Dobré vědět: diagnóza ADHD

fakt nebo mýtus? 1. část

Existují alternativní výchovné přístupy, které mohou zmírnit symptomy a posílit vztah s dítětem. Je možné, že děti s ADHD byly vzdělávány metodami, které nezohledňují jejich specifické potřeby. A co když nejsou impulzivita a hyperaktivita jedinými charakteristickými znaky ADHD?

Několik celosvětových mýtů o ADHD:

#1 Mýtus: ADHD není skutečný zdravotní stav.
#2 Mýtus: ADHD je nadměrně diagnostikována.
#3 Mýtus: ADHD patří mezi poruchy učení.
#4 Mýtus: Děti s ADHD jsou hyperaktivní.
#5 Mýtus: Chlapci mají obvykle horší příznaky ADHD než dívky.
#6 Mýtus: ADHD je dětský problém.
#7 Mýtus: Špatná výchova je příčinou ADHD.
#8 Mýtus: Cukr způsobuje ADHD.
#9 Mýtus: Všechny děti s ADHD dostávají potřebnou léčbu.
#10 Mýtus: Děti s ADHD potřebují více disciplíny.
#11 Mýtus: Lidé s ADHD jsou líní, hloupí a nikdy nic nedosáhnou.

#1 Mýtus: ADHD není skutečný zdravotní stav

ADHD je uznávaná neurologická porucha zahrnutá do Mezinárodní klasifikace nemocí (ICD-10-CM).

Podle dětského psychologa s 25letou praxí v oblasti ADHD, Dr. M. J. Manosa, PhD., neexistuje objektivní laboratorní test, který by jednoznačně potvrdil přítomnost ADHD. Diagnostika probíhá spíše jako skládanka různých informací. Proto mnoho lidí zpochybňuje její reálnost. Správná diagnóza a léčba však mohou v případě ADHD změnit život.

ADHD je genetické onemocnění způsobující problémy s regulací emocí, sebekontrolou a učením. Klinická diagnóza se stanovuje pomocí dotazníků, klinických rozhovorů a někdy i neuropsychiatrických testů. Názor Dr. Manose, že ADHD by měla být vyloučena z klasifikačního systému kvůli špatně definovaným příznakům, sdílejí i další odborníci na duševní zdraví. Například porucha pozornosti neboli nestabilní pozornost je jedním z příznaků charakterizujících ADHD. Mnozí z nás s ADHD jsou někdy schopni projevit  až nadměrnou koncentraci.

#2 Mýtus: ADHD je nadměrně diagnostikována

V posledních desetiletích je zvýšený výskyt ADHD spojován se zvýšeným povědomím a lepším rozpoznáváním symptomů, nikoli s přehnanou diagnostikou. Mnoho lékařů věří, že děti jsou často nedostatečně léčeny a možná i nesprávně diagnostikovány. Důvodem je, že pacienti často dostávají nepřesnou psychiatrickou diagnózu a léčebný plán, protože symptomy ADHD se překrývají s jinými psychiatrickými poruchami.

ADHD je spojeno s vysokým výskytem psychiatrických komorbidit, jako jsou poruchy chování (52 %), úzkostné poruchy (33 %), deprese (17 %) a autismus (14 %). Mezi osvědčené screeningové nástroje patří škála WHO Adult ADHD Self-Report Scale (ASRS) a zprávy (doplněné anamnézy) ze škol a od blízkých. Pojem ADHD byl poprvé použit v roce 1987 v DSM-III-R (Diagnostický a statistický manuál duševních poruch) a v roce 2013 byla definice ADHD rozšířena o možnou koexistenci poruch autistického spektra.

Tip – test na ADHD/PAS: Aplikace Diagnosis Mind™ (www.diagnostika-mysli.cz) není nástrojem pro diagnostiku. Tento online test pouze určuje pravděpodobnost výskytu poruchy. Pokud máte podezření na příznaky určité poruchy u sebe nebo svého dítěte a přejete si přesnou diagnózu, vyhledejte psychoterapeuta, psychiatra, lékaře nebo zdravotnického pracovníka.

#3 Mýtus: ADHD patří mezi poruchy učení

ADHD je neurovývojová porucha, nikoli porucha učení.

Žáci základních škol s ADHD často čelí napomenutím za projevy hyperaktivity, zasněnost nebo mluvení mimo pořadí. Na druhou stranu, vysokoškolští studenti s ADHD mohou mít potíže s dokončováním úkolů, které je nezajímají, nebo s udržením tempa podle přednáškového plánu.

Dr. T. Armstrong, Ph.D., psycholog a odborník na vzdělávání, ve své knize „Mýtus o ADD“ tvrdí, že studenti se speciálními potřebami (ADHD, PAS atd.) jsou ve škole pravděpodobněji motivováni, když se výuka zaměřuje na jejich silné stránky, nikoli na slabé. Školy, které se soustředí na slova a čísla místo obrazů, pohybu, hudby, přírody a podobně, odstraňují mnoha dětem jejich přirozené motivační kanály. Zaměření na deficit namísto rozmanitosti může u dětí se speciálními potřebami snižovat jejich motivaci. Kdyby měly děti možnost ve škole vybírat si aktivity, které je zajímají, nemuseli bychom mluvit o poruše pozornosti.

Mnoho rodičů se ptá Dr. Armstronga, jak mohou motivovat své děti k učení. Jeho odpověď zní, že otázka „Jak mohu motivovat své dítě k učení?“ není správná. Děti se rodí s přirozenou motivací učit se, jinak by naše civilizace nepřežila. Správná otázka by měla znít: „Jak můžeme znovu motivovat naše děti a obnovit jejich vnitřní lásku k učení, s níž přišly na svět?“. Jedním z náznaků je, že testy, známky, přísné hodnocení a standardizované osnovy nejsou efektivními metodami.

„Existují tisíce studií o tom, co děti s ADHD nedokážou, ale téměř žádné o tom, v čem dřímá jejich potenciál a v čem jsou nesmírně talentované.“ (Dr. Armstrong, 2017).“

#4 Mýtus: Děti s ADHD jsou hyperaktivní

Ne všechny děti s ADHD projevují hyperaktivitu nebo impulzivnost.

Globální studie naznačují, že impulzivní nebo hyperaktivní typ ADHD je mezi dětmi méně rozšířený než typ charakterizovaný nepozorností, který postihuje většinu z nich.

ADHD se vyskytuje ve třech hlavních formách:

1. Hyperaktivní typ ADHD, který se projevuje impulzivním jednáním a problémy s udržením pozornosti.
2. Typ s nepozorností, známý jako ADD, kde jsou hlavními znaky slabá koncentrace a dezorganizace bez projevů hyperaktivity.
3. Kombinovaný typ ADHD, kde se prolínají příznaky obou předchozích typů, tedy nepozornost je doprovázena impulzivním chováním.

Hyperaktivita a impulzivnost se mohou projevovat jako neustálý pohyb, vrtění se, nadměrné mluvení, časté přerušování ostatních, rychlé rozčilení, netrpělivost nebo frustrace. Často se objevuje také neschopnost účastnit se volnočasových aktivit nebo klidně si hrát. Na druhou stranu, děti s převážně nepozornými příznaky mohou být zapomnětlivé, snadno rozptýlené a mají problémy s detaily.

Nepozornost se může projevovat jako nedbalost vůči detailům, dělání chyb ve škole nebo v práci, problémy se soustředěním, sledováním pokynů, udržením přehledu o termínech a úkolech, zdánlivá nepozornost při poslouchání, snadná rozptýlenost, nedostatek organizovanosti a vytrvalosti a časté ztrácení věcí.

#5 Mýtus: Chlapci mají obvykle horší příznaky ADHD než dívky

Klinická psycholožka Dr. Littman, Ph.D., upozorňuje, že mýtus o ADHD vznikl především proto, že příznaky u dívek často neodpovídaly diagnostickým kritériím. Neúmyslné problémy s identifikací brání správné diagnostice dívek. Vědecké důkazy naznačují, že ADHD postihuje chlapce i dívky stejně, i když každá skupina má odlišné příznaky.

ADHD u dívek se může projevovat: tichým sněním během vyučování, pocity úzkosti nebo smutku, naivitou, stydlivostí nebo roztržitostí, problémy s udržováním přátelství, škrábáním nehtů nebo kůže a perfekcionismem.

Podle doktorky Quinn, která je ředitelkou Národního centra pro genderovou problematiku a ADHD ve Washingtonu, D.C., jedním z klíčových důvodů, proč jsou dívky často přehlíženy, je jejich odlišný způsob projevování hyperaktivity ve srovnání s chlapci.

Chlapec může ve třídě neustále mazat odpovědi nebo klepat nohou, zatímco dívka může být hyperaktivní tím, že neustále mluví.

Učitelé často vnímají dívku, která stále mluví, jako upovídanou, nikoli jako hyperaktivní nebo problémovou, což snižuje pravděpodobnost, že bude doporučena k diagnostice.

Mgr. Andrea Čapkovičová

📚 Sledujte Eduall.cz a Eduall Blog!

Na Eduall blogu přibývají pravidelně nové články od odborníků z praxe, zaměřené na vzdělávání, speciální pedagogiku, a podporu dětí s různými potřebami. 🤗 Zůstaňte s námi a nechte se inspirovat!

🔗 Více užitečných materiálů a přístup k dalším webinářům najdete na Eduall.cz a v našem členském Eduallklub, kde získáte přístup ke kompletní knihově záznamů webinářů (přes 90 záznamů) a ke všem živým webinářům.