Spolupráce asistenta pedagoga a třídního učitele (příklady praxe)

„Nebudete dobrým učitelem, pokud se soustředíte pouze na to, co děláte a ne na to, kým jste.“

Rudolf Steiner

      Pro dítě je zásadní, mimo primární rodinné vztahy, také vztah a zkušenosti s učitelem a to zejména v prvních letech vzdělávání. Ve škole tráví děti mnoho času a získávají zde vzory chování. Troufám si tvrdit, že si odtud přenášejí zkušenost s důvěrou v dospělé a celkově v lidi. Já osobně si velmi silně uvědomuji, jakou máme zodpovědnost, když k nám děti vzhlíží a „nasávají“, jak k nim promlouváme a co jim sdělujeme. Proto mi přišlo nezbytné, zamyslet se nad tím, jak můžeme působit vzájemnou kooperací při vzdělávání u dítěte s PAS.

      Pokud má dítě s PAS, v rámci podpůrného opatření na základě doporučení školského poradenského zařízení (PPP či SPC), přiděleného asistenta pedagoga, je potřeba pěstovat vzájemně respektující vztah mezi ním a třídním učitelem. Dobře nastavený vztah a spolupráce má velký vliv na to, jak se bude dítěti s PAS ve třídě dařit, jak rychle a dobře se do třídy začlení a celkově, jak bude fungovat kolektiv třídy společně. Výhodou je, pokud spolu učitel a asistent již spolupracovali, znají se, rozumí si způsobem komunikace i práce. Když jde o novou spolupráci, je dobré si již na počátku ujasnit vzájemné kompetence v rámci třídy i při práci s konkrétním dítětem s PAS. Může nastat i situace, že dítě přechází z mateřské školy nebo ze základní školy s asistentem, se kterým již pracovalo. To je pak pro nového třídního učitele velmi podpůrné. Vždy je přínosné, pokud to alespoň trochu jde, zvážit vhodnou kombinaci pedagogických pracovníků do třídy, kterou má dítě s PAS navštěvovat. Ne však vždy, jak často z praxe víme, je to možné.

Faktory, které mají vliv na úspěšné začlenění dítěte s PAS do třídy:

Z pozice asistenta pedagoga i třídního učitele:

• Osobnost asistenta pedagoga, učitele (charakterové vlastnosti, zájmy…)
• Znalost problematiky PAS (alespoň základní znalosti o PAS, zájem o problematiku)
• Kreativita, flexibilita, schopnost improvizace
• Ochota dál se vzdělávat
• Vztah s dítětem s PAS
• Nebát se chybovat a zkoušet nové – metoda pokus x omyl
• Vztah a ochota spolupráce i s ostatními pedagogy
• Míra empatie
• Samostatnost
• Respektující přístup (k sobě, k dítěti, vzájemný…)
• Sebejistota, sebereflexe, psychohygiena
• Komunikace a spolupráce s rodinou dítěte s PAS

Pouze z pozice třídního učitele:

• Organizační schopnosti
• Schopnost práce s klimatem třídy v souvislosti se začleněním dítěte s PAS
• Dostatečná a vhodná komunikace s rodiči spolužáků dítěte s PAS

      Dle mých zkušenosti mají obě role svůj nezastupitelný význam a měly by se vzájemně doplňovat. Jeden bez druhého, bez vzájemné spolupráce, by nemohli dostatečně naplňovat důležité potřeby dítěte s PAS v rámci adaptace ve škole a při začleňování do kolektivu třídy.

Spolupráce asistenta pedagoga a třídního učitele – přípravné období „Jak začneme?“

      Ideální je, když se připravujeme na příchod dítěte s PAS v dostatečném předstihu (na konci školního roku, v přípravném týdnu..). V praxi se to však nemusí vždy podařit a dítě může přijít do školy i během školního roku. I v tomto případě doporučuji, pokud je to alespoň trochu možné, nechat si minimálně týden na přípravu. Na přípravě by měl spolupracovat již i budoucí asistent pedagoga. Při samotné přípravě se vzájemně asistent i pedagog slaďují a získávají společně větší jistotu, hledají řešení, navazují tzv. společnou řeč. Jsou na stejné „startovní čáře“ a když spolupracují již od začátku, přinese to v mnohém výhody a předejde se tak případným nejasnostem a nesouladu. Jakmile oba prostudovávají informace o dítěti, tvoří budoucí prostor třídy, připravují pomůcky, spolupodílí se na režimu dne i struktuře hodiny, jednají pak stejně předvídatelně – ví, jak, co a proč nastavili a připravili. A to předchází případnému problémovému chování dítěte s PAS, které by mohlo vzniknout na základě nejistoty či nedostatečné znalosti učitele nebo asistenta. Nebo vznik takového chování alespoň minimalizuje. Aby se dítě mohlo pohybovat v novém prostředí co nejsnadněji, uplatňujeme 3 zásadní principy při práci s dětmi s PAS:

• individualizace,
• strukturalizace
• a vizualizace.

Individualizace

      Znamená přístup k dítěti dle jeho individuálních potřeb, možností a zájmů. I přesto, že si na počátku prostudujeme zprávy ze školského poradenského zařízení (SPC nebo PPP), od odborníků, kteří se dítěti věnují, získáme informace od rodičů, případně z předešlého vzdělávání (mš, zš), může kdykoliv vzniknout problémové chování. Je dobré připravit se i na to, že ne vždy a vše dokážeme včas odhalit a „ošetřit“. To je součást cesty při práci s dítětem s PAS. Proto je i důležité, aby to tak přijímal pedagog i asistent pedagoga. Aby se vyvarovali výčitek a místo toho se ze situací poučili, snažili se dohledat příčinu a využívali takové situace pro osobní růst. Rozhodně je důležitá alespoň základní znalost problematiky poruch autistického spektra. Tu je možné zajistit studiem odborné literatury, účastí na seminářích a webinářích k PAS, nápomocné může být zhlédnutí filmů či dokumentů týkajících se PAS nebo návštěva zařízení, kde s dětmi s PAS pracují. Dá se i dohodnout návštěva zkušeného pedagoga či jiného odborníka v dané škole, který může provést přípravou pedagoga i asistenta.

Strukturalizace

      Týká se rozvrhnutí prostoru, času, obsahu vyučovací hodiny i způsobu zpracování úkolů, nebo  pomůcek pro dítě s PAS. Jde o široké spektrum činností, na kterých je nezbytná spolupráce třídního učitele i asistenta pedagoga. Podle potřeby a kompetencí si mohou přípravu jednotlivých činností rozdělit nebo na nich pracovat společně. Stále je důležité udržování vzájemného sdílení a průběžného přizpůsobování, jak se nastavená struktura bude osvědčovat. Některé činnosti vykonáváme v přípravném období (před příchodem dítěte) jako příprava prostoru a rozvrhu hodin. Jiné zpracováváme průběžně dle toho, jak dítě a jeho potřeby, chování, možnosti a dovednosti poznáváme např. speciálně upravené úkoly nebo pracovní listy.

Vizualizace

      Jde o vizuální podporu za pomoci obrázků, fotografií, piktogramů, znaků, nápisů apod. Říkám tomu, že více „rozsvítíme“  např. strukturu prostoru – když označíme jednotlivé místnosti, pracovní místo pro dítě s PAS, místo pro relaxaci, prostor pro hračky, místo na již vypracované úkoly. Na vizualizaci myslíme i při přípravě úkolů, pomůcek a pracovních listů. Tím pomůžeme většinou tomu, že pro dítě s PAS bude vše více jasné (rozsvícené) a snadněji pochopitelné. Lépe a rychleji se pak orientuje a je samostatnější. Avšak i pro dospělé, kteří s dítětem s PAS pracují, to pomáhá v dodržování důslednosti.

Kompetence asistenta pedagoga a třídního učitele

      V přípravném období se předpokládá intenzivní spolupráce obou a postupně je přínosné, aby více kompetencí (týkající se individuální práce s dítětem) přebíral asistent. Ten má, i vzhledem ke způsobu práce „jeden na jednoho“, možnost s dítětem navazovat intenzivnější vztah a poznávat jeho potřeby, možnosti a schopnosti. Má také příležitost ihned reagovat na potřeby dítěte a předejít tak přetížení, neporozumění nebo může zprostředkovávat komunikaci dítěte s PAS s ostatními. Stále je tu třídní učitel jako řídící a odpovědná osoba, která organizuje výuku a dopředu informuje asistenta o jejím plánovaném průběhu a obsahu. Asistent, podle svého pozorování a zkušeností s dítětem, informuje učitele a společně dolaďují obsah i průběh konkrétní výuky (vyučovací hodiny) pro dané dítě s PAS. Je důležité i pravidelné konzultování  a vyhodnocování průběhu a zvládání jednotlivých vyučovacích hodin a dalších aktivit a situací v rámci pobytu dítěte s PAS ve škole. Vzájemná pravidelná komunikace asistenta pedagoga a třídního učitele má význam i pro sladění potřeb dítěte s potřebami celé třídy. Nesmíme opomenout komunikaci s rodinou, na které by se měli také podílet oba. Z výše uvedeného vychází, že je nutné počítat s velkou časovou dotací na vzájemnou komunikaci a celkovou spolupráci asistenta pedagoga a třídního učitele.

Inspirace – Příklady spolupráce asistentky pedagoga a třídní učitelky z vlastní praxe:

(Chlapec s PAS – Dětský autismus, asistentka pedagoga – bez zkušeností práce s dětmi s PAS, v průběhu školního roku absolvuje úvodní seminář k PAS, třídní učitelka – 9 let zkušeností jako asistentka pedagoga, učitelka a třídní učitelka ve třídách pro děti s PAS, asistentka a třídní učitelka již spolupracovaly v předešlých letech)

Přípravné období – přípravný týden (nástup do 1. třídy)

• Schůzka s maminkou chlapce (účast třídní učitelky a asistentky pedagoga) – rozhovor nad specifickými potřebami dítěte, maminka poskytuje soupis důležitých informací o chlapci (smyslové vnímání, jídlo, změny, záliby, schopnost soustředění a způsob plnění úkolů-učení v mš, sebeobsluha, způsoby relaxace a zklidnění, forma komunikace, tipy na knihy, pohádky a pomůcky..), řeší se rozvrh a pobyt v družině, docházení do školní jídelny nastavení docházky v 1. týdnu a zahájení školního roku, provedení školou, ukázka třídy a konzultace o uzpůsobení prostoru třídy, tipy na odborníky věnující se dítěti…
• Seznámení s nástupem dítěte s PAS ostatních pedagogických pracovníků a zaměstnanců školy (třídní učitelka)
• Vlastní příprava prostor – využití strukturalizace a vizualizace, označení místností a důležitých míst, kde se dítě bude pohybovat, příprava třídy (místo na učení, případně i na hru, relaxaci)… Dle zkušeností doporučuji u dětí s PAS také vymezit místo úplně mimo třídu v situaci přetížení nebo pro potřebu individuální práce. (spolupráce třídní učitelky a asistentky pedagoga)
• Příprava strukturovaného a vizualizovaného rozvrhu (spolupráce třídní učitelky a asistentky pedagoga)
• Příprava prvního školního dne a týdne – jednoduché seznamovací aktivity, říkanky s pohybem (které má chlapec rád), jednoduché grafomotorické cviky a strukturované pracovní listy (prostorová orientace, zrakové vnímání), hry na sluchové vnímání, směrování na začleňování do kolektivu a seznamování. Díky jednoduchým až podhodnoceným aktivitám zjišťujeme, co dítě zvládne a co a jak potřebuje. Minimálně první měsíc považujeme za adaptační. (spolupráce třídní učitelky a asistentky pedagoga)
• Obeznámení rodičů ostatních dětí o nástupu dítěte s PAS – formou krátkého mailu a nabídka individuálních schůzek a konzultací v případě potřeby (třídní učitelka)
• Návštěva chlapce s maminkou v připravené třídě – tzv. načtení prostoru před prvním dnem školy – možné i nafocení prostor a zaslání rodině (účastní se třídní učitelka i asistentka pedagoga)
• Kontaktování terapeutky chlapce a domluva první návštěvy ve škole (třídní učitelka)
• „Ladění“ informací před nástupem s maminkou formou sms, telefonicky, mailem… (třídní učitelka)

Nástup dítěte s PAS, dítě s PAS ve škole

• První školní den – ranní konzultace nad plánem dne asistentky pedagoga a třídní učitelky, zhodnocení průběhu dne i s maminkou
• Dny v prvním školním týdnu – každodenní ranní konzultace asistentky a třídní učitelky nad rozvrhem, každá hodina rozvržena na cca 2 – 3 úkoly, z nichž první je úvodní aktivita v kruhu, kdy se kolektiv seznamuje a chlapec s PAS se učí postupně systému práce ve školní třídě. Pokud je to možné, provádí asistentka pedagoga a třídní učitelka krátké zhodnocení po každé vyučovací hodině. Třídní učitelka provádí asistentku systémem práce s dětmi s PAS, připravují společně úkoly a pracovní listy. Postupně předává tyto aktivity-kompetence asistentce. Důležitá jsou každodenní zhodnocení fungování zavedených přístupů a systémů práce, sebereflexe a společné hledání nových řešení a způsobů.
• Pravidelné konzultace a schůzky, informační zprávy, sdílení s maminkou chlapce – frekvence záleží na domluvě a aktuální potřebě. Zpočátku každodenní s třídní učitelkou a asistentkou, postupně každodenní krátké informace zejména od asistentky pedagoga, dle potřeb s třídní učitelkou. Maminka svými zkušenostmi dala mnohokrát jiný náhled na chování chlapce a mohly jsme tak přijít i na příčiny chování, kterému jsme předtím dostatečně nerozuměly nebo jsme mu přiřadily jinou příčinu.
• „Zájem o druhého, péče o vztah“ – Tento bod se týká čistě vztahu asistenta pedagoga a učitele. Mně se osvědčuje a věřím, že to i napomáhá v pracovní oblasti, zajímat se i o osobní pohodu člověka, se kterým pracuji, oceňovat ho a podporovat.

      Když je spolupráce učitele a asistenta pedagoga založena na vzájemném obohacování a sebezdokonalování s oboustranným respektem, předáváme pak dětem ten nejlepší příklad pro život.

Mgr. Iveta Dubová

(učitelka 1. stupně, speciální pedagog)

Zaujalo vás toto téma?
Na podobná témata nabízíme na Eduall.cz i online kurzy a webináře, kde jdeme více do hloubky a přidáváme praktické příklady nebo se přidejte se do Eduallklub, kde získáte přístup ke kompletní knihově záznamů webinářů (přes 90 záznamů) a ke všem živým webinářům.

Nově jsme pro Vás vytvořili FB skupinu

Eduall poradna pro pedagogické pracovníky a rodiče