Bilingvní děti přicházejí do českých škol v době, kdy je česká společnost stále rozmanitější. Roste počet dětí, které mají jiný mateřský jazyk než češtinu, a to nejen na základních, ale i v mateřských školách. Ačkoliv český vzdělávací systém na tuto změnu reaguje pomalu, jsou to často právě učitelé, kdo tvoří zásadní rozdíl.
Bilingvní dítě je takové dítě, které vyrůstá ve dvou (nebo více) jazykových prostředích. To může znamenat, že v rodině slyší jeden jazyk a ve školním prostředí se setkává s jazykem dané země. Bilingvismus může mít různou podobu v závislosti na tom, kdy a jak dítě s jednotlivými jazyky přichází do kontaktu.
V prostředí českých škol však používáme širší označení „dítě s odlišným mateřským jazykem“ (OMJ), které zahrnuje nejen děti skutečně bilingvní, ale i ty, které do České republiky teprve nedávno přišly a češtinu se učí jako nový jazyk. To znamená, že OMJ mohou být jak děti dlouhodobě žijící v ČR v multikulturních rodinách, tak i nově příchozí cizinci bez znalosti češtiny.
Bez správných vstupních informací nelze nastavit účinnou podporu. Proto první krok musí být mapování jazykové, kulturní a školní situace dítěte.
V mateřské škole se doporučuje nejprve pozorovat dítě během volné hry, sledovat reakce na jednoduché pokyny (např. „Ukaž, kde je medvěd“) a vést si záznamy.
Děti, které neovládají jazyk vyučování, často působí, že “nic neumí” nebo “jsou pozadu”. Je důležité si však uvědomit, že jazyková bariéra není odrazem schopností. Pokud dítě nerozumí zadání, neznamená to, že nerozumí učivu. Při hodnocení je nutné tuto skutečnost vždy zohlednit.
Namísto běžného písemného testu můžete dítěti nabídnout možnost odpovědět pomocí obrázků, předmětů, pantomimy nebo zjednodušených vět. Je důležité zaměřit se na obsah, ne na formu.
Namísto toho se ptejte „Co když jen nerozumí tomu, co po něm chci?“ Všímejte si neverbálních signálů porozumění např. sledování ostatních, napodobování, výrazy tváře…
Bilingvní děti velmi dobře reagují na vizuální pomůcky. Využívejte piktogramy ve třídě (WC, umyvadlo, skříňka), obrázkové rozvrhy, kartičky s obrázky a názvy školních pomůcek, přehled dne na nástěnce, …
Je důležité, především na úplném počátku, aby dítě zjistilo, co se děje a co se od něj očekává, i když ještě nerozumí mluvené řeči. Zapojení do činností bez nutnosti složitého vysvětlování posiluje motivaci k dalšímu učení.
Silným nástrojem při vzdělávání dětí s odlišným mateřským jazykem je spolupráce s vrstevníky. Vhodně zvolený “patron” nebo “parťák” (klidné, empatické dítě, ideálně s dobrými komunikačními schopnostmi) může nově příchozímu pomáhat s orientací ve třídě i školní rutině. Můžete vytvořit systém tzv. „pomocníků“ – několik dětí, které se v průběhu týdne střídají a mají za úkol pomáhat bilingvnímu spolužákovi.
Seznamte celou třídu s důvodem: „Pomáháme spolužákovi naučit se česky, stejně jako on může naučit nás něco nového“. Povzbuzujte dvojice k vzájemnému učení slovíček, názvů věcí ve třídě
Příklad z 1. stupně ZŠ: Děti vytvořily „jazykovou mapu třídy“ – plakát, kde si zapisují nová slova, která spolu naučily spolužáka. Každé slovo je v češtině, mateřském jazyce dítěte a s obrázkem.
Čeština jako druhý jazyk se učí jinak než čeština rodilým mluvčím. Děti s OMJ potřebují zaměření na každodenní školní jazyk, porozumění pokynům a základní komunikaci.
Někteří rodiče nemluví česky, jiní si nejsou jisti svým českým jazykem. Všichni ale zpravidla chtějí, aby jejich dítě uspělo. Vaším úkolem je pomoci jim být partnery.
Příklad z MŠ: Paní učitelka každý týden připravovala 1 list s fotografií tří aktivit z uplynulého týdne a jednou větou („Dnes jsme modelovali jablko.“). Rodiče dítěti doma vysvětlili větu v jeho jazyce, čímž podpořili i domácí slovní zásobu.
Přijetí bilingvního dítěte ve škole nekončí jen zvládnutím českého jazyka nebo zapojením do výuky. Stejně důležitá – a často opomíjená – je podpora jeho kulturní identity a osobního příběhu. Mnohé děti s odlišným mateřským jazykem procházejí procesem, který odborníci nazývají kulturním přechodem. Ocitají se mezi dvěma světy, tj. mezi jazykem, zvyky a hodnotami, které zažívají doma, a očekáváními českého školního prostředí.
Tento přechod bývá pro děti (i jejich rodiče) náročný. Zatímco doma se hovoří jiným jazykem, dodržují se jiné svátky a pěstují jiné zvyky, ve škole je na dítě vyvíjen tlak, aby se přizpůsobilo majoritní kultuře. Pokud dítě nemá pocit, že jeho původ a kulturní kořeny jsou respektovány, může to vést k uzavřenosti a vzdoru.
Naopak pokud dítě zažije, že jeho jazyk, jméno, svátky, jídlo nebo rodinné zvyky jsou přijímány s respektem a zájmem, buduje si zdravý vztah k sobě samému, k druhým i k novému prostředí. Vytváří si identitu, která není založená na buď/nebo (buď jsem „jako Češi“, nebo „jako doma“), ale na obohacujícím propojení obou světů.
Škola zde plní klíčovou roli prostředníka. Může dítěti pomoci v novém prostředí „zapustit kořeny“, ale nesmí u toho podřezávat ty původní. Kulturní citlivost tedy není jen otázkou slušnosti nebo vstřícnosti. Je to pedagogická nutnost, pokud chceme vytvářet prostředí, kde se může každé dítě učit a růst.
Podpora bilingvních dětí je už dnes přirozená součást kvalitního, moderního a inkluzivního vzdělávání. Každé dítě přichází do školy se svým jedinečným příběhem, jazykem i zkušeností. Učitelé v tom hrají klíčovou roli. Právě jejich každodenní vstřícnost, všímavost a tvořivost rozhodují o tom, zda se dítě bude cítit vítané, pochopené a motivované učit se dál. Podpora dětí s odlišným mateřským jazykem není jen o češtině. Je o vztazích, důvěře a pocitu sounáležitosti. Nahlížejme na bilingvní děti jako příležitost pro společný růst.
Zaujalo vás toto téma?
Na téma „Jak pracovat s žákem OMJ“ nabízíme na Eduall.cz i online kurzy a webináře, kde jdeme více do hloubky a přidáváme praktické příklady, záznam webináře získáte v Eduallklub, kde získáte přístup i ke kompletní knihově záznamů webinářů (přes 140 záznamů) a ke všem živým webinářům.
Nově jsme pro Vás vytvořili FB skupinu
Eduall poradna pro pedagogické pracovníky a rodiče
Nebo nás můžete sledovat na Linkedln