Pro dospělé je začátek školního roku hlavně obdobím náročným na organizaci. Učitelé dolaďují rozvrhy, třídí a vytváří nové pomůcky, připravují prostředí a promýšlejí adaptační plány. Rodiče řeší školní tašky, oblečení, výběr zájmových kroužků a zároveň se snaží znovu nastavit rodinný režim po prázdninách. V jejich očích je září start, který má, pokud možno, proběhnout hladce a ideálně podle jejich plánu.
Pro dítě je ale tento měsíc něco úplně jiného. Nezajímá ho, zda jsou všechny pastelky v kelímku ořezané nebo zda má správně podepsaný sešit. Jeho svět se netočí kolem rozvrhu, ale kolem pocitů. Září je pro něj obdobím hledání jistoty, zkoumání nového prostředí a testování vztahů: „Kdo mě přijme? Najdu si kamarády?“
Dítě si vytváří „obraz“ toho, jestli je škola místem, kde může riskovat a růst, nebo místem, kde se musí skrývat a přizpůsobovat. Slova a postoje dospělých se tak stávají klíčovým faktorem, který ovlivňuje nejen začátek školního roku, ale i jeho celkový vztah k učení a k lidem, kteří ho v něm provázejí.
Ve třídě je pro dítě nejdůležitější otázka: „Kam patřím?“ V mateřské škole to může znamenat, že si hlídá oblíbenou hračku nebo své místo u stolu. Pokud si někdo jiný sedne na „jeho“ židličku, vnímá to jako ohrožení. Ve škole dítě pozoruje, kdo se s kým přátelí, kdo si smí sednout do první lavice, na koho se paní učitelka častěji usměje. Učitelé často přemýšlejí nad metodikou a efektivitou výuky, ale dítě řeší sociální stránku věci: „Jsem tady někdo? Vidí mě vůbec?“ Pokud nenajde své místo, může reagovat stažením se do ticha, nebo naopak hlučným předváděním, nebo dokonce agresivitou – je to ale volání: „Potřebuju cítit, že sem patřím.“
Slavnostní první den, nové pastelky, aktovka nebo kornout sladkostí – to všechno jsou pro dítě symboly velkého životního kroku. Je hrdé, že „už je školák“ nebo že patří mezi „velké předškoláky“. Jenže za radostí se hned objevuje i jiný pocit: „Co když to nezvládnu? Co když si nenajdu kamarády? Co když nebudu vědět, co se po mně chce?“
V mateřské škole to často vypadá tak, že dítě s nadšením ukazuje nový batůžek, ale zároveň se pevně drží rodiče za ruku a nechce se pustit. V první třídě se ještě směje na uvítací fotografii, ale v lavici už nesměle sklání hlavu a sleduje, jak si vedou ostatní. Radost a strach jdou v září ruku v ruce – a obě emoce potřebují od dospělých pochopení a přijetí.
Slova dospělých mají v září obrovskou váhu. Když dítě slyší: „Teď už jsi velký školák“ nebo „musíš se snažit, ať máš samé jedničky“, překládá si to do věty: „Máš povinnost nezklamat.“ Mladší dítě v MŠ může reagovat tak, že se snaží být „hodné za každou cenu“ a potlačuje vlastní potřeby – nebo naopak, že se začne bouřit, protože tlak neunese. Prvňák, který slyší doma: „Ty to zvládneš, jsi přece chytrý,“ se může ve třídě bát přihlásit, protože co se stane, když chytrý nebude?
V září se tedy neformuje jen režim třídy, ale i vnitřní nastavení dítěte: jestli se učí proto, že ho to baví a může zkoušet, nebo proto, že se bojí trestu a zklamání.
Děti nepotřebují dokonalé motivační fráze. Potřebují cítit postoj dospělého: že je vidí, přijímají a věří jim.
Takové věty nejsou kouzelnou formulí. Jsou to signály, které dítěti říkají: „Můžu tady být takový, jaký jsem.“
Nově příchozí tříleté dítě se drží maminky a pláče. Dlouhé vysvětlování situaci nezlepší. Učitelka může jasně a laskavě říct: „Maminka přijde po obědě. Do té doby tu budeme spolu. Vyber si, jestli chceš začít v kuchyňce, nebo na koberci.“ Dítě slyší: „Jsem tu v bezpečí a mám možnost volby.“
Starší dítě, které se bojí o své místo, začne odstrkovat nováčka. Místo moralizování „to se nedělá“ může učitelka reagovat: „Vidím, že se bojíš, že už na tebe nebude místo. Ale ve třídě je místo pro všechny. Pojď vymyslet, jak nového kamaráda zapojíme.“ Dítě slyší: „Paní učitelka mě chápe a je spravedlivá.“
Dítě odmítá psát písanku: „Já to neumím, já to nechci dělat!“, často jde o strach ze selhání. Učitel může nabídnout: „Nemusíš psát hned celý řádek. Zkusíme jen tuhle část. Já u tebe chvíli zůstanu.“ Dítě slyší: „Nemusím být dokonalý, mám čas.“
Dítě, které se přehnaně snaží být nejlepší, stále se hlásí a opravuje ostatní. Nejde o přehnanou soutěživost, ale o potřebu ujištění. Učitel může reagovat: „Moc si vážím, že se hlásíš. Teď ale dáme prostor i někomu jinému. A příště dostaneš otázku, kde se můžeš ukázat.“ Dítě slyší: „Učitel mě vidí, nemusím si pozornost vybojovat.“
Září není jen začátek dalšího školního roku. Pro děti je velmi náročným emočním obdobím. Především pro ty, které vstupují do nového kolektivu. To, co si odnesou z prvních týdnů, bude formovat jejich chuť učit se a jejich odvahu zkoušet. Úkolem dospělých není zajistit perfektní začátek. Úkolem je dát dětem pocit: „Rozumím ti. Jsem tu s tebou. Společně to zvládneme.“
Zaujalo vás toto téma?
Na podobná témata nabízíme na Eduall.cz i online kurzy a webináře, kde jdeme více do hloubky a přidáváme praktické příklady nebo se přidejte se do Eduallklub, kde získáte přístup ke kompletní knihově záznamů webinářů (přes 90 záznamů) a ke všem živým webinářům.
Nově jsme pro Vás vytvořili FB skupinu
Eduall poradna pro pedagogické pracovníky a rodiče
Nebo nás můžete sledovat na Linkedln