„Uznávání a podpora zájmů dítěte jsou nezbytné pro jeho celkový rozvoj a pohodu, ať už jde o sbírání hmyzu nebo jakoukoli jinou činnost.“ – Dr. Grolimund
Osoby s ADHD často vynikají v situacích, které vyžadují rychlé myšlení a schopnost vidět věci z jiného úhlu. Jejich nestandardní přístup k řešení problémů a výzev může vést k inovativním a kreativním řešením.
Každé dítě, ať už má ADHD, nebo ne, se rodí s jedinečným darem, tzv. „superschopností“, která jej činí výjimečným oproti ostatním.
Stalo se vám někdy, že vaše dítě skromně odmítlo pochvalu za své činy, protože si myslelo, že to nebylo nic mimořádného? Tento postoj může odrážet jeho skrytý talent, o kterém si možná není plně vědomé. Často podceňuje své schopnosti a talent, které považuje za přirozené, a proto je bere jako samozřejmost. To, co je pro něj snadné, však může být pro ostatní velkou výzvou.
Naučit děti přijímat a dávat komplimenty je důležité, protože to posiluje jejich sebevědomí a motivuje je k dalšímu rozvoji dovedností.
Zvyk na časté pochvaly může neočekávaně vést k závislosti. Tato závislost může mít dlouhodobý dopad a ovlivnit jedince po celý život. Osoba může neustále vyhledávat uznání a potvrzení od ostatních, což může negativně zasáhnout její psychickou pohodu a sebevědomí. Je důležité si uvědomit, že i když je pochvala příjemná, neměla by být hlavním zdrojem sebehodnocení.
Jedním z varovných signálů může být například otázka: „Byl jsem dnes hodný? Co myslíš, jsem šikovný?“
Nedostatek očekávaného uznání může vyvolat úzkost, smutek a pochybnosti o vlastní hodnotě. Naopak nadměrná pochvala může vést k nerealistickému vnímání sebe sama. Klíčové je najít rovnováhu mezi přijímáním pochvaly a zachováním objektivního pohledu na sebe, což pomáhá udržet zdravé sebevědomí a sebeúctu.
V současnosti je důležité více oceňovat úspěch než osobnost. Uznání by mělo být zaměřeno na konkrétní činy vedoucí k úspěchu, mělo by být realistické a nepřeháněné. Jasné a cílené uznání může posílit pozitivní chování a podpořit osobní rozvoj.
Ocenění by mělo být formulováno tak, aby odráželo skutečnou hodnotu dosaženého výsledku a bylo projevem upřímného uznání úsilí a splněných cílů.
Pochvala by neměla být vnímána jako forma odměny. Když vyjadřujeme uznání, měli bychom jej adresovat za vynaloženou snahu a práci, nikoli za vrozené schopnosti, jako je inteligence.
Například místo pochvaly „jsi tak chytrý, že jsi vyřešil spoustu úloh“ bychom měli upřednostnit pochvalu zaměřenou na proces: „Oceňuji tvoji snahu a postupy, které jsi použil při řešení těchto úloh.“
Pochopení výjimečných schopností dítěte může rodičům poskytnout cenné informace. Tyto informace mohou pomoci při identifikaci a podpoře jedinečných talentů dítěte a také při zvažování jejich potenciálního vlivu na učební styly a chování.
Je důležité zdůraznit, že učitelé a rodiče často připisují slabé výsledky dětí nudě, nedbalosti, lenosti nebo nedostatku zájmu: „Kdyby ses jen snažil v geometrii stejně jako na fotbalovém hřišti!“
Dr. Dodson popisuje hyperkoncentraci u dětí s ADHD jako intenzivní soustředění na úkol, které jim dává pocit, že mohou dosáhnout čehokoli. Tento jev může být tak intenzivní, že jedinec zcela ztratí pojem o čase. Hyperkoncentrace se netýká jen zvýšené produktivity; zlepšuje také kvalitu práce a kreativní myšlení, což může vést k mimořádným výsledkům.
Při vzdělávání se učitelé a rodiče často soustředí na slabé stránky dětí, zejména u těch s ADHD. Tento přístup může být kontraproduktivní, protože děti by neměly být definovány pouze na základě nálepek, které popisují jejich chování nebo schopnosti.
Každé dítě je jedinečné a zaslouží si být vnímáno ve své úplnosti, se všemi svými talenty, omezeními, sny a potenciálem, který může nabídnout světu.
Je klíčové, aby společnost přehodnotila svůj přístup k dětem a umožnila jim rozvíjet se přirozeně, bez omezení způsobených nálepkami a nepochopením ADHD. Identita dítěte by měla odrážet jeho skutečné vlastnosti, nikoli očekávání společnosti. Rozpoznání talentů a omezení je klíčové pro rozvoj dětí s ADHD, poskytuje jim pevný základ pro budoucí úspěchy a pomáhá jim dosáhnout jejich plného potenciálu.
*(Možná se zamýšlíte, proč jsou talenty a omezení uvedeny dohromady. Má to svůj důvod – co může být pro jednoho omezením, jiný vnímá jako talent.)
„Je důležité pochopit, že ADHD není jen o hyperaktivitě nebo problémech s koncentrací, ale také o odlišném způsobu zpracování smyslových informací, které mohou ovlivnit každodenní vnímání světa,“ Dr. Littman.
Školní pedagog je typický analytickým a strukturovaným myšlením. Takový přístup může být přínosný pro organizaci a plánování vzdělávacího procesu, avšak může být výzvou při porozumění a komunikaci s dětmi s ADHD. Tyto děti obvykle preferují kreativní a intuitivní způsoby učení. Jak tedy pracovat s dětmi s ADHD a zvyšovat jejich potenciál? Tato otázka je klíčová pro inkluzivní vzdělávání a vyžaduje specifický přístup a metody, které by měly být integrovány do standardů profesionální praxe školních pedagogů.
Práce s dětmi s ADHD vyžaduje specifický přístup a strategie. Je důležité vytvořit klidné prostředí, projevit trpělivost a být vzorem v chování. Namísto trestání za impulzivní chování je vhodné „chválit správné chování“ a předcházet situacím, které by mohly vyvolat afekt. V případě afektivního chování je nutné zachovat klid a dítě uklidnit.
Spolupráce s rodiči a odborníky je klíčová pro lepší pochopení potřeb a osobnosti dítěte, což umožňuje přizpůsobit metody podporující jeho učení a celkový rozvoj.
Mgr. Andrea Čapkovičová
Zdroje :
Na podobná témata nabízíme na Eduall.cz i online kurzy a webináře, kde jdeme více do hloubky a přidáváme praktické příklady nebo se přidejte se do Eduallklub, kde získáte přístup ke kompletní knihově záznamů webinářů (přes 90 záznamů) a ke všem živým webinářům.
Nově jsme pro Vás vytvořili FB skupinu