Specifické poruchy učení (dále jen SPU) jsou skupinou neurovývojových obtíží, které ovlivňují schopnost dítěte osvojovat si základní školní dovednosti, jako je čtení, psaní nebo matematika. SPU nejsou způsobeny nízkou inteligencí, motivací ani nevhodným prostředím, ale pramení z jiného způsobu zpracování informací v mozku. Tato odlišnost je obvykle trvalá a vyžaduje specifické podpůrné přístupy k daným jedincům. Specifické poruchy učení se projevují různorodě, a proto je nezbytné rozumět jejich typům a důsledkům. Cílem tohoto článku je přinést podrobné informace o druzích SPU, jejich projevech a možnostech podpory v českém vzdělávacím systému.
Úvod do problematiky specifických poruch učení
SPU jsou dnes jedním z nejčastějších důvodů pro speciální podporu ve vzdělávání. Výzkumy naznačují, že přibližně 5-10 % dětí školního věku trpí určitou formou SPU. Nejčastěji se projevují již v raném školním věku (tj. od nástupu do školy do 9 let věku dítěte), kdy děti začínají mít potíže s osvojením si psaní, čtenářských nebo matematických dovedností. Vzhledem k tomu, že každá z těchto dovedností vyžaduje různé kognitivní schopnosti, jsou i projevy SPU rozmanité. Tento článek se zaměří nejen na definice jednotlivých druhů SPU, ale i na to, jak tyto obtíže ovlivňují emocionální a sociální život jedince a jeho blízkého okolí, především rodinu.
Specifické poruchy učení mají historické kořeny již v 19. století, kdy byly poprvé popsány případy osob s inteligencí v normě, které měly závažné problémy se čtením a psaním. Až s rozvojem psychologie a neurologie ve 20. století byla rozpoznána potřeba specifických přístupů k dětem s těmito obtížemi a SPU se začaly považovat za samostatnou skupinu obtíží. Tento pokrok v chápání přinesl změny ve školství a přístup k výuce dětí se SPU se významně proměnil.
Druhy specifických poruch učení
Každá specifická porucha učení ovlivňuje jinou oblast kognitivních schopností:
Typické projevy specifických poruch učení v různých vývojových fázích
Projevy SPU se mění v průběhu vývoje dítěte a ovlivňují jeho schopnosti na různých úrovních. V předškolním věku mohou být varovným signálem potíže s jemnou motorikou, slabá orientace v prostoru nebo problémy s pamětí a jazykovými dovednostmi. Tyto projevy bývají často přehlíženy, považovány za běžné vývojové zpoždění, nebo přisuzováno vlivu prostředí, ve kterém dítě vyrůstá.
Na základní škole, kde se očekává osvojení čtení, psaní a základní matematiky, se projevy SPU stávají výraznějšími. Děti mívají problémy se soustředěním (je i výzkumnou činností dokázáno, že specifické poruchy učení se vyskytují u velkého množství jedinců s ADHD), opakovaně dělají stejné chyby a často potřebují více času na zpracování úkolů než jejich vrstevníci. Na střední škole se tyto obtíže mohou projevit v potížích s organizací a se složitějšími úkoly vyžadujícími samostatné uvažování.
Vliv SPU na emocionální a sociální život jedince
SPU mají často hluboký dopad na emocionální a sociální život jedince. Děti se SPU jsou často vystaveny negativním zkušenostem spojeným s neúspěchem, což může vést ke snížení jejich sebevědomí a k pocitům méněcennosti. Opakované neúspěchy a obtíže s výkonem mohou způsobit frustraci, stres, a dokonce i úzkosti a v horších případech i deprese.
Také okolí jedince se SPU čelí výzvám. Rodiče mohou pociťovat bezradnost a únavu při snaze podporovat své dítě, často se obávají jeho budoucnosti a hledají správný přístup. Ve školním prostředí bývají děti se SPU občas terčem posměchu nebo vyloučení z kolektivu, což zvyšuje jejich sociální izolaci. Učitelé se rovněž setkávají s výzvami při hledání způsobů, jak tyto děti účinně vzdělávat a motivovat.
Výzvy v diagnostice SPU a podpora v České republice
Správná diagnostika SPU vyžaduje týmovou spolupráci rodičů, pedagogů a dalších odborníků. Diagnostika v České republice probíhá obvykle v pedagogicko-psychologických poradnách, kde jsou děti hodnoceny pomocí standardizovaných testů zaměřených na kognitivní schopnosti a školní dovednosti.
K diagnostickým obtížím přispívá fakt, že některé projevy SPU se mohou zpočátku jevit jako vývojové zpoždění nebo se zaměňují za problémy s motivací či chováním. Pozdní diagnóza může mít ale negativní důsledky, neboť dítě již může být ovlivněno opakovanými neúspěchy a nízkým sebevědomím. Rychlá a přesná diagnostika umožňuje dítěti dříve začít využívat podpůrné strategie a pomůcky, čímž se zmírňují psychické dopady poruchy.
Zákony v České republice zajišťují dětem se SPU nárok na individuální vzdělávací plány, které na základě diagnostiky v pedagogicko-psychologických poradnách přizpůsobují výuku jejich potřebám. Tito žáci mají možnost využívat pomůcky, jako jsou audioknihy, speciální software nebo pomůcky na psaní a čtení.
Podporující inkluzivní přístup zahrnuje také možnost spolupráce se speciálními pedagogy, asistenty pedagoga a školními psychology, kteří poskytují odbornou podporu. Tento systém přináší výhody nejen pro děti se SPU, ale také pro ostatní žáky, kteří se učí toleranci a porozumění. Tato podpora však vyžaduje dostatečné finanční i personální zdroje.
Závěr
Specifické poruchy učení představují výzvu nejen pro děti a jejich rodiny, ale i pro celý vzdělávací systém. Díky rostoucímu povědomí o SPU a rozvoji inkluzivního přístupu mají dnes děti se SPU lepší podmínky pro dosažení školních a životních úspěchů. K dosažení těchto cílů je klíčová podpora a spolupráce mezi rodiči, učiteli, odborníky a celou společností.
Mgr. Iva Strejčková
📚 Sledujte Eduall.cz a Eduall Blog!
Na Eduall blogu přibývají pravidelně nové články od odborníků z praxe, zaměřené na vzdělávání, speciální pedagogiku, a podporu dětí s různými potřebami. 🤗 Zůstaňte s námi a nechte se inspirovat!
🔗 Více užitečných materiálů a přístup k dalším webinářům najdete na Eduall.cz a v našem klubu Eduallklub, kde získáte přístup ke kompletní knihově záznamů webinářů (přes 90 záznamů) a ke všem živým webinářům.
Nově jsme pro Vás vytvořili FB skupinu