PUBERTA NAŠICH DĚTÍ SE DÁ ZVLÁDNOUT

Období dospívání je velmi turbulentním obdobím našeho života. Z roztomilého dítka, se kterým nebyl problém vyjít, se nám takřka ze dne na den vyloupne téměř dospělý jedinec, který nejenže má svou hlavu a své názory, ale ještě si dost často myslí, že ty naše postoje nestojí vůbec za nic. Asi to všichni známe – minimálně ze svého vlastního dospívání. 😊 Každý jsme si jím prošli po svém, ale asi se shodneme na tom, že toto období je plné emocí, podivných nálad a nejistot. Mění se naše tělo, klukům se mění hlas, začínáme se více zajímat o to, co si o nás myslí druzí a snad ještě více než dřív toužíme být nějak přijati svými vrstevníky. Přijetí našich rodičů pozbývá naší pozornosti a překlápíme se k lidem, kteří udávají směr společnosti naší věkové kategorie.

Dnešní dospívající mají ztíženu svou roli přemírou informací, které se na ně valí. Mluví se o generaci „sněhových vloček“, většina psychologů však toto označení nemá rádo. Ano, děti jsou křehčí a v mnohem větší míře jsou „rozbití“, potřebují podporu psychologů a psychoterapeutů, často až psychiatrů. Je to velmi znepokojující a alarmující, že jsou naše děti v čím dál mladším věku v péči psychologů. A to je ještě ta lepší varianta. Také se bohužel zvyšuje počet dětských sebevražd. Opravdu je na naše děti reálně kladeno mnohem více nároků, než tomu bylo dříve. Nezdá se to, ale děti jsou vystaveny velkému informačnímu kolosu, informace se na ně valí ze všech stran a není možné před tím uniknout. Jsou přehlcení a jejich mozek nedokáže odpočinout a vypnout. Zvyšuje se tak i množství dětí s ADHD, neboť i novodobé animované pohádky jsou velmi rychlé, střídá se tam děj za dějem, rychle se mluví a mozek dětí je již od útlého dětství přehlcen.

Dospívající žijí velkou část svého denního času na sociálních sítích, kde sledují, jak jsou jiní lidé krásní, šťastní a mají skvělé životy (že je to jen obraz na sítích, a ne odraz reality, je věc druhá). Vzbuzuje to často dojem, že já tak skvělý život nemám. Velmi to ovlivňuje subjektivní pocit spokojeného života a podporuje neustálé poměřování se a srovnávání s jinými lidmi.

Sledují různé YouTubery, kteří ovlivňují jejich životy a udávají směr. Dostávají rady a informace, které by v mnoha případech bylo lepší, kdyby snad ani neměli. Mají možnost na internetu dohledat téměř cokoli, a to způsobuje u některých velkou úzkost.

Navíc se mnohem více zabýváme našimi emocemi. Dříve na to nebyl prostor, řešily se jiné problémy a životní situace. Najednou je čas na seberozvoj, sebepoznávání a s tím jde ruku v ruce to, že si všímáme svých pocitů a potřeb. Je to velmi dobře, ovšem ani mi dospělí s tím často neumíme zacházet, natož dospívající, kteří se v sobě nevyznají. Jsou plni emocí, všímají si jich a neví, co s nimi.

Jak tedy projít s dětmi tímto turbulentním obdobím s co nejmenšími ztrátami na našem vzájemném vztahu? Protože to je to, co pak zůstává a co bychom měli chtít udržet a na tom dále stavět. Vztah by totiž měl být opravdu prioritou. Nemáme-li s naším dospívajícím utvořený vztah, nebude chtít pak respektovat naše pravidla a hranice. Velmi se tedy doporučuje pracovat na vztahu dostatečně včas a až když vztah s dospívajícím máme v pořádku, pak po něm „něco chtít“.

Jak jsem již uvedla výše, v období dospívání prochází člověk mnoha změnami a často sám sobě nerozumí, nerozumí dějům, které se v něm dějí a mozek vykonává zvýšenou aktivitu, v těle probíhá hormonální koktejl, a to vše našeho puberťáka utváří. Je to obrovsky náročné období a zaslouží si naši pozornost.

Chování dítěte se v pubertě stává nepředvídatelné, ale je důležité vědět, že nám to děti nedělají naschvál. Jejich mozek je v přestavbě a výrazně se mění emoční prožívání. Děti mívají emoce intenzivnější, více je prožívají a projevují. Jak jsem již řekla, sami tomu často nerozumí. Přichází jim na mysl mnoho nových strachů – kdo jsem? Budu přijatý? Obstojím mezi vrstevníky? Mění se tak rychle, že to ani sami nestíhají vstřebávat. Jsou si sebou nejistí, proto často reagují přehnaně emočně.

Pomozme tedy dětem se poznávat, zjišťovat, kdo jsou, co je baví, co jim dělá radost, co je trápí, co prožívají. Bavme se o tom s nimi, hledejme s nimi jejich cestu, zajímejme se o ně jako o lidské autonomní bytosti. Existují i pěkné deskové hry, které jsou zaměřené na sebepoznávání. Zároveň je můžeme podpořit, aby sami hledali cesty k tomu, co je baví a jak dojít ke svým cílům. Jak překonávat překážky, kde hledat podporu, co mohu sám/sama udělat?

Sami se obvykle bojí říct si o pomoc či podporu. Mají pocit, že už jsou velcí a měli by ty věci zvládat přeci sami. Nebojme se jim podporu nabízet, protože v mnoha ohledech opravdu ještě dospělí nejsou. Přijímejme je takové, jací jsou. Bude to pro ně velmi úlevné.

Dospívající si v tomto náročném období často klade několik otázek. Hledá odpovědi na to, kdo je, experimentuje s různými rolemi, styly a názory. Potřebuje někam patřit, a přitom se ale odlišit. Dále se mu honí hlavou, zda je normální. Je nejistý a přecitlivělý na hodnocení ostatních. Často o sobě pochybuje, zda to vše zvládne. A proto potřebuje bezpečnou základnu své vlastní rodiny, ze které může vyrážet objevovat svět a sám sebe.

Užitečné bývá dopřát dětem vyzkoušet si více aktivit, aby zjistily, co je baví a v čem jsou úspěšné. Nenutit je do jednoho kroužku, protože nám samotným se zdá být „vhodný“, ale ponechat jim možnost vyzkoušet více oblastí. Potřebují objevovat sebe a své talenty. Pravděpodobně ne vše jim půjde skvěle a je důležité si to uvědomit a poznat to. Poznat své silné a slabé stránky, nepřeceňovat se, ale ani nepodceňovat. Můžeme jim pomoci tím, že oceníme, když se jim něco daří. Všimneme si toho a projevíme uznání. Stejně tak ale projevíme podporu tam, kde vidíme snahu, i když se dítěti úplně nedaří a neuspělo. Pokud se však snažilo, dejme najevo naše uznání.

Se změnou těla přichází i kritický pohled na něj. Stává se, že se dospívajícím jejich tělo nelíbí, stydí se za něj a neví, jak se s tím vypořádat. Někdo přibírá, někdo má akné, začínají být cítit potem, kluci mutují… Mají strach, zda se budou líbit a obstojí mezi vrstevníky. Zjišťují, že ani jejich rodiče (dosud obvykle skvělí a dokonalí) už dokonalí nejsou. Pomozme dětem hledat sebedůvěru i svým příkladem – přijímejme se se svými chybami a nedokonalostmi. Děti vnímají a zrcadlí naše jednání, vnímání a chování, nepodceňujme to. Pokud se člověk nepřijímá, je méně odolný toxickým vztahům a hůře odolává sociálně-patologickým jevům.

Velmi se doporučuje trávit společně rodinný čas. Byl dělán výzkum, který mluví o velmi pozitivním vlivu pravidelných společných večeří na nižší výskyt sociálně-patologických jevů. Pokud tedy trávíme s dětmi smysluplně čas nebo jim věnujeme pravidelně alespoň kus svého dne, velmi pomáháme v budování našeho vzájemného vztahu a odolnosti vůči negativním společenským jevům. S tímto je však třeba začít dostatečně v předstihu, ideálně již v předškolním věku, neboť v pubertě už ochota našeho dítka trávit s námi čas velmi klesá.

K uvedenému bych tedy jen shrnula doporučení, že je velmi důležité vybudovat dítěti bezpečnou základnu a přístav, kam se kdykoli může vracet a odkud může vyrážet do světa. Místo, kde se cítí být přijatý bez podmínek. Kde mu nasloucháme, aniž bychom ho hodnotili. Uznáme jeho pocity a prožitky tak, jak jsou. Měli bychom být dostupní, když nás dospívající potřebují. (A často si o to sami neumí říct).

Dávejme jim také prostor pro růst, postupně jim předávejme zodpovědnost a dávejme důvěru v jejich schopnosti. Je dobré respektovat jejich soukromí a domluvit se na určitých pravidlech – například ťukání do pokoje, nečíst jejich deníčky, nelézt jim do mobilu bez jejich vědomí apod.

Zároveň samozřejmě potřebují hranice a mantinely. Ty by měly být jasné a stálé. Průběžně však děláme revize s ohledem na věk dítěte, na jeho dospívání a s respektem k jejich rostoucí potřebě samostatnosti. Necháváme děti vyjednávat o případném posunu hranice, vyslechneme jejich argumenty a případně můžeme vyjít vstříc, shledáme-li to užitečné. Pokud však již máme hranici nastavenou, měly by být i jasně nastavené důsledky jejich překročení.

Co si budeme povídat, o období puberty by se dalo diskutovat dlouho. Včetně toho, jak s dospívajícími komunikovat a jak formulovat naše prosby nebo potřeby či hranice. Že příkazy a zákazy nejsou zcela funkční. To by však vydalo na další článek. 😉 Jen shrnu, že je dobré se řídit zásady „Nenásilné komunikace“ a s respektem k sobě i k druhému vyjadřovat své pocity a potřeby a následně tedy prosby, co bych potřebovala a jak. Výsledkem je pak hledání společného řešení, na kterém se podílí obě strany.

Závěrem bych pro odlehčení chtěla citovat Marka Ebena, který krásně a s nadhledem promluvil o pubertě:

„Možná, že puberta je jeden z nástrojů, jak příroda pečuje o lidský rod, aby nevyhynul. Protože člověk by asi nikdy dobrovolně neopustil to bezpečí vlastní rodiny, kde je o něj postaráno milujícími rodiči a rodiče by těžko přenesli přes srdce, že to rozkošné a bezproblémové dítě najednou odchází. Ale pak přijde spásná puberta a z toho rozkošného dítěte se stane nesnesitelný jedinec, který opovrhuje svými rodiči, jejich hudbou, jejich oblečením, jejich životním stylem, takže nakonec jednou, když praští dveřmi a odejde, rodiče to jakž takž přežijí. A co je zajímavé, že hned venku na toho nesnesitelného jedince čeká jiný nesnesitelný jedinec, ovšem opačného pohlaví, který také před chvílí někde praštil dveřmi, a ti dva nesnesitelní pocítí k sobě tak neuvěřitelnou náklonnost, že spojí své životy, a stanou se z nich ti báječní milující rodiče, od kterých by žádné dítě neodešlo, nebýt puberty. Je to podle mě velmi rozumné, a co příroda dělá, dobře dělá.“

Tedy s optimismem pojďme projít pubertou našich dětí s vírou, že je to jen období, které si každý z nás musí projít a my tím naše dítko můžeme provést s respektem a nadhledem. 😊

Moc Vám držím palce a přeji mnoho trpělivosti, tolerance, lásky a víry, že vše dobře dopadne.

Mgr. Lucie Baliharová

Dovolte mi pozvat Vás na webinář paní Lucie Balihárové

Puberta je přirozenou, ale často velmi náročnou etapou v životě dítěte – i jeho rodiče. Emoce létají nahoru a dolů, komunikace často vázne a domácí pohoda bývá nahrazena nedorozuměními nebo konflikty. Tento webinář Vám pomůže pochopit, co se v dospívajícím dítěti odehrává, proč se chová „jinak“ a co skutečně potřebuje.

Získáte nejen teoretické poznatky, ale především praktické tipy, jak touto bouřlivou etapou projít v klidu a s větším pochopením.

Jak zvládnout pubertu: Porozumění, komunikace a důvěra – webinář s Mgr. Lucií Baliharovou | Eduall.cz

Zaujalo vás toto téma?
Na podobná témata nabízíme na Eduall.cz i online kurzy a webináře, kde jdeme více do hloubky a přidáváme praktické příklady nebo se přidejte se do Eduallklub, kde získáte přístup ke kompletní knihově záznamů webinářů (přes 90 záznamů) a ke všem živým webinářům.

Nově jsme pro Vás vytvořili FB skupinu

Eduall poradna pro pedagogické pracovníky a rodiče