Role učitele při práci s dítětem se selektivním mutismem

Děti se selektivním mutismem čelí v prostředí školy specifickým výzvám, které mohou ovlivnit jejich schopnost komunikovat a plně se zapojit do školního života. Úloha učitele je v těchto případech klíčová. Učitelé hrají zásadní roli v tom, jak dítě vnímá školu, jak se cítí v bezpečí a jakým způsobem se postupně začleňuje do kolektivu. Tento článek se zaměřuje na roli učitele při práci s dítětem se selektivním mutismem, poskytne praktické rady, jak tento problém rozpoznat, a nabídne konkrétní přístupy, jak dítěti pomoci.

Děti s touto poruchou se mohou jevit jako uzavřené nebo vyhýbající se, ale ve skutečnosti jde o hlubší problém spojený s intenzivní úzkostí a strachem z určitých situací nebo lidí. Bez adekvátní podpory a pochopení učitelů může dítě ještě více stagnovat, což by mohlo vést k dalším problémům v jeho psychickém i sociálním vývoji. Úloha učitele není jen v tom, aby rozpoznal tuto poruchu, ale také v tom, jak vytvořit prostředí, které podporuje postupné zapojení dítěte do verbální komunikace.

Učitelé by měli být citliví k tomu, že děti se selektivním mutismem nejsou pasivní nebo neschopné, ale spíše se potýkají s extrémním vnitřním blokem, který jim brání mluvit. Tento stav může být pro dítě velmi frustrující, a proto je důležité, aby učitel přistupoval k těmto dětem s trpělivostí, porozuměním a respektem. Role učitele zahrnuje nejen odbornou pomoc při rozpoznávání selektivního mutismu, ale také budování bezpečného a podnětného prostředí, které dítěti umožní se postupně otevřít a začít komunikovat, jakmile se bude cítit dostatečně pohodlně.

Selektivní mutismus je porucha, která se obvykle projevuje v raném věku, nejčastěji mezi 3. a 5. rokem, ale může přetrvávat i do školního věku. Děti se selektivním mutismem mohou být schopné mluvit v bezpečném a známém prostředí, jako je domov, ale v prostředí školy nebo při kontaktu s neznámými lidmi mohou zůstat němé, přestože nejsou hluché ani nemají jiný zdravotní problém.

Úloha učitele při práci s dítětem se selektivním mutismem spočívá v:

Vytvoření bezpečného a podpůrného prostředí – Učitel musí zajistit, aby dítě cítilo bezpečí ve třídě, a to jak emocionálně, tak sociálně. Třída by měla být místem, kde se dítě nebude cítit pod tlakem, aby mluvilo, ale zároveň dostane příležitost komunikovat, jakmile bude připraveno.

Nastavování individuálního přístupu – Každé dítě se selektivním mutismem má specifické potřeby a problémy, které se mohou lišit v závislosti na intenzitě poruchy, osobnosti dítěte a v neposlední řadě. Učitel musí přizpůsobit svůj přístup individuálním potřebám dítěte.

Úzká spolupráce s rodiči a odborníky – Spolupráce s rodiči a odborníky, jako jsou psychologové, speciální pedagogové nebo terapeuti, je zásadní pro vytváření efektivní podpory pro dítě. Rodiče mohou poskytnout cenné informace o chování dítěte doma a pomoci při implementaci strategií, které mohou jejich dítěti pomoci s komunikací ve školním prostředí.

Praktické rady pro učitele při práci s dítětem se selektivním mutismem

1. Vytvoření bezpečného a pohodlného prostředí

Děti se selektivním mutismem potřebují prostor, kde se mohou cítit v bezpečí a kde nebudou vystaveny zbytečnému tlaku mluvit. Učitelé mohou vytvořit stabilní rutinu. Děti se selektivním mutismem často potřebují strukturované a předvídatelné prostředí, aby se cítily v bezpečí. Pevný denní režim jim pomáhá cítit se méně nervózně.

Snížit tlak na komunikaci: Pokud dítě není připraveno mluvit, nevyvíjejte na něj tlak, aby mluvilo. Místo toho podporujte jiné formy komunikace, jako je kreslení nebo používání obrázků.

Vytvořit malou podporující skupinku: Pokud to situace umožňuje, snažte se dítě zapojit do menších skupinových aktivit, kde se může cítit méně ohroženo a kde je tlak na mluvení nižší.

2. Postupné zapojování do verbální komunikace

Učitelé mohou pomoci dětem se selektivním mutismem tím, že je postupně zapojují do verbální komunikace.

Začít s non-verbální komunikací: Prvním krokem je podpora dítěte v používání alternativních metod komunikace, jako je ukazování, psaní nebo používání obrázků. Tímto způsobem se dítě může vyjádřit bez toho, aby cítilo tlak mluvit.

Postupně přecházet k mluvení: Jakmile dítě začne vykazovat zájem o komunikaci, začněte ho jemně podporovat v používání jednoduchých slov nebo vět. Důležité je, aby učitel byl trpělivý a respektoval tempo dítěte.

Vytvoření pozitivního prostředí pro experimentování s komunikací: Každý malý krok v komunikaci je důležitý a měl by být oceněn. Tímto způsobem se dítě postupně učí, že mluvení je bezpečné a že nebude kritizováno nebo vnímáno negativně.

3. Podpora spolupráce s rodiči a odborníky

Spolupráce s rodiči a odborníky je zásadní pro efektivní podporu dítěte se selektivním mutismem. Učitelé mohou komunikovat pravidelně s rodiči. Rodiče mohou poskytnout cenné informace o tom, jak se dítě chová doma a jaké metody komunikace používá. To může pomoci učiteli vyvinout konzistentní přístup ke komunikaci s dítětem ve škole.

Spolupracovat s odborníky: Psychologové a terapeuti mohou poskytnout nástroje a strategie, jak pracovat s dítětem, a pomoci při vytváření individuálního plánu podpory pro dítě. Mnoho dětí se selektivním mutismem může mít prospěch z kognitivně-behaviorální terapie, která se zaměřuje na snižování úzkosti a zvyšování sebevědomí dítěte.

4. Trpělivost a respektování hranic dítěte

Nejdůležitější je trpělivost a respektování hranic dítěte. Učitelé by měli být ochotní pracovat s dítětem v jeho vlastním tempu. Nikdy by neměli dítě nutit mluvit nebo komunikovat, pokud se na to necítí připravené. Místo toho by měli povzbuzovat každou drobnou formu komunikace a pozitivně reagovat na všechny pokusy o verbální vyjádření.

Práce s dětmi se selektivním mutismem je výzvou, ale i příležitostí pro učitele, jak prokázat svou empatii, trpělivost a schopnost přizpůsobit výukový proces individuálním potřebám dětí. Klíčovým faktorem je vytvoření bezpečného a podpůrného prostředí, postupné zapojování dítěte do komunikace a úzká spolupráce s rodiči a odborníky. Důležité je nevyvíjet na dítě tlak a být trpělivý při jeho pokrocích.

Učitelé, kteří se zaměřují na podporu dětí se selektivním mutismem, mohou výrazně přispět k tomu, aby se dítě začalo cítit více v bezpečí a pohodě ve školním prostředí, což mu umožní postupně překonat svůj strach a začít se zapojovat do kolektivu.

Práce s dětmi se selektivním mutismem je výzvou, ale i příležitostí pro učitele, jak prokázat svou empatii, trpělivost a schopnost přizpůsobit výukový proces individuálním potřebám dětí. Práce s těmito dětmi je především o vybudování hluboké, vzájemné důvěry. Když učitelé pracují s dětmi se selektivním mutismem, stávají se nejen vzdělávacími autoritami, ale také důležitými podpůrnými osobami, které pomáhají dítěti čelit jeho vnitřním obavám.

Učitel, který je schopen vnímat a reagovat na emocionální potřeby dětí, může vytvořit prostředí, ve kterém dítě cítí, že má kontrolu nad svou schopností komunikovat, a zároveň dostává potřebnou podporu. Tento proces se nemusí vždy projevovat ve formě okamžitých výsledků, ale i malé kroky, jako je dítě, které se rozhodne něco napsat nebo ukázat, jsou signály pokroku.

Mgr. Iva Strejčková

Zaujalo vás toto téma?
Na podobná témata nabízíme na Eduall.cz i online kurzy a webináře, kde jdeme více do hloubky a přidáváme praktické příklady nebo se přidejte se do Eduallklub, kde získáte přístup ke kompletní knihově záznamů webinářů (přes 90 záznamů) a ke všem živým webinářům.

Nově jsme pro Vás vytvořili FB skupinu

Eduall poradna pro pedagogické pracovníky a rodiče

Nebo nás můžete sledovat na Linkedln

Eduallcz