Jak efektivně pracovat a komunikovat s žáky se SPUCH a ADHD v prostředí školní družiny?

Žáci se specifickými poruchami učení, poruchami chování a emocí či ADHD představují pro vychovatele ve školních družinách, vzhledem k jejich fungování a struktuře, často ještě větší výzvu než pro jejich kolegy, kteří je dopoledne vyučují ve třídách. Velkou roli hraje mimo jiné to, že žáci přichází často již velmi unavení z předchozího vyučování, což může jejich problémové projevy stupňovat a vystavovat tak vychovatele poměrně náročným situacím, a to navíc v prostředí, které není ze své podstaty tolik strukturováno, jako běžná výuka.

Mezi typické obtíže, se kterými se pak vychovatelé v družinách s těmito žáky potýkají, patří například jejich:

• neukázněnost a divokost,
• neadekvátní reakce na podněty ze strany vychovatele či spolužáků,
• neschopnost nebo neochota ke klidovým činnostem vyžadujícím soustředění,
• neschopnost nebo neochota podřídit se stanoveným pravidlům,
• narušování práce a fungování ostatních žáků ve družině,
• bojkot naplánovaných činností.

Přestože jsou doporučení k efektivní práci a komunikaci s těmito žáky využitelná do značné míry univerzálně, představuje školní družina prostředí natolik specifické, že je pro efektivní práci nutné, aby je vychovatel přizpůsobil mnoha faktorům:

• Jaké je složení dané školní družiny (věkové, dle pohlaví, dle počtu žáků s SVP)?
• Jaké je personální zabezpečení školní družiny?
• Jaká jsou stanovená pravidla chování a fungování ve školní družině?
• Jakým způsobem jsou nastaveny důsledky porušování těchto pravidel?
• Jaký je program činností školní družiny pro daný den / týden / měsíc?

Nepřizpůsobení forem a metod práce (a očekávání vychovatele, jeho vlastní nároky na sebe i chod družiny) těmto faktorům má za následek často pro vychovatele demotivující situace, kdy si dal velkou práci s nachystáním programu, a jeho plán zpravidla nepřežije první kontakt s realitou.

Dle Vyhlášky č. 74/2005 Sb. o zájmovém vzdělávání, je družina místem, kde probíhá pravidelná i příležitostná výchovná, vzdělávací a zájmová činnost s otevřenou nabídkou činností spontánních. Navzdory evidentní potřebnosti a přínosu práce vychovatele v družině se v praxi často setkáváme s tím, že je na družinu v rámci školy pohlíženo jaksi „spatra“, což už v mnoha případech vedlo vychovatele k nadměrné snaze ukázat, že realizuje výchovnou, vzdělávací a zájmovou činnost svědomitě, dle předem připraveného plánu a že se jedná o práci srovnatelně náročnou, jako výuka. Bohužel jsou takové „tlaky“ často důvodem, proč na sebe, potažmo na žáky v družině, kladou vychovatelé přehnané nároky, a pak těžce nesou, když se plány nedaří. To samozřejmě není příjemné nikdy pro nikoho, ale dívá-li se na vás někdo „spatra“ a posuzuje vaši důležitost a přínos pro školu podle toho, jak plníte připravené a propagované plány, na klidu a nadhledu vám to nepřidá. Ačkoliv se o tom mimo školní družiny příliš nemluví, praxe je to častější, než si mnozí myslí a s pocity jakési méněcennosti se při práci s vychovateli v družinách setkávám poměrně často. Snadno se pak stane, že vychovatel obrátí svůj hněv a frustraci na žáky s problémovým chováním, protože jsou to primárně oni, kdo stanovený plán různými způsoby narušuje či sabotuje. Roztáčí se začarovaný kruh a v takové situaci se nakonec necítí dobře nikdo. Jak z toho ven?

V první řadě je potřeba si říct, že na sebe vychovatel nemůže, chce-li pracovat efektivně, klást přehnané nároky. Žáci vnímají družinu jako volný čas po škole a obzvláště ti, kteří jsou z dopolední výuky velmi unavení (tam patří právě žáci s poruchami učení, chování či ADHD – obecně žáci s SVP) a nelibě nesou jakoukoli další organizovanou činnost. Často pak vzdorují jakkoli dobře míněným snahám vychovatele o jejich motivaci a aktivizaci pro konkrétní naplánovanou činnost. Na cokoli, co zavání tlakem, pak reagují ihned protitlakem a situace se zbytečně mění na „kdo s koho“.

Při plánování činností do školní družiny musí vychovatel dobře zvážit nejen věkové složení skupiny, ale také složení v rámci poměru dívek a chlapců a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. To vše má na pravděpodobnost úspěchu naplánovaného režimu dne / týdne / měsíce, velký vliv. To, co mají všichni společné je to, že chtějí v družině strávit příjemný čas. Bohužel si ho každá skupina představuje poněkud jinak, a to je pro vychovatele při plánování aktivit a činností ten skutečný „oříšek“. Zatímco někteří si chtějí hrát s hračkami, které si přinesli nebo jsou na místě k dispozici, jiní si chtějí povídat, další by si rádi něco vyráběli nebo poslouchali čtení příběhů. Do toho se mísí ti, kteří chtějí uvolnit dopolední napětí divokými hrami a sportovními aktivitami. Skloubit takto různorodou skupinu není lehké, existuje však několik tipů, které mohou vychovateli pomoci dostát svým reálným očekáváním, a přitom vyhovět specifickým potřebám skupiny.

Žáci s poruchami učení, chování či ADHD – obecně žáci s SVP – potřebují po dopolední strukturované části začít pobyt v družině aktivitou, kterou si sami v rámci nastavených pravidel vyberou. Jedná se o vhodnou chvíli, kdy může mít vychovatel připravenou nabídku možností a žáci si spontánně vybírají, co jim nejvíce vyhovuje. Mají tak prostor začít trávit čas v družině dle svého uvážení, což zpravidla eliminuje rozmrzelost a následnou neochotu podřídit se činnosti řízené. Ne každý den musí všichni žáci pracovat v rámci stejné řízené činnosti, lze jim v rámci týdne nabídnout, do čeho se zapojí a pokud se dělá hromadná a na pomůcky či čas náročná aktivita (např. nějaké tvoření), je v rámci diferenciace možné stanovit „nezbytné minimum“, které tito žáci splní. Ne každého baví a zajímá vše, vhodně nastavené možnosti plnění (diferenciace) představují pro žáky snesitelnou „cestu nejmenšího odporu“ a „bezbolestné“ naplnění cílů aktivity či činnosti pro žáky i vychovatele.

Co se dodržování pravidel školní družiny týče, mají často děti se speciálními vzdělávacími potřebami (hlavně pak děti s ADHD či poruchou chování) tendenci opakovaně zkoušet důslednost vychovatele. U těchto dětí jde zpravidla o snahu ověřit si, že daná pravidla chování opravdu platí, případně mají tendenci rebelovat proti pravidlům, se kterými nesouhlasí. Je proto dobré mít pravidla chování ve školní družině stanovená společně a zařadit do nich i v co nejvyšší možné míře přání dětí (fantazii se meze nekladou), společnou dohodu si nechat od dětí podepsat. Větší snahu pravidla dodržovat může podpořit i společné stanovení důsledků jejich nedodržování. Při snaze o jejich porušování je pak třeba na společnou dohodu odkazovat.

V rámci komunikace s dětmi s ADHD, poruchami chování či SPU (obecně s dětmi s SVP) je dobré držet se několika základních principů:

• stručně, jasně, srozumitelně (vyhněte se zdlouhavému vysvětlování),
• odkazujte se na existující dohody,
• zvědomujte jim (často je to třeba několikrát za den) důsledky nedodržování stanovených pravidel,
• nabízejte jim k jejich nevhodnému způsobu naplňování jejich potřeb vhodné alternativy (např. dát si páku či nějaké silové cvičení místo rvaní se),
• buďte laskaví k jejich potřebám a vnímejte, kdy jde opravdu o vzdor a kdy jde o nechuť se podřídit z důvodů, které nejsou na první pohled zřejmé (únava, špatná nálada, průšvih ve vyučování a z něj plynoucí strach z příchodu domů apod.) – ptejte se, zajímejte se, používejte tzv. bezpečné otázky a „já sdělení“ (mluvte o sobě a o tom, jak situaci vidíte):
  • Vidím, že nejsi ve své kůži, co se stalo?
  • Nerozumím, proč na mě křičíš, děje se něco?
  • Nelíbí se mi, když opakovaně slyším sprostá slova, ačkoliv máme pravidlo, že je nepoužíváme. Jak ti mohu pomoct, aby si jej dodržoval? Co zkusit vyzuřit se jinak? (a dejte tipy, jak)
• nepředpokládejte, že jsou těmto dětem věci jasné automaticky, všechno okomentujte či vysvětlete (vnímají svět jinak než my),
• nepouštějte se do diskuzí, zda platí či neplatí to, co jste řekli (prostor pro diskuzi je kdy se to udělá, ve spolupráci s kým, … ale ne ŽE SE TO UDĚLÁ).

V komunikaci s těmito žáky s náročným chováním platí více než jinde, že je třeba laskavé důslednosti, tj. vychovatele, který vystupuje v roli „objevitele“ (nikoli hodnotitele), který se tak živě zajímá o to, proč se situace dějí, proč se tak žáci chovají a nabízí vhodnější alternativy. Zároveň je důsledným strážcem pravidel, kdy těmto žákům pomáhá stanovaná pravidla dodržovat, např. tím, že jim je ve vhodnou chvíli připomene.

Hrajte si s různými možnostmi, hledejte komunikační cestičky, zajímejte se o to, proč to nefunguje a co mohou obě strany udělat, aby to fungovalo. Kdo chce, hledá způsoby.

Mgr. et Mgr. Markéta Librová

Na dané téma u nás proběhl webinář paní autorky Markéty Librové, který můžete zakoupit ze záznamu níže

Koupit produkt: „záznam webináře Práce a komunikace s dětmi s náročným chováním ve družině a volnočasových aktivitách“

Na podobná témata nabízíme na Eduall.cz i online kurzy a webináře, kde jdeme více do hloubky a přidáváme praktické příklady nebo se přidejte se do Eduallklub, kde získáte přístup ke kompletní knihově záznamů webinářů (přes 90 záznamů) a ke všem živým webinářům.

Nově jsme pro Vás vytvořili FB skupinu

Eduall poradna pro pedagogické pracovníky a rodiče

Nebo nás můžete sledovat na Linkedln

Eduallcz