Když dítě nemluví: Jak podpořit neverbální komunikaci u dětí se speciálními vzdělávacími potřebami

Komunikace je mnohem víc než jen slova. Je to způsob, jak navazujeme vztahy, vyjadřujeme potřeby, sdílíme pocity, hledáme porozumění. Verbální řeč je sice běžným nástrojem dorozumívání, ale zdaleka ne jediným. Pro mnoho dětí se speciálními vzdělávacími potřebami – například s poruchami autistického spektra, vývojovou dysfázií nebo mentálním postižením – může být řeč obtížně dostupná, nefunkční, nebo zcela chybějící.

To však neznamená, že tyto děti nemají co říct. Naopak potřeba sdělovat a být pochopeny v nich často zůstává silná. Jen využívají jiné cesty: pohled, gesto, mimiku, dotek, zvuk, obrázek, předmět, pohyb či technologii. Neverbální komunikace se pro ně stává přirozeným jazykem, skrze který vstupují do světa druhých – pokud jim to dovolíme.

Ne každé dítě, které nemluví, „nekomunikuje“. U dětí se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP), zejména s poruchami autistického spektra, vývojovou dysfázií, mentálním postižením nebo kombinovaným postižením, může být verbální projev omezený nebo zcela chybějící. To ale neznamená, že dítě nemá potřebu nebo schopnost sdělovat své pocity, přání a potřeby – pouze využívá jiné způsoby.

Co je neverbální komunikace a proč je klíčová

Neverbální komunikace zahrnuje například gesta (ukazování, potřesení hlavou), mimiku, oční kontakt, tělesný postoj a pohyb, zvuky bez slov (např. výdechy, smích, pláč) nebo symboly, obrázky a znaky. Pro děti, které nemluví, se stává primárním komunikačním kanálem. Právě učitelé v mateřských školách a na prvním stupni základních škol hrají zásadní roli v tom, zda bude tento způsob komunikace rozvíjen a podporován, nebo naopak opomíjen.

Proč dítě nemluví: Možné příčiny

Vývojová dysfázie – narušený vývoj řeči bez zjevné příčiny

Dítě rozumí více, než je schopné samo vyjádřit. Mluvní projev bývá opožděný, málo srozumitelný, chudý na slova i větné konstrukce. Může chybět gramatika, výslovnost je často deformovaná. Potíž je nejen v mluvení, ale i ve zpracování řečového signálu. Dítě potřebuje klidné tempo, opakování a jednoduchý jazyk.

Poruchy autistického spektra – časté omezení sociální interakce i řečového vývoje

Řeč se může vyvíjet zcela odlišným způsobem – některé děti vůbec nemluví, jiné mluví, ale nepoužívají řeč k běžné komunikaci. Místo toho mohou opakovat slova nebo věty bez zjevného významu. Typické je narušené vnímání očního kontaktu, mimiky a gest. Neverbální komunikace bývá rovněž odlišná, ale může se rozvíjet, pokud ji cíleně podporujeme.

Mentální postižení – pomalejší vývoj včetně komunikace

U dětí s mentálním postižením je vývoj řeči zpomalený, často navázaný na celkové opoždění poznávacích schopností. Slovní zásoba je omezená, porozumění řeči bývá oslabené. Přesto lze dítěti nabídnout srozumitelné a konkrétní způsoby vyjádření – obrázky, gesta, rutiny.

Selektivní mutismus – psychogenní neschopnost mluvit v některých sociálních situacích

Dítě v běžném domácím prostředí mluví bez problémů, ale ve školce či škole je zcela ztichlé. Nejde o vzdor ani o vývojový problém – ale o úzkost. Dítě se „zasekne“ a není schopné mluvit, i když by chtělo. Pomáhá bezpečné prostředí, trpělivý přístup a práce bez tlaku.

Sociálně znevýhodněné prostředí nebo bilingvní výchova – zpoždění řečového vývoje bez patologického základu

Dítě může přicházet z prostředí, kde má řečově méně podnětů, nebo vyrůstá ve vícejazyčné rodině. V takovém případě nemusí být narušení patologické – jde o dočasné zpoždění. Dítě potřebuje podporu v jazyce školního prostředí, ale zároveň i respekt k rodnému jazyku a kulturnímu zázemí.

Důležité je chápat, že nemluvnost není projev lenosti nebo neposlušnosti. Jedná se o vývojovou, neurologickou nebo psychickou výzvu, která vyžaduje respekt a adekvátní podporu.

Jak můžeme dítě podpořit v každodenní pedagogické praxi

Vytvářejte předvídatelné prostředí. Děti lépe reagují na situace, které se opakují a mají jasnou strukturu. Pomáhají například vizuální harmonogramy s obrázky nebo fotkami jednotlivých denních aktivit.

Zaveďte alternativní komunikační systémy. Mezi nejčastější patří vizuální pomůcky (fotografie, piktogramy), znaky doprovázející mluvenou řeč (např. Makaton, VOKS), komunikační knížky nebo jednoduché aplikace na tabletu. Začněte několika základními symboly – například „chci“, „nechci“, „pomoc“, „ještě“, „hotovo“ – a postupně rozšiřujte podle potřeb dítěte.

Reagujte na každý pokus o komunikaci. Pokud dítě natáhne ruku, vydá zvuk nebo se na vás podívá, reagujte. Ukažte mu, že jeho snaha o kontakt má smysl. Důležité je nepředbíhat, ale dát dítěti čas dokončit gesto nebo pokus o komunikaci.

Mluvte jednoduše, pomalu a srozumitelně. Používejte krátké věty, opakujte klíčová slova, kombinujte je s gesty nebo obrázky. Dítě si tak lépe spojí význam s konkrétní situací.

Zařazujte rutiny, kde komunikace hraje hlavní roli. Při ranním kruhu může dítě ukázat, jak se cítí pomocí obrázku. Během volné hry může pomocí kartičky nebo gesta požádat o hračku. Tyto situace jsou příležitostí ke spontánnímu nácviku komunikace.

Spolupracujte s asistentem pedagoga a rodinou. Sdílejte, jaké znaky nebo obrázky používáte, a sjednoťte komunikační přístup mezi školou a domovem. Praktickou pomůckou může být i jednoduchý deníček, kde se zaznamenávají informace o tom, jak se dítě ten den cítilo, co ho bavilo nebo co potřebovalo.

 Co (ne)dělat, časté chyby

Není vhodné tlačit dítě do mluvení za každou cenu. Takový tlak často vede k úzkosti a uzavření. Slova mohou přijít až v momentě, kdy se dítě cítí bezpečně. Nepřetěžujte dítě množstvím nových znaků naráz, důležitější je kvalita a srozumitelnost.

Praktická cvičení pro podporu neverbální komunikace

1. Aktivita – mimika

 Děti se učí rozpoznávat a napodobovat emoce pomocí mimiky. Učitel ukáže obrázek se smutným nebo veselým obličejem a děti se pokusí výraz zopakovat. Skvělé je používat u této aktivity zrcátka.

2. Aktivita – znakování běžných slov

Zaveďte jednoduché znaky jako „ano“, „ne“, „pomoc“, „chci“, „jídlo“, „pití“. Používejte je denně v běžných situacích. Například při svačině ukážete znak pro „pití“ a řeknete: „Chceš napít?“

3. Aktivita – komunikace pomocí kartiček

Při činnostech nabídněte dítěti kartičky s obrázky běžných potřeb – WC, svačina, hraní, odpočinek. Dítě vybere, co chce, a vy jeho volbu nahlas pojmenujete.

4. Aktivita – scénky

 Hrajte scénky, kdy se dítě např. drží za břicho, kryje si uši nebo se odvrací. Ostatní děti hádají, co to znamená. Pomáhá to zlepšit všímavost a empatii.

5. Aktivita – hra na hudební nástroj

 Dospělý zahraje na nástroj a dítě na něj reaguje – tleská, skáče, používá chrastítko. Cílem je navázání rytmického neverbálního dialogu.

Učitel nebo jiný dospělý začne hrát jednoduchý rytmus (např. na bubínek, triangl, zvonek). Dítě je vyzváno, aby na zvuk nějakým způsobem reagovalo – může tleskat, mávat rukama, dupat, kývat hlavou, použít chrastítko nebo jiný nástroj. Reakce nemusí být okamžitá – důležitý je kontakt a sdílení rytmu.

Například: Učitel tleskne – dítě zareaguje stejným pohybem. Učitel zahraje tři údery na bubínek – dítě opakuje. Učitel chrastí chrastítkem a zastaví – dítě to napodobí a také se zastaví.

Dítě se tímto učí reagovat na signál, střídání v interakci (jeden hraje – druhý odpovídá), vnímání rytmu, ale i radost ze společného zážitku. Pro děti, které nemluví, je to bezpečný prostor k navazování kontaktu.

Začněte s individuálním zapojením dítěte, později lze zapojit i malou skupinu.

Využívejte jednoduché nástroje (vajíčko, bubínek, kelímek s rýží).

Nechte dítě samo vybrat, čím bude odpovídat – dáváte mu tím možnost volby a pocit kontroly.

6. Aktivita – volný výběr

Na zem nebo stoleček umístěte dvě až tři různé hračky, předměty nebo obrázky činností (např. „kostky“, „puzzle“, „knížka“). Dítě je vyzváno, aby si samo vybralo – dojde, ukáže, vezme si.

Učitel jeho volbu vždy slovně okomentuje, aby ji podpořil:

„Ty chceš puzzle, výborně.“

„Vidím, že si vybíráš kostky. Dobře, pojď, budeme stavět.“

7. Komunikační koutek ve třídě

Vytvořte ve třídě klidné místo s přehledně uspořádanými pomůckami: obrázkové kartičky, znaky, zrcátka, jednoduché knihy o emocích, piktogramy denního režimu. Dítě může do koutku kdykoliv zajít a vyjádřit, co potřebuje nebo jak se cítí.

Komunikace je základní lidská potřeba a naším úkolem je zpřístupnit ji i těm dětem, které z nějakého důvodu nemluví. Nepotřebujeme k tomu být specialisté, ale otevření a vnímaví pedagogové. Dítě, které nemluví, není ztracené. Možná právě díky vám najde svůj způsob, jak být slyšet – i když bez slov.

Mgr. Iva Strejčková

Zaujalo vás toto téma?
Na podobná témata nabízíme na Eduall.cz i online kurzy a webináře, kde jdeme více do hloubky a přidáváme praktické příklady nebo se přidejte se do Eduallklub, kde získáte přístup ke kompletní knihově záznamů webinářů (přes 90 záznamů) a ke všem živým webinářům.

Nově jsme pro Vás vytvořili FB skupinu

Eduall poradna pro pedagogické pracovníky a rodiče

Nebo nás můžete sledovat na Linkedln

Eduallcz