Dítě s náročným chováním ve třídě

Není výjimkou, že se většinou v každé třídě základní školy setkáme s dítětem, které se projevuje nějakou formou náročného chování. Takové chování ovlivňuje samotné dítě, spolužáky i fungování učitele. Celkově má vliv na psychickou a fyzickou pohodu přítomných, přímo tak působí na klima ve třídě. Náročné chování může mít omezující charakter (např. odmítání plnit zadané úkoly) nebo až ohrožující charakter (např. autoagrese nebo fyzické i psychické útoky vůči druhým). S jakýmkoliv chováním, které je omezující nebo ohrožující pro samotné dítě nebo pro okolí, je nezbytné pracovat, zabývat se příčinami a spolupracovat s rodiči, kolegy i s odborníky. Protože se s takovým chováním setkávám ve svém povolání téměř denně a vím, jak je vzájemná podpora pochopením dětí i dospělých důležitá, pokusím se svými zkušenostmi, poznatky a tipy dodat tímto článkem určitou podporu.

Projevy náročného chování dle mých zkušeností:

• Odmítání plnit zadané úkoly, účastnit se aktivity, negativismus až zásek.
• Opakované a časté vykřikování slov, vět nesouvisející s výukou či tématem nebo úkolem, používání vulgarismů.
• Odbíhání v průběhu činnosti, úkolu, případně ze třídy bez zjevného důvodu a dohody.
• Manipulace s předměty jiným způsobem, než na který jsou určené (ťukání nebo házení pomůckami, houpání se na židli, okusování různých předmětů…).
• Provokace spolužáků nebo učitele (fyzické – kopnutí, zboření stavby z kostek o přestávce, předbíhání, kresby zaměřené na výsměch druhému…).
• „Lhaní“
• Afekt – Meltdown nebo také afektivní zhroucení – je způsoben přetížením nervové soustavy z důvodu smyslového přesycení nebo z důvodu přetížení požadavky. Dítě se i fyzicky zhroutí, stočí do klubíčka, lehne na zem, zakrývá uši, pláče, zoufale křičí… Tantrum, někdy používán i výraz rapl, jehož příčinami bývá touha po získání něčeho nebo touha po splnění nějakého požadavku (být první v řadě, jíst v hodině). Mohou zde být obdobné projevy jako u Meltdownu, bývá však více propojený i s útoky na ostatní, kteří mu zabránili v uspokojení potřeby, ve splnění požadavku.
• Ostatní projevy (často úzkostného charakteru), „rozladěnost“ – potíže s vyjadřováním různého charakteru, plačtivost, psychosomatické projevy (bolesti hlavy, břicha, dalších částí těla, časté chození na wc…).

Obecné příčiny náročného chování, které pozoruji ve své praxi:

• VLIV RODINNÉHO ZÁZEMÍ, RODINNÁ SITUACE
• NEUROVÝVOJOVÉ PORUCHY (Poruchy učení, Poruchy autistického spektra, ADHD apod.). případně i různá NEUROLOGICKO-PSYCHIATRICKÁ ONEMOCNĚNÍ (Touretteův syndrom…)
• VLIV ŠKOLNÍHO PROSTŘEDÍ
• HYPERSENZITIVITA
• TRAUMA
• AKTUÁLNÍ FYZICKÝ STAV
• NÍZKÉ SEBEVĚDOMÍ
• VYSOKÉ POŽADAVKY NA DÍTĚ
• NÍZKÉ POŽADAVKY NA DÍTĚ, NUDA
• NEDOSTATEČNÉ POROZUMĚNÍ POŽADAVKŮM, NEVHODNÁ KOMUNIKACE
• OSOBNOSTNÍ CHARAKTERISTIKY
• MEDIKACE
• VÝVOJOVÉ OBDOBÍ, HORMONÁLNÍ VLIV
• POTÍŽE V SOCIÁLNÍ KOMUNIKACI
• POTŘEBA DOSYCOVÁNÍ POTŘEB
• NEČITELNOST PROSTŘEDÍ, HRANIC

Konkrétní situace z praxe, jejich příčiny a možná řešení:

Odmítání plnit zadané úkoly, účastnit se aktivity, negativismus až zásek.

Nový žák ve třídě – chlapec. Při psaní slohové práce si dává kapuci na hlavu, pokládá hlavu na lavici a odmítá psát. Když se podívám blíž, má slzy v očích. Ptám se, co se děje. Neodpovídá. Nabízím pomoc a podporuji v tom, aby to nevzdával. Zkoušíme tvořit věty spolu. Všímám si, že to jde velmi ztěžka, nezná všechny tvary písmen, není si jistý tvořením slov. Vnímám, že se z toho cítí nepříjemně. Nabízím mu, že budeme spolu trénovat a určitě udělá pokroky. Sundává kapuci a zkouší alespoň dvě věty. Záseky se postupně vytrácí a čím dál lépe spolupracuje. Potřebuje časté ocenění a povzbuzení i pravidelný trénink.

Opakované a časté vykřikování slov, vět nesouvisející s výukou či tématem nebo úkolem, používání vulgarismů.

Dlouhodobější a postupně se vyvíjející potíže u chlapce v 1. až ve 3. třídě. Zpočátku školní docházky jen velmi komunikativní, občasná nepozornost, objevování se prvních tikových projevů – mrkání. Později tiky ustaly, zhoršuje se nepozornost a nekontrolovatelné výkřiky v hodině v období 2. třídy. Chování působí jako snaha o upoutání pozornosti, dávám mu více prostoru pro komunikaci v hodině i možnost jít si zakřičet mimo třídu. Po určitou dobu to působí, že zvolený přístup alespoň částečně pomáhá. Při nástupu do 3. třídy se opět vrací tiky mrkání a přibývá i koulení očima. Zvyšuje se četnost výkřiků v hodině a množství vulgárních a nevhodných slovních výrazů. Potvrzuje se podezření na Touretteův syndrom, chlapec využívá asistentku pedagoga a to zejména v případech přetížení, kdy se tiky i nutkavé chování k výkřikům zhoršuje. Částečně pomáhá i medikace.

Odbíhání v průběhu činnosti, úkolu, případně ze třídy bez zjevného důvodu a dohody.

Setkala jsem se u různých dětí a nejčastěji u dětí s poruchou autistického spektra. V 1. třídě jsme zpočátku chlapci s dětským autismem zamezovaly odbíhat od úkolu k oknu, kde sledoval zrovna projíždějící vlak. Trvaly jsme na tom, že nejdříve vždy musí úkol udělat. Tím jsme však zamezily nejen uspokojení jeho nutkavé touhy slyšet a vidět vlak (později jsme zjistily, že hlavně chce slyšet, který je to vlak a odkud a kam jede), ale také se natolik rozladil, že se úkol stejně nepodařilo dokončit. Přestaly jsme tedy lpět na tom, že nejprve dokončí úkol. Má možnost si vždy při projíždění vlaku odběhnout, říct si s paní asistentkou, který vlak a kam jede a v poklidu se vrací k úkolu. Dokonce i děti při společné aktivitě jsou na to zvyklé a vždy počkají, než se hoch vrátí od okna.

Manipulace s předměty jiným způsobem, než na který jsou určené (ťukání nebo házení pomůckami, houpání se na židli, okusování různých předmětů…).

Často je za tímto chováním určitá potřeba si něco dosytit, vyladit, vyrovnat, vyklidnit se. Zákazy mívají opačný efekt. Zvyšují nutkání, zhoršují neklid i soustředění. Pozoruji tyto projevy u dětí s ADHD, s poruchami autistického spektra i u Touretteova syndromu. Lze uspokojení potřeby odložit na vhodnější dobu nebo přesměrovat na vhodnější činnost či předmět. Zde mohou pomáhat různá kousátka, speciální „houpací židle“ pro děti s adhd, mačkací balónky, častější zařazování pohybových chvilek, hmatové chodníčky a mnoho dalšího ve spolupráci s fyzioterapeuty nebo s terapeuty, kteří se zabývají např. senzorickou integrací. Setkala jsem se i s chlapcem s Aspergerovým syndromem, který začal jíst papír. Částečně se podařilo nahradit jedlým papírem.

Provokace spolužáků nebo učitele (fyzické – kopnutí, zboření stavby z kostek o přestávce, předbíhání, kresby zaměřené na výsměch druhému…).

Může mít různé příčiny – dítě fascinují reakce ostatních (např. u dětí s PAS), dítě neumí adekvátně navazovat vztahy nebo si vhodným způsobem hrát, výsměchem zakrývá své vlastní nejistoty nebo obavy apod. Ze své praxe mohu přiblížit dvěma situacemi. V první jde o chlapce s PAS, který má rád, když může něco zbořit, zejména stavby z dřevěných kostek dětí ve třídě. Líbí se mu, jak padají. Trénujeme domluvu s dětmi, aby se s nimi na boření domluvil a také má možnost si postavit stavbu z kostek sám a pak si ji zbořit. Ve druhé situaci jde o chlapce s potřebou být neustále první, a proto i často předbíhá. Zkoušíme spolu hledat situace, kdy se snaží být i v jiné pozici a najít v tom výhody např. pouští před sebe na obědě děvčata ze třídy, dává jim přednost jako muž ženám.

„Lhaní“

Tento projev chování máme tendence často dost odsuzovat. Může někdy být i dlouhodobé a je pro nás dospělé těžké kolikrát odlišit pravdu a lež, snažit se pak dětem důvěřovat a zároveň jim s tím pomoci. Náročná je lhavost u dětí s ADHD, které často nedomýšlejí důsledky svého jednání nebo jsou tak silně až reálně přesvědčeni o své verzi určité situace, že se jich naše pochybování o jejich verzi velmi dotýká a vyvstává tak nemálo nedorozumění. Přesvědčování o naší pravdě, i když máme mnoho důkazů, nevede většinou k úspěchu. Více se mi osvědčilo, hledat společně řešení, zapojit dítě do řešení. Např. Když bylo umyvadlo špinavé od krému (v dané chvíli tam bylo jen jedno jediné dítě, které jako jediné i krém používá), společně jsme se ho snažili vyčistit, zažilo důsledky s podporou bez nálepkování „Jsi lhář!“. Pak přišel i přirozený důsledek, že už samo nemělo krému tolik, kolik by potřebovalo.

Afekt – Meltdown

Objevuje se často u dětí hypersenzitivních, kdy je důležité hlídat hranici přetížení hlukem, světlem i jinými zrakovými vjemy, požadavky a využívat různé pomůcky jako prevenci např. sluchátka, brýle, relaxační stan apod.

Afekt – Tantrum

Dle individuálních možností pozvolna trénujeme oddálení uspokojení potřeby nebo částečné uspokojení (pít mohou v průběhu hodiny, jí jen o přestávce – pokud nejde o dítě s nějakým zdravotním důvodem např. cukrovka). Případně zvažujeme v některých situacích, zda je nezbytné omezovat uspokojování dané potřeby, co je pro dítě přínosnější (s ohledem na okolí). Viz výše zmíněný chlapec s PAS, který potřeboval při úkolu odběhnout k oknu, zahlédnout projíždějící vlak.

Ostatní projevy (rozladěnost, úzkostné projevy, psychosomatické projevy…)

Dívka (elektivní mutismus) několikrát za vyučovací hodinu odcházející na wc. Důsledkem bylo málo splněných úkolů v hodině nebo nedokončených, horší porozumění učivu, neposouvání se v komunikaci. S rodiči jsme vyloučili zdravotní důvody. Začali jsme povzbuzovat sebevědomí, oceňovali i drobné pokroky a všímali si aktivit, ze kterých odcházela. Byly to ty, u kterých byla potřeba komunikace. Využili jsme plyšáka, kterého si sama donesla a chtěla přes něj odpovídat. Zapojila jsem i spolužáky do komunikace s plyšákem. V současné době si již sama přijde říct, když něco potřebuje a komunikuje i se spolužáky při menším počtu dětí. Dokonce se zapojuje do komunikace i v hodinách angličtiny.

Učitelské povolání a práce s dětmi vyžaduje velkou trpělivost, ale hlavně je potřeba získat si důvěru dětí i rodičů. Jedině tak můžeme objevit a objasnit společně s podporou kolegů, terapeutů a dalších odborníků příčiny náročného chování u dětí a na tomto základě nastavit tu nejvhodnější pomoc a podporu. Žádné dítě nezlobí, ale poskytuje nám svým chováním informace, co vše se v jeho nitru děje, a že nás potřebuje.

Mgr. Iveta Dubová

(učitelka 1. stupně, speciální pedagog)

Použité zdroje:

BAZALOVÁ, Barbora. Autismus v edukační praxi. 2017. Portál, 2017. ISBN 978-80-262-1195-2.

NETUŠIL, Radovan. Agresivita a prevence problémového chování u lidí s mentálním postižením. Modrý Klíč, 2005. ISBN 80-86980-00-06.

Praktické zkušenosti autorky

Zaujalo vás toto téma?
Na podobná témata nabízíme na Eduall.cz i online kurzy a webináře, kde jdeme více do hloubky a přidáváme praktické příklady nebo se přidejte se do Eduallklub, kde získáte přístup ke kompletní knihově záznamů webinářů (přes 90 záznamů) a ke všem živým webinářům.

Nově jsme pro Vás vytvořili FB skupinu

Eduall poradna pro pedagogické pracovníky a rodiče

Nebo nás můžete sledovat na Linkedln

Eduallcz