Každé dítě je jedinečné – a to platí i pro to, kterou ruku používá ke kreslení, kterým okem se dívá do dalekohledu nebo kterou nohou kope do míče. Právě to, zda dítě více používá pravou či levou stranu těla, odborníci nazývají lateralita. Ačkoliv se to může zdát jako drobnost, poznání tohoto aspektu má zásadní význam pro pochopení vývoje dítěte a jeho úspěchu ve škole. Zároveň umožňuje předejít nedorozuměním, která mohou vést k frustraci, ztrátě motivace nebo dokonce k chybným diagnózám.
Tento článek přináší ucelený pohled na to, proč je výhodné znát lateralitu dítěte, co všechno ovlivňuje a kdy se jí začít věnovat. Je určen zejména rodičům, kteří chtějí svému dítěti lépe porozumět a podpořit ho v nabývání školních dovedností.
Lateralita je přirozený jev, kdy člověk při určitých činnostech (např. psaní, kreslení, házení) upřednostňuje jednu stranu těla – tedy používá více pravou nebo levou ruku, nohu, oko či ucho. Odráží to způsob, jakým spolupracují mozkové hemisféry – levá a pravá – a jak si mozek „rozdělí práci“.
Naprostá většina lidí má ustálenou lateralitu – například jsou praváci s dominantním pravým okem. Existují ale i jiné typy:
Ustálená lateralita je jedním z ukazatelů tzv. školní zralosti. Pokud dítě nemá vyhraněnou ruku, často ji při kreslení střídá, nebo má problémy s držením tužky, může být pro něj psaní náročné. To ale nemusí být známka lenosti nebo nešikovnosti – může to znamenat, že nervový systém ještě není plně připravený.
Pro rodiče i učitele je proto důležité sledovat, jak dítě své tělo používá, a v případě nejasností konzultovat situaci s učitelem, speciálním pedagogem nebo psychologem.
Některé děti mají tzv. zkříženou lateralitu – například píší pravou rukou, ale dominanci má levé oko. Tento stav může způsobovat potíže při čtení – dítě může přeskakovat řádky, špatně vnímat směr textu nebo písmena zaměňovat (např. b/d, p/q).
Znalost laterality tak pomáhá správně rozlišit mezi běžnou vývojovou obtíží a signálem pro hlubší odborné vyšetření– například kvůli podezření na specifickou poruchu učení, jako je dyslexie nebo dysgrafie.
Pokud víme, jaké má dítě dominantní oko, ucho či ruku, můžeme tomu uzpůsobit například:
Rodiče mohou také přizpůsobit domácí prostředí tak, aby dítě mělo správný úchop, vhodné osvětlení z pravé strany nebo aby netlačilo hlavou na stůl v nevhodném úhlu.
Děti, jejichž lateralita není ustálená, mohou ve škole zažívat frustraci. Mohou být pomalejší, častěji chybovat nebo se rychleji unavit. Bez znalosti souvislostí se však jejich chování může nesprávně vykládat jako nepozornost, nedostatek motivace nebo „problémové“ chování.
Znalost laterality přináší pochopení – pomáhá nastavit realistická očekávání a zajistit dítěti adekvátní podporu.
Při vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně, u logopeda nebo speciálního pedagoga se lateralita posuzuje jako důležitý údaj. Například dítě s neustálenou lateralitou může mít problémy s koordinací pohybů, řečí nebo orientací v prostoru. Odborníci díky tomu mohou doporučit cílená cvičení a aktivity, které podpoří správné propojení mozkových hemisfér a tím i celkový vývoj dítěte.
Zjišťování laterality není nic složitého a mnoho rodičů si toho může všimnout už doma. Stačí sledovat, jaké ruku dítě používá při kreslení, kterou nohou kope do míče, kterým okem se dívá do kukátka nebo kterým uchem poslouchá tichý zvuk (např. tikot hodinek).
Ve školách a poradnách se často používají tzv. testy laterality, které kombinují různé úkoly a na základě výsledků určují typ laterality. Například známý test dle Košťála a Žlaba se používá už desítky let a pomáhá odborníkům dobře orientovat podporu dítěti. Testování bývá doplněno i pozorováním běžného chování dítěte, herními situacemi nebo rozhovorem s rodiči a učiteli.
Lateralita je něco, co dítě samo nevnímá, ale my – dospělí – bychom jí měli věnovat pozornost. Je to přirozená součást vývoje, která nám napovídá, jak je na tom mozek dítěte, zda je připraveno na školu, a jak mu můžeme pomoci zvládnout náročné úkoly.
Znalost laterality nám umožňuje porozumět dítěti v celé jeho komplexnosti – a právě to je základem zdravého vývoje, školní pohody i sebevědomí. Díky ní lze lépe nastavit výuku, domácí přípravu a poskytnout dítěti prostředí, ve kterém se může bezpečně rozvíjet.
Dejte mu dalekohled nebo papírovou roličku a sledujte, kterým okem se dívá. Zatleskejte mu do obou uší a sledujte, které ucho nastaví blíž. Nechte ho kopnout do míče – kterou nohou to udělá?
· Buďte trpěliví – každé dítě se vyvíjí vlastním tempem.
Mgr. et Bc. Alena Fenclová
Zdroje:
Matějček, Z., Žlab, Z. (1973). Vyšetřování laterality u dětí
Krejčířová, D. (2011). Dětská klinická psychologie
Bednářová, J., Šmardová, V. (2007). Diagnostika dítěte předškolního věku
Mohl by Vás zajímat webinář Eduall od autorky článku na dané téma.
Můžete se přihlásit zde:
Lateralita u žáků – webinář s Alenou Fenclovou | Screening laterality a tipy do výuky
Na podobná témata nabízíme na Eduall.cz i online kurzy a webináře, kde jdeme více do hloubky a přidáváme praktické příklady nebo se přidejte se do Eduallklub, kde získáte přístup ke kompletní knihově záznamů webinářů (přes 90 záznamů) a ke všem živým webinářům.
Nově jsme pro Vás vytvořili FB skupinu