ATTACHMENT neboli citová vazba – jaký má vliv na vztahy

V úvodu mého povídání bude třeba vymezit, co je attachment. Toto slovo cizího původu se již v našich krajinách skloňuje čím dál více a nebývá tedy zcela neznámé. Jak je již v nadpisu zřejmé, jde o citovou vazbu. Vazbu, kterou si utváříme v raném dětství na osobu nám nejbližší. Zpravidla to bývá matka, ovšem ne vždy tomu tak musí být. Pokud matka z nějakého důvodu není k dispozici, přirozeně se dítě naváže na osobu jinou. Osobu, která o něj trvale pečuje.

Pro vytváření zdravé citové vazby potřebujeme jednu stálou pečující osobu. Již v polovině dvacátého století světově uznávaný dětský psycholog Zdeněk Matějček definoval, že dítě pro zdravý vývoj potřebuje jednu stálou osobu, tedy že ústavní zařízení nejsou v tomto ohledu vyhovující. Dítě přirozeně očekává, že po narození se o něj bude starat jeho matka, která ho nosila po několik měsíců v děloze. Každé savčí mládě vyhledává svou matku a očekává její péči. Nejinak je tomu u lidí. Navíc „lidské mládě“ se rodí velmi nezralé a bez péče jiné osoby nepřežije. V tomto ohledu jsme ve zvířecí říši nejméně dokonalí. Většina mláďat již maximálně pár hodin po narození stojí na svých nohách.

U lidí se naše mládě – dítě rodí předčasně. Evolucí jsme se dostali do vzpřímené polohy, již nechodíme po čtyřech. Tím, že stojíme na dvou nohách, musela se zúžit i naše pánev a aby se dítě bylo schopno narodit a projít porodními cestami, musí se tedy narodit předčasně a absolutně závislé na péči jiné osoby – ideálně matky. I proto se často třem měsícům po porodu říká „čtvrtý trimestr“, kdy se dítě „dopéká“ na těle matky, a právě tam se cítí nejbezpečněji. Pro uklidnění čerstvých či budoucích maminek – do roka věku dítěte se v zásadě dá říci, že není možné dítě rozmazlit. Maximálně do mazlit a to je přesně to, co dítě očekává a potřebuje. Nemá jiný komunikační prostředek než pláč k tomu, aby nám něco sdělilo. Ať je to hlad, žízeň, zima, teplo, potřeba přebalit nebo zkrátka „jen“ to, že chce být v naší blízkosti. Nechat miminko vyplakat je tedy velmi nebezpečné. Dítě tak dostává informaci, že svět není bezpečný, že na jeho potřeby nikdo nebude reagovat a musí se spolehnout samo na sebe, případně že zemře.

Proč takové věci zmiňuji, je nasnadě. Právě to, jak se vyvíjí náš vztah s primární pečující osobou, to má pak vliv na to, jaká citová vazba se nám vytvoří a jak budeme i do budoucna schopni tvořit vztahy a fungovat v nich.

Ideálním stavem je, pokud má maminka hned po porodu dítě u sebe, pečuje o něj a dítě zažívá blízkost osoby, jejíž srdeční tep, hlas i vůni zná. Je pro něj zdrojem bezpečí a ujištění, že je vše v pořádku a svět ani lidé nejsou ohrožující. Jen v takovém případě se u dítěte vytváří tzv. „bezpečný, jistý attachment“. Takový má podle výzkumů zhruba třetina české populace. Takový člověk i v dospělosti vnímá sebe jako dost dobrého a sebevědomého, umí tvořit pevné a vyrovnané vztahy, které mívají trvalý charakter.

Nežijeme v ideálním světě, tedy častokrát dítě nezůstává u matky hned po porodu, ale čím dál více se podmínky čerstvých maminek a jejich dětí lepší, což je dobrá zpráva. Ještě za dob našich maminek, v 70., 80. i 90. letech bylo běžné, že děti se po narození odvážely a přivážely jen na kojení. Vzhledem k tomu, co jsem výše popsala, můžeme již teď chápat, že pro dítě to byl zdroj ohrožení a nejistoty, a tedy se mu nevyvíjela jistá citová vazba. Ovšem narušení nebývalo tak fatální. Maminka se obvykle pravidelně dostavovala a byla přítomna. Dítě si jí však nebylo jisto a tvořilo si často tzv. „ambivalentní, úzkostný attachment“. Tato citová vazba je nejistá. Jsou to ty děti, které visí maminkám na noze, nejsou ochotny je pustit ani na záchod, hodně pláčou a dávají najevo, že potřebují fyzickou přítomnost své matky. Tento attachment mívají i děti matek alkoholiček či uživatelek jiných návykových látek, které někdy pečují dobře, někdy nedobře a někdy nepečují vůbec. Dítě si není jisto, zda maminka přijde, když zapláče nebo nepřijde. V dospělosti takoví lidé tvoří často závislostní vztahy, objevuje se v nich žárlivost a nevyrovnanost, snaha toho druhého vlastnit. Sami sebe nevnímají jako dost dobré, jsou si sami sebou nejistí a hledají ujištění právě ve vztahu s druhým člověkem.

U dětí v ústavních zařízeních, kde se střídají pečující osoby, nebo v rodinách, kde mamina nebývá dostupná, mluvíme o nejistém „odtažitém attachmentu“. Dítě se postupně naučilo, že když pláče, nikdo hned nepřijde, nemá na něj obvykle dost času, a ještě nepřichází stále jedna a ta samá osoba. Dítě pomalu opravdu přestává plakat, nabývá dojmu, že svět není bezpečný a lidé v něm také ne. Dostává informaci, že pro své přežití se bude muset spolehnout samo na sebe. Nedůvěřuje lidem a nechce s nimi tvořit vztahy. Takové děti působí jako ty „hodné“ děti, které zůstanou tam, kam jste je odložili, neprojevují příliš stesk, když je blízká osoba opouští, tolik nepláčou a zdají se velmi samostatné. V dospělosti netvoří vyvážené vztahy, nedůvěřují sobě ani ostatním, vztahy mívají povrchní a je pro ně těžké se nějakému vztahu oddat. Stejně tak se jim špatně vychovávají vlastní děti a bojí se emocí, které prožívají oni nebo ostatní.

Posledním druhem citové vazby je „dezorganizovaný attachment“, jež se vytváří u dětí, které zažily velmi nejisté a nevhodné podmínky ve svém raném dětství. Děti, které byly týrané, zneužívané či se jim nedostávalo adekvátní péče, mohou to být i děti přepracovaných rodičů, které na ně nemají čas. U těchto dětí se vytvořil v mozku naprostý chaos, kdy nerozumějí sami sobě, svým emocím, natož emocím druhých a světu celkově. Jsou trochu ztraceni v tom, jak to ve světě vlastně funguje, jaké vztahy mezi lidmi panují a jak mají vypadat. Vše je pro ně ohrožující a staví si kolem sebe hradbu. Jsou velmi nejistí a stejně nejisté mají vztahy, pokud vůbec nějaké jsou schopni vytvořit. Znepokojivé je, že z posledních výzkumů vyplynulo, že v Čechách tuto vazbu má skoro 30% populace.

Abychom ale nekončili tak negativně, pozitivním faktem je, že citová vazba se v průběhu života může proměňovat. Tedy to, že v raném dětství se nám nepodařilo vytvořit si bezpečnou a jistou citovou vazbu neznamená, že se do ní nemůžeme v průběhu života dostat.

Už přemýšlíte, do které kategorie spadáte Vy nebo Vaše děti? 😊 Je třeba zmínit, že se u člověka může objevovat i více druhů najednou, můžeme občas oscilovat mezi dvěma vazbami, ovšem zpravidla bývá jedna dominantnější. A jak jsem zmínila, péčí sami o sebe, případně terapií a seberozvojem, můžeme posouvat naši nejistou citovou vazbu do té jisté.

Z výše zmíněného vyplývá, že pro svůj zdravý vývoj potřebujeme mít velmi dobrý vztah se svou matkou v raném dětství. Tam se utváří naše citová vazba, naše pojetí a vnímání sama sebe. Neznamená ovšem, že pokud není maminka tou osobou, která o dítě pečuje, že dítě nemůže dostat zdravé vazby a dobrý základ pro svůj další život. Potřebuje k tomu však jednu trvalou a milující pečující osobu, která dítěti uzdraví zranění z toho, že o něj nepečuje maminka, jež ho porodila. Pak se může vyvíjet velmi zdravě.

Myslím, že jste již sami došli k závěru, že například děti v náhradní rodinné péči mají narušenou citovou vazbu v podstatě všechny. Přesto je dobrou zprávou, že láskyplnou péčí náhradních rodičů se mohou děti „uzdravovat“ a naučit se důvěřovat sobě, světu i lidem kolem sebe a díky tomu poté tvořit i zdravé a nezávislé vztahy.

Přeji tedy Vám všem, abyste své vztahy měli zdravé a pečovali o sebe i o vztahy s druhými s respektem a láskou, kterou si zaslouží.

Mgr. Lucie Baliharová

Dovolte mi pozvat Vás na webinář paní Lucie Balihárové

Silní rodiče – silné děti: Kurz Silní rodiče-Silné děti se do České republiky dostal v roce 2008 z Německa, kde byla potřeba hledat zdroje a oporu do výchovy dětí v jiných principech, neboť bylo uzákoněn zákaz fyzických trestů dětí. Tento zážitkový kurz je tedy určen pro motivované rodiče, prarodiče, budoucí rodiče či jiné pečující osoby, které chtějí zvládnout krizové situace bez násilí na dětech a užívat si tak více radosti při jejich výchově.

Cílem je posílit sebevědomí pečujících osob, přebrat odpovědnost za výchovu a zvládnout ji bez fyzického násilí. Zároveň je cílem lepší vzájemné porozumění s dětmi a podpora vytváření lepších vztahů.

Zaujalo vás toto téma?
Na podobná témata nabízíme na Eduall.cz i online kurzy a webináře, kde jdeme více do hloubky a přidáváme praktické příklady nebo se přidejte se do Eduallklub, kde získáte přístup ke kompletní knihově záznamů webinářů (přes 90 záznamů) a ke všem živým webinářům.

Nově jsme pro Vás vytvořili FB skupinu

Eduall poradna pro pedagogické pracovníky a rodiče