Průvodce zvládáním ZÓNY = hyperkoncentrace u ADHD

Na světě je 90 % lidí označovaných jako „neurotypické“. To však neznamená, že jsou „normální“ nebo lepší, pouze jejich neurologie je společností akceptována a schválena.
Trenéři, lékaři, odborníci, učitelé a rodiče by měli přestat s pokusy měnit jedince s ADHD na neurotypické osobnosti*. Prioritou by mělo být poskytování včasné podpory, aby se předešlo frustraci a demoralizaci, které mohou vzniknout v důsledku boje v neurotypickém světě.

*(Neurotypické osobnosti charakterizuje standardní neurologický vývoj. To implikuje, že takové osoby nevykazují žádné významné neurologické či psychiatrické poruchy, které by narušovaly jejich schopnost zpracovávat informace nebo komunikovat).

Představte si, že každý člověk s ADHD dostane při narození „neurotypický manuál“ – soubor pravidel a návodů, které jsou efektivní pro většinu populace, ale ne pro ty s ADHD. Tento manuál by obsahoval strategie a metody, které neurotypickým lidem pomáhají zvládat každodenní úkoly, ale pro jedince s ADHD by mohly být neúčinné nebo dokonce kontraproduktivní. Je důležité uznat, že mozky lidí s ADHD fungují odlišně a vyžadují si přizpůsobené přístupy, které zohledňují jejich jedinečné silné stránky a výzvy.

HYPERKONCENTRACE (extrémní koncentrace) alias ZÓNA ADHD

Mnozí experti a výzkumníci v oblasti ADHD se shodují, že ADHD NEVEDE k poruchám pozornosti. Spíše dochází k nekonzistentní pozornosti, která je aktivní pouze v určitých situacích.
Lidé s touto poruchou často hovoří o momentech, kdy jsou „v zóně“, což je metafora pro hyperkoncentraci, tedy extrémní soustředění na daný úkol.

Tento stav není aktivován na základě pokynů např. učitele či požadavků rodiče. Je spuštěn pouze momentálním pocitem zájmu, soutěživosti, novoty nebo naléhavosti, kterou vyvolává situace „do-or-die (udělej, nebo zemři)“.

Neurotypická osoba se při rozhodování, jak začít a dokončit úkol, spoléhá na tři základní faktory:

1. Pocit důležitosti úkolu (přesvědčení, že by ho měla vykonat).
2. Sekundární důležitost – motivace, která pramení z toho, že osoby, které respektuje, jako rodiče, učitelé nebo nadřízení, považují úkol za důležitý.
3. Očekávání odměny za splnění úkolu a důsledky nebo tresty za jeho nesplnění.

Na rozdíl od neurotypické osoby nemůže osoba s nervovým systémem ADHD použít koncept důležitosti nebo odměny jako motivační nástroj k zahájení a dokončení úkolu. Ačkoliv si uvědomuje důležitost a má ráda odměny, běžné motivační faktory nefungují.

Toto pochopení objasňuje, proč kognitivní a behaviorální terapie určené ke zmírnění symptomů ADHD nepřinášejí dlouhodobý účinek.

V posledním desetiletí Dr. Dodson poukázal na možnost, že jsme přehlédli klíčový aspekt základní povahy ADHD. V rámci ověřování své hypotézy se obrátil na odborníky, stovky pacientů a jejich rodiny, se kterými dříve pracoval a kterým byla diagnostikována tato porucha. Jeho cílem bylo najít společný znak, který mají všichni lidé s ADHD, přičemž tento znak chybí neurotypickým osobám.
A našel ho.

Je to nervový systém ADHD, unikátní a specifická struktura, která řídí pozornost a emoce odlišně, než je tomu u lidí bez této poruchy.

Mnozí odborníci, ale i rodiny, odmítají označení ADHD jako poruchy, protože to neodpovídá jejich skutečným každodenním zkušenostem. Je problematické označovat jako poruchu něco, co může mít i pozitivní stránky.

ADHD by se nemělo chápat jako poškozený nebo nefunkční nervový systém, ale jako systém, který funguje efektivně podle vlastních specifických pravidel.

Ačkoliv ADHD často souvisí s poruchami učení, většina lidí s touto diagnózou má výrazně nadprůměrné IQ, které využívají jinak než neurotypické osoby. Jakmile dosáhnou střední školy, dokážou řešit problémy unikátními způsoby, které ostatní nevidí. Většina dospělých s ADHD není zjevně hyperaktivní, jejich hyperaktivita je vnitřní.

Mnozí výzkumníci vnímají ADHD jako poruchu, která vychází z vadného nebo nedostatečného nervového systému. Dr. Dodson naopak považuje ADHD za projev nervového systému, který funguje bezchybně, avšak podle svých vlastních pravidel, jež se neshodují s pravidly a technikami podporovanými v neurotypickém světě.
A proto:

• Školský systém – Děti s ADHD/ADD často nezapadají do standardního školského systému, který je založen na opakování toho, co jiní považují za důležité.
• Pracovní systém – Dospělí s ADHD/ADD často nezapadají do standardního zaměstnaneckého systému, ve kterém se odměňuje práce považovaná za důležitou jejich nadřízenými.
• Organizační systémy, které vyžadují stanovení priorit a časový management, představují pro lidi s ADHD výzvu, protože tyto schopnosti jsou pro ně často problematické.
• Mohou mít problémy s rozhodováním mezi alternativami, protože všechny možnosti se jim zdají stejně důležité.

Pokud jiné metody selhaly, existuje terapeutický přístup, který může být účinný při zvládání symptomů ADHD:

I. část zvládání symptomů: zklidnění vnitřní hyperaktivity

Léčba ADHD vyžaduje komplexní přístup, který zahrnuje farmakologickou terapii pro zlepšení pozornosti, kontrolu impulzů a vnitřní klid. Podle Dr. Dodsona jsou často zapotřebí dva typy léků:
a) stimulanty, které zvyšují denní výkonnost,
b) alfa agonisté, jako je klonidin nebo guanfacin, které pomáhají zklidnit vnitřní hyperaktivitu.

„Avšak samotné léky nestačí; klíčové je i správné dávkování a používání vhodných neurotypických strategií,“
Dr. Dodson.

II. část zvládání symptomů: osobní manuál

Druhým krokem ve zvládání symptomů ADHD je, aby si jedinec vytvořil svůj osobní manuál. Obecné příručky, které byly napsány, zklamaly lidi trpící touto poruchou. Bohužel dostali neurotypické návody k použití, které jsou účinné pro ostatní, ale ne pro ně.

Stejně jako ostatní se i lidé s ADHD vyvíjejí a zrají. Zájmy a výzvy, které někoho oslovují v sedmi letech, již ve dvaceti sedmi letech nemusí být atraktivní.
Vytvořte si svá vlastní pravidla. Příručka pro osoby s ADHD by měla být založena na současných úspěších. Dr. Dodson svým pacientům obvykle radí, aby si během měsíce nosili zápisník nebo diktafon a zaznamenávali, jak se dostávají do „zóny“.

Pokud jde o děti, je nezbytné spolupracovat na vypracování osobního manuálu s osobami, se kterými dítě tráví většinu času během dne.

Zaměřte se na následující otázky a hledejte na ně odpovědi:

1. Jak se vy nebo vaše děti dostáváte do „zóny“?
2. V jakých situacích se vám nebo vašim dětem daří a cítíte se úspěšně? Namísto zaměřování se na oblasti, kde máte problémy, byste měli zjistit, jak se dostáváte do zóny a dosahujete výjimečných výsledků.
3. Je to kvůli zájmu?
4. Pokud ano, co vás nebo vaše děti na úkolu nebo situaci nejvíce zajímá?
5. Je to kvůli pocitu soutěživosti?
6. Pokud ano, co konkrétně tuto soutěživost vyvolává?

Do konce měsíce si většina lidí vytvoří seznam 50 až 60 různých technik, o kterých vědí, že jim fungují. Když jsou pak vyzváni k výkonu, rozumějí, jak pracuje jejich nervový systém a které techniky jim nejvíce pomáhají.

„Kdybych si měl vybrat mezi tím být „normální“ nebo mít ADHD, vybral bych si ADHD,“
David Neeleman, výkonný ředitel letecké společnosti.

Mgr. Andrea Čapkovičová

Zdroje :

W. Dodson, 2024. Secret of your adhd brain. In ADDitude [online]. 2024, [cit. 2024-12-13]. Dostupné na internete : < https://www.additudemag.com/secrets-of-the-adhd-brain/>.

D. Baker-Williams, 2021. The ADHD symptoms in children no one talks about. In ADDitude [online]. 2021, [cit. 2024-12-13]. Dostupné na internete : < https://www.additudemag.com/add-symptoms-in-children-missed-diagnosis/?ecd=wnl_adhd_vol2_cons_path_diagcg&goal=0_f6ff010e82-cee55897ef-327281624 >.

W. Dodson, 2016. Secret of your adhd brain. Why we think, act, and feel the way we do. In ADDitude, [online]. 2016, 16p. [cit. 2024-12-13]. Dostupné na internete : < 10252_Understand-Conditions_secrets-of-the-adhd-brain.pdf >.

Zaujalo vás toto téma?
Na podobná témata nabízíme na Eduall.cz i online kurzy a webináře, kde jdeme více do hloubky a přidáváme praktické příklady nebo se přidejte se do Eduallklub, kde získáte přístup ke kompletní knihově záznamů webinářů (přes 90 záznamů) a ke všem živým webinářům.

Nově jsme pro Vás vytvořili FB skupinu

Eduall poradna pro pedagogické pracovníky a rodiče