré aktivity, dovednosti nebo chování, které chceme u dětí s různými specifickými potřebami podpořit nebo řešit, mohou být díky využití strukturalizace a vizualizace snadněji osvojitelné, s větším pocitem předvídatelnosti a bezpečí.

Mgr. Iveta Dubová

(učitelka 1. stupně, speciální pedagog)

Použité zdroje:

Praktické zkušenosti autorky

Autorské fotografie

Zaujalo vás toto téma?
Na podobná témata nabízíme na Eduall.cz i online kurzy a webináře, kde jdeme více do hloubky a přidáváme praktické příklady nebo se přidejte se do Eduallklub, kde získáte přístup ke kompletní knihově záznamů webinářů (přes 90 záznamů) a ke všem živým webinářům.

Nově jsme pro Vás vytvořili FB skupinu

Eduall poradna pro pedagogické pracovníky a rodiče

Nebo nás můžete sledovat na Linkedln

Eduallcz