Tvrdé a měkké souhlásky jsou jedním ze stěžejního učiva ve 2. ročníku základní školy. Děti se poprvé setkávají s rozdělením hlásek na samohlásky a souhlásky. Seznamují se také s dělením souhlásek na tvrdé, měkké a obojetné a poznávají jejich významnost při výuce českého jazyka. Velmi efektivní pro osvojení tohoto učiva je zapojování co nejvíce smyslů, her a pomůcek tak, aby výuka byla pestrá, zajímavá a děti si z ní odnášely co nejvíce příjemných zážitků. Jen tak může být učivo pro dítě dostatečně pochopeno a zvnitřněno. Proto jsem pro děti zpracovala k tomuto učivu různé hry, básničky, příběhy i pestré pomůcky. V tomto článku bych ráda představila několik her a pomůcek, které by mohly nadchnout při výuce tvrdých a měkkých souhlásek i některé další druháčky.
Hry jsou připraveny pro třídu 12–16 žáků. Při větším počtu žáků je možné pomůcky a případně i pravidla upravit dle potřeb. Jednotlivé hry vychází z toho, jak učitel děti zná a všímá si jejich potřeb a zájmů. Mohou být využívány v různých částech hodiny i dne, jak učitel uzná dle situace ve třídě a rozpoložení jednotlivých dětí. Význam má také úroveň znalostí žáků, zda jsou žáci krátce s učivem seznámeni nebo ho procvičují již delší dobu.
Žáci se rozdělí do 4 skupin buď sami, nebo losováním, případně je rozdělí učitel. Je vhodné, když jsou ve skupinách žáci různých znalostních úrovní. Každá skupina obdrží 3 pytlíčky. Červený se slovy na kartičkách a modrý s větami na kartičkách. Slova i věty mají vynechaná i, í a y, ý po měkkých a tvrdých souhláskách. Bílý pytlík zůstává na již vypsané kartičky. Dále dostane každá skupina hrací kostku, na které se střídá modrá a červená barva. Členové skupiny si určí, kdo začíná házet kostkou jako první a směr, kterým budou ve hře postupovat. První hází, dle hozené barvy si vybere kartu buď z modrého, nebo z červeného pytlíčku. Čte slovo nebo větu a fixem doplňuje správné i, í nebo y, ý. Po vyplnění hodí kartičku do bílého pytlíku a předává kostku i fix dalšímu v pořadí. Až má skupina doplněné všechny kartičky, zvednou všichni ruce. Následně mohou vyplněné kartičky konzultovat s učitelem. Členové skupiny si mohou během hry radit, diskutovat a vzájemně se kontrolovat. V případě potřeby zvednutím ruky přivolají učitele. Motivačně si jednotlivé skupiny mohou vést své deníky, kam si zapisují počet správně určených kartiček, případně i problémová slova nebo hlásky. Sledují tak své pokroky jako skupiny.
Učitel před chystá úly na jednu stranu třídy na podlahu a včelky rozmístí na různá místa opačné strany třídy. Třída je rozdělena na 4 skupiny a každé je přidělen jeden úl. Na pokyn učitele se žáci rozběhnou po třídě a hledají včelky-slova patřící ke svému úlu. Pokládají je postupně kolem úlu. Pokud již skupina najde 8 svých včelek, zvednou všichni členové ruce a mohou s učitelem své řešení konzultovat. Pokud nastane situace, že někomu včelka chybí nebo přebývá, zjišťuje se, kde se včelka zatoulala. Hra může mít více kol a žáci si své úly proměňují.
Žáci si vylosují kartičku s I nebo s Y a připevní si ji na viditelné místo na tričko, mikinu… (límec…). Učitel vyvolává různá slova s měkkými a tvrdými souhláskami. Žáci sedí v menší vzdálenosti od lavice a pokud uslyší slovo, do kterého patří jejich I nebo Y, pak vyskočí. Učitel jen kontrolně oznamuje: „Měkkouš! Tvrďouš!“ Dle toho, které I, Y do slova zrovna patří (měkkouš=měkké i, tvrďouš=tvrdé y).
Žáci si vyberou každý 1 kartu nebo je jim rozdána. Je potřeba, aby byl přesný počet na žáky, případně se může přidat i učitel. Lze manipulovat i s více kartami, kdy žáci využívají i různé postavičky, plyšáky…avšak již mají na starost i jejich kartu a je potřeba rozdělit pozornost. Kdo má první kartu vstává z lavice a jde před žáky a oznamuje dle své karty: „Já mám…např. rohy.“ a následně se ptá také podle své karty: „Kdo má…drápky…?“ Vstává ten, kdo má drápky a jde se přiřadit k prvnímu a pokračuje stejně. Pokud všichni přečtou správně své karty, poslední žák by měl opět svou kartou vyvolat prvního a tím hra končí. Pokud se tak nestane, je důležité hledat, kde došlo k chybě a napravit ji. (Je vhodné u nejasných obrázků, méně známých pojmů, dopředu seznámit.)
Pozn.: Inspirováno ze semináře – Genetická metoda čtení
2 molitanové (případně pěnové) a 2 dřevěné kostky polepeny měkkými a tvrdými souhláskami. Molitanové kostky patří k měkkým souhláskám. Dřevěné kostky jsou určeny pro tvrdé souhlásky. U této činnosti se propojuje zrakové a sluchové vnímání i s hmatovým vnímáním. Molitanová kostka je měkká a jsou na ní měkké souhlásky. Dřevěná kostka je tvrdá a je polepena tvrdými souhláskami. Mohou se využívat ve skupinách, ve dvojicích, při kolektivní aktivitě. Když jsou k dispozici pěnová písmenka a dřevěná písmenka, může to být ještě intenzivnější smyslový zážitek. Ta se pak, místo házení, mohou lovit z pytlíku.
„Vymysli slovo“ – Jednoduchá aktivita, kdy učitel nebo dítě hodí vybranou kostkou a děti mají za úkol vymyslet slovo, kde bude po hozené hlásce správné i, y. Hodí se molitanovou kostkou např. Ž a dítě vymyslí slovo žirafa. Děti mohou slova zapisovat na tabulku, aby i konkrétní souhlásky a i, y, viděly.
„Hledej!“ – Další rychlá a snadná činnost, kdy je posílána kostka po řadě a každé dítě jednou hodí a hozenou hlásku pak všichni hledají ve slovech v jakémkoliv zadaném textu.
„Kostka-pomocník“ – Všechny 4 kostky jsou na volné lavici vpředu třídy a když děti doplňují při samostatné práci i, í, y, ý a nejsou si jisté, zda je to měkká souhláska nebo tvrdá souhláska, jdou ke kostkám. Tam najdou písmenko a ohmatáním kostky zjistí, zda jde o měkkou nebo tvrdou souhlásku.
„Tvoř věty“ – Hra nejvhodnější pro skupinu nebo dvojici. Pokud se utvoří 4 skupiny, mohou každá mít svou kostku. Hodí pokaždé 3 x a snaží se s danými souhláskami a i nebo y vymyslet 3 slova a z nich větu. Např. 1. hod Ž, 2. hod Č a poslední hod J – Žirafa učí Jitku.
Molitan a dřevo lze u tohoto učiva využít i dalšími způsoby. Záleží jen na nápadech a fantazii naší i dětí. Když dáme dětem důvěru a zodpovědnost a zapojíme je i do tvoření pomůcek, nese to mnoho benefitů. Např. si více váží vlastnoručně vyrobené pomůcky (daly do jejího tvoření energii a čas) a více se pro dané učivo nadchnou, když využívají dle svých představ vyrobenou pomůcku. Na závěr přikládám fotografie pomůcek, se kterými dopomáhaly děti. Největším zážitkem bylo zatloukání připínáčků nebo hřebíků a vytváření vlastních tvrdých slabik na dřevěná kolečka.
Mgr. Iveta Dubová
(učitelka 1. stupně ZŠ, speciální pedagog)
Autorka článku pro Vás uspořádala společne s Eduall webinář na téma PAS, záznam můžete zakoupit zde:
Koupit produkt: „záznam webináře Předškolní příprava dítěte s PAS“
Zdroje:
Autorské zdroje