Září očima dítěte: co prožívá a co opravdu potřebuje slyšet

Pro dospělé je začátek školního roku hlavně obdobím náročným na organizaci. Učitelé dolaďují rozvrhy, třídí a vytváří nové pomůcky, připravují prostředí a promýšlejí adaptační plány. Rodiče řeší školní tašky, oblečení, výběr zájmových kroužků a zároveň se snaží znovu nastavit rodinný režim po prázdninách. V jejich očích je září start, který má, pokud možno, proběhnout hladce a ideálně podle jejich plánu.

Pro dítě je ale tento měsíc něco úplně jiného. Nezajímá ho, zda jsou všechny pastelky v kelímku ořezané nebo zda má správně podepsaný sešit. Jeho svět se netočí kolem rozvrhu, ale kolem pocitů. Září je pro něj obdobím hledání jistoty, zkoumání nového prostředí a testování vztahů: „Kdo mě přijme? Najdu si kamarády?“

Dítě si vytváří „obraz“ toho, jestli je škola místem, kde může riskovat a růst, nebo místem, kde se musí skrývat a přizpůsobovat. Slova a postoje dospělých se tak stávají klíčovým faktorem, který ovlivňuje nejen začátek školního roku, ale i jeho celkový vztah k učení a k lidem, kteří ho v něm provázejí.

Jak dítě v září prožívá nástup do školy

Nejistota a hledání místa

Ve třídě je pro dítě nejdůležitější otázka: „Kam patřím?“ V mateřské škole to může znamenat, že si hlídá oblíbenou hračku nebo své místo u stolu. Pokud si někdo jiný sedne na „jeho“ židličku, vnímá to jako ohrožení. Ve škole dítě pozoruje, kdo se s kým přátelí, kdo si smí sednout do první lavice, na koho se paní učitelka častěji usměje. Učitelé často přemýšlejí nad metodikou a efektivitou výuky, ale dítě řeší sociální stránku věci: „Jsem tady někdo? Vidí mě vůbec?“ Pokud nenajde své místo, může reagovat stažením se do ticha, nebo naopak hlučným předváděním, nebo dokonce agresivitou – je to ale volání: „Potřebuju cítit, že sem patřím.“

Směs radosti a úzkosti

Slavnostní první den, nové pastelky, aktovka nebo kornout sladkostí – to všechno jsou pro dítě symboly velkého životního kroku. Je hrdé, že „už je školák“ nebo že patří mezi „velké předškoláky“. Jenže za radostí se hned objevuje i jiný pocit: „Co když to nezvládnu? Co když si nenajdu kamarády? Co když nebudu vědět, co se po mně chce?“

V mateřské škole to často vypadá tak, že dítě s nadšením ukazuje nový batůžek, ale zároveň se pevně drží rodiče za ruku a nechce se pustit. V první třídě se ještě směje na uvítací fotografii, ale v lavici už nesměle sklání hlavu a sleduje, jak si vedou ostatní. Radost a strach jdou v září ruku v ruce – a obě emoce potřebují od dospělých pochopení a přijetí.

Tlak očekávání

Slova dospělých mají v září obrovskou váhu. Když dítě slyší: „Teď už jsi velký školák“ nebo „musíš se snažit, ať máš samé jedničky“, překládá si to do věty: „Máš povinnost nezklamat.“ Mladší dítě v MŠ může reagovat tak, že se snaží být „hodné za každou cenu“ a potlačuje vlastní potřeby – nebo naopak, že se začne bouřit, protože tlak neunese. Prvňák, který slyší doma: „Ty to zvládneš, jsi přece chytrý,“ se může ve třídě bát přihlásit, protože co se stane, když chytrý nebude?

V září se tedy neformuje jen režim třídy, ale i vnitřní nastavení dítěte: jestli se učí proto, že ho to baví a může zkoušet, nebo proto, že se bojí trestu a zklamání.

Co dítě opravdu potřebuje slyšet

Děti nepotřebují dokonalé motivační fráze. Potřebují cítit postoj dospělého: že je vidí, přijímají a věří jim.

• Ujištění: „Jsem tady pro tebe.“
• Ocenění snahy: „Vidím, že ses pustil do něčeho nového, i když to nebylo snadné.“
• Podporu odvahy: „Nemusíš všechno umět hned, půjdeme na to postupně.“

Takové věty nejsou kouzelnou formulí. Jsou to signály, které dítěti říkají: „Můžu tady být takový, jaký jsem.“

Jak to může vypadat v praxi?

Mateřská škola

Nově příchozí tříleté dítě se drží maminky a pláče. Dlouhé vysvětlování situaci nezlepší. Učitelka může jasně a laskavě říct: „Maminka přijde po obědě. Do té doby tu budeme spolu. Vyber si, jestli chceš začít v kuchyňce, nebo na koberci.“ Dítě slyší: „Jsem tu v bezpečí a mám možnost volby.“

Starší dítě, které se bojí o své místo, začne odstrkovat nováčka. Místo moralizování „to se nedělá“ může učitelka reagovat: „Vidím, že se bojíš, že už na tebe nebude místo. Ale ve třídě je místo pro všechny. Pojď vymyslet, jak nového kamaráda zapojíme.“ Dítě slyší: „Paní učitelka mě chápe a je spravedlivá.“

První třída ZŠ

Dítě odmítá psát písanku: „Já to neumím, já to nechci dělat!“, často jde o strach ze selhání. Učitel může nabídnout: „Nemusíš psát hned celý řádek. Zkusíme jen tuhle část. Já u tebe chvíli zůstanu.“ Dítě slyší: „Nemusím být dokonalý, mám čas.“

Dítě, které se přehnaně snaží být nejlepší, stále se hlásí a opravuje ostatní. Nejde o přehnanou soutěživost, ale o potřebu ujištění. Učitel může reagovat: „Moc si vážím, že se hlásíš. Teď ale dáme prostor i někomu jinému. A příště dostaneš otázku, kde se můžeš ukázat.“ Dítě slyší: „Učitel mě vidí, nemusím si pozornost vybojovat.“

Shrnutí na závěr

Pro učitele

• Děti v září netestují jen své schopnosti, ale i nás. Zkoumají, zda jsme klidní, spravedliví a přítomní.
• Náš tón hlasu a drobná gesta mají pro děti větší váhu než pravidla vyvěšená na zdi.
• Pokud jsme vnitřně v napětí, děti to okamžitě vycítí. Proto má smysl, abychom si sami dovolili zpomalit a nezačínali školní rok výkonově, ale vztahově. Pečujme i o vztah k sobě samým.

Pro rodiče

• Dítě potřebuje doma jistotu. V září se vše mění, a o to víc ocení stabilní rituály – společnou večeři, čtení pohádky na dobrou noc.
• Otázka „Jak ses cítil?“ je cennější než „Co jsi dostal?“
• Někdy se dítě v září doma chová „hůř než obvykle“ – je unavené, vzdoruje, má regres. To není známka selhání, ale přirozená reakce na zátěž. Potřebuje porozumění, ne další tlak.

Nejčastější možné chyby nás dospělých

• Rychlé soudy: Dítě, které první týden působí nesoustředěně, nemusí být „nezralé“. Jen hledá své místo.
• Přehnaný tlak na výkon: „Musíš hned ukázat, co umíš.“ Takový přístup děti často paralyzuje.
• Podceňování emocí: Věta „To nic není, neboj se“ dítěti nepomůže. Mnohem víc potřebuje slyšet: „Vidím, že se bojíš, a rozumím ti.“
• Ignorování rodičů jako partnerů: Otevřenost a sdílení prvních zážitků dítěte s rodiči pomáhá předejít nedorozuměním.

Září není jen začátek dalšího školního roku. Pro děti je velmi náročným emočním obdobím. Především pro ty, které vstupují do nového kolektivu. To, co si odnesou z prvních týdnů, bude formovat jejich chuť učit se a jejich odvahu zkoušet. Úkolem dospělých není zajistit perfektní začátek. Úkolem je dát dětem pocit: „Rozumím ti. Jsem tu s tebou. Společně to zvládneme.“

Mgr. Iva Strejčková

Zaujalo vás toto téma?
Na podobná témata nabízíme na Eduall.cz i online kurzy a webináře, kde jdeme více do hloubky a přidáváme praktické příklady nebo se přidejte se do Eduallklub, kde získáte přístup ke kompletní knihově záznamů webinářů (přes 90 záznamů) a ke všem živým webinářům.

Nově jsme pro Vás vytvořili FB skupinu

Eduall poradna pro pedagogické pracovníky a rodiče

Nebo nás můžete sledovat na Linkedln

Eduallcz