Příběhy a říkanky v 1. a ve 2. třídě, praktické využití

V období počátků školní docházky se děti nejlépe učí formou hry a pohybu. V předškolním věku je nejzásadnější pro děti právě hra. Často jde o hry s pohybem spojené. Aby byl přestup z předškolního období do školního, z mateřské školy do základní školy, co nejpřirozenější a udržela se chuť k učení, k nasávání informací, je ideální využití říkanek s pohybem a různých příběhů. Jsem přesvědčena o tom, že když pedagog objeví své dary a využije je maximálně při provázení dětí, získá si dostatečně jejich pozornost. Jakmile se podaří vzájemně naladit, vytváří se to nejlepší prostředí na nasávání nových informací, na učení.

Moje první pedagogická zkušenost byla před více než 20 lety s chlapcem s autismem. Věnovala jsem se mu jako asistentka pedagoga. Později se do mé péče dostala i holčička s vývojovou dysfázií a chlapec s DMO. Každý měl své specifické potíže s komunikací a porozuměním. Běžné učebnice jsem využívala především jako předlohy a téměř vše individuálně přizpůsobovala. A protože z toho, co si většinou nevytvoříte sami, se hůř učí a předávají informace (alespoň já to tak mám), začala jsem tvořit příběhy. Všechny tři děti se kamarádily i mimo školu, měly tedy spoustu společných zážitků, které jsem mohla přenášet do svých příběhů. Napomáhaly při nácviku čtení, pro rozvoj slovní zásoby, pro pochopení různých sociálních situací a vždy jsem se snažila, aby bylo v závěru příběhu jednoduše a názorně uvedeno poučení z příběhu či z chování aktérů příběhu. Těmto dětem jsem se věnovala 4 školní roky a příběhy nás provázely i při vyjmenovaných slovech. Při loučení s dětmi jsem každému všechny naše příběhy nechala svázat a velmi mě potěšilo, když se jedna z maminek ozvala, že si příběhy s dcerkou  s radostí četly při úklidu půdy. I v následujících letech, kdy jsem pracovala ve zvláštní škole, ve třídách pro děti s autismem, v soukromé školce, jsem se věnovala své lásce k psaní v různých formách. Začala jsem tvořit říkanky k rituálům (k mytí zubů, k obědu, k úklidu hraček…), pohybové říkanky a rozpracovala jsem další příběhy pro „školkové“ děti s využitím respektujícího přístupu a různých sociálních situací, které se ve školce běžně vyskytují.

I v současné době, kdy učím v 1. a ve 2. třídě základní školy, hojně zařazuji různé říkanky a příběhy a to nejen v českém jazyce. Jak pestře lze, dle mých zkušeností, využívat říkanek a příběhů právě u dětí v tom nejmladším školním věku, si ukážeme v následujících řádcích.

Tipy na využití říkanek v mladším školním (i předškolním) věku:

• Rituální činnosti – Říkanky, které využíváme při pravidelně se opakujících činnostech-rituálech např. při úklidu hraček, chystání pomůcek, správném úchopu tužky… Mohou doprovázet konkrétní činnosti, ke kterým slouží nebo je pronáší dospělý, aby bez příkazů a motivačně připomínal, co je důležité v daný čas udělat.

• Pohybové rozcvičky – Bývají často zařazovány motivačně na počátku hodiny nebo v průběhu hodiny, aby si děti např. po psaní uvolnily ruce a celé tělo. Mohou být využity i jako propojovací aktivita. Velmi oblíbená je u nás ve třídě „jógová abeceda“ (děti napodobují postojem těla a jeho částmi písmena abecedy), kterou jsem se inspirovala na kurzu dětské jógy pod vedením Hanky Luhanové v Praze a vytvořila jsem si k ní úvodní motivační říkanku:

Jógová

Abecedu dobře znám,

písmenka si poskládám.

Ruce sem a nohy tam,

ať si je nezamotám.

A je jako domu střecha,

někdy skáču jako blecha.

Abeceda není věda,

znáš-li jógu, víc netřeba. 

    (Autorská říkanka)                                                                   

• Grafomotorické rozcvičky – Jde o procvičení prstů a rukou před psaním různými pohyby, které doprovázíme říkankou. Můžeme se inspirovat v knížkách nebo si vymyslet své vlastní. Při říkance používáme pohyby prstů – postupné ukazování, spojování prstíků, ťukání prsty, dotýkání prstů na obou rukách, ťukání do částí těla, zapojujeme dlaně – hladíme, kreslíme na ně, tleskáme… a neopomeneme zápěstí – kroužíme… Velmi rády mají děti říkanku „Ťuká, ťuká deštík“. Naučila jsem se ji od své první kolegyně Mgr. Kateřiny Hrochové, u které jsem začínala jako asistentka pedagoga.

Ťuká, ťuká deštík

Ťuká, ťuká deštík, (ťukáme prstíky do lavice)

na veliký deštník. (ukazujeme rukama velikost)

Ťuká, ťuká prstíkem, (opět ťukáme prstíky do lavice)

kdo je pod tím deštníkem? (rukama naznačíme otázku, od sebe a dlaně nahoru)

To jsem já, panenka, (ukazujeme na sebe ukazováčkem)

točí se mi sukénka. (točíme zápěstím)

Běžím, běžím k sluníčku, (naznačujeme běh prstíky po lavici)

osušit si sukničku. (třepeme rukama)

• Při výuce pravopisu – Když chceme zpestřit výuku v českém jazyce říkankou, stačí v ní třeba vynechat písmenka – měkké nebo tvrdé i, y, krátké a dlouhé samohlásky, znělé a neznělé souhlásky apod. Zde přikládám říkanku inspirovanou pohádkou „O Zlatovlásce“. Byla vytvořena do mé diplomové práce, která se týkala výuky měkkých a tvrdých souhlásek.

           Zlatá rybka

Jiřík rad_l rybář_,

co s tím, kd_ž se d_lo nedař_.

Zlatou r_bku za to dostal,

on ji však do ř_čky poslal.

Rybka z velikého nadšen_,

že mu ze tř_ přán_ vyplní.

Loven_  je pro n_  snadné,

i když prst_nek princezně do r_bníčku spadne.

Př_plula na pomoc, prstýnek donesla,

princezna radost_ vesele zatleskla.                                        

          (Autorská říkanka)

• V rámci ročních období – Při přechodu z jednoho ročního období do druhého je vhodné motivovat písní, příběhem nebo říkankou. Může obsahovat základní rysy každého období a tím si je děti lépe zapamatují. Do říkanky se dá zakomponovat i postupný vývoj ročního období.
• V rámci výuky prvouky – V prvouce se objevuje mnoho témat a oblastí a někdy jsou pro děti hůř zapamatovatelné. Já se často setkávám s tím, že si děti v první třídě pletou mláďáta zvířat a plody stromů. Do říkanky se pak nabízí přidat třeba i zvuky zvířat a doplňovat pohybem, případně jednoduchým hudebním doprovodem. Takto se dá zamyslet nad veškerými tématy, a dle skupiny dětí a jejich potřeb, říkanku vytvořit.
• Číselná řada, násobkové řady a další možné využití v matematice
• Rytmizace, slabiky, rýmy
• Pro pohybové kolektivní aktivity
• V rámci hudební výchovy – Říkanky se dají zhudebnit a využít i takto. Pak je využijeme třeba s kytarou na výletě nebo na škole v přírodě.
• Říkanky s poučením
• Říkanky s vtipem
• Říkanky „hádanky“
• Říkanky „rébusy“ – V říkankách se schová cokoliv (názvy zvířat, jména, města, názvy číslic…).

Tipy na využití příběhů v mladším školním (i v předškolním) věku:

• Při nácviku čtení – Pokud tvoříme příběhy přímo na míru skupině nebo dítěti, bereme na vědomí úroveň čtení, pokroky, vhodný slovník, délku textu, obsah a záliby. Motivace ke čtení je pak mnohem silnější, když je příběh takto zacílen. Dle potřeb příběhy dál upravujeme a můžeme zapojit do jejich tvoření i samotné děti, čímž motivaci ještě více posílíme.
• Trénink porozumění obsahu, vyhledávání informací – Příběhy doplněné úkoly a otázkami učí děti vyhledávat potřebné informace a dál s nimi pracovat. Dá se využívat i jako skupinové aktivity.
• Rozvoj slovní zásoby
• Pravopis – Velmi efektivně působí příběhy při výuce vyjmenovaných slov. Děti si různá slova i lépe zapamatují, když si je vybaví v nějakém příběhu. Když přidáme do příběhu humor, kterému daná skupina/dítě rozumí, je zapamatování slova o to více posíleno.
• Význam slov – Ten se nejlépe rozlišuje právě ve větách. Dá se vymyslet i příběh, kde se objeví všechny významy jednoho slova. Může být i krátký a přitom velmi nápomocný.
• Druhy vět
• Forma mnemotechnické pomůcky – Jsou ve škole i v životě situace, kdy si potřebujeme zapamatovat mnoho informací zdánlivě nesouvisejících a samostatně se nám těžko pamatují. Jakmile si je však zařadíme do příběhu, který pro nás bude dostatečně zajímavý a tím i zapamatovatelný, je to mnohem lehčí a déle si to i udržíme v paměti.
• Porozumění a nácvik sociálních situací, pravidel
• Práce s emocemi
• Sled děje, dokončení děje, práce s textem
• Relaxace – Pro tyto účely volíme příběhy „odlehčené“, které nejsou složité na porozumění a mají spíše poklidný děj. Mohou být doplněné relaxační hudbou a lze je využít ke konci vyučování nebo po akčnější činnosti ke zklidnění.
• Uvedení do učiva (motivace) – jakýkoliv předmět i téma – Účinné i ve vyšších ročnících zejména při výuce dějin, informace o významných událostech a osobnostech. Důležité uzpůsobit zájmům a potřebám dané věkové kategorie.
• Abeceda – seznamování s písmenky – Při výuce písmenek v 1. třídě jsem dětem vytvořila příběhy, kde každé písmenko (někdy i dvě společně) prožívalo nějaké dobrodružství ve škole se svými písmenkovými spolužáky. Snažila jsem se zařazovat aktuálně prožité a řešené situace právě z dané třídy a ukázat je na chování a emocích písmenek i jak je možné konkrétní situace řešit, a jaké chování může mít důsledky. Většinou děti situace poznaly a na příběhy velmi hezky reagovaly. Dařilo se také odnášet si poučení, která z příběhů vyplynula a následně jsme si o nich vyprávěli.
• Doplňovačky – Vynecháváme písmenka, slabiky, slova, části vět, rýmy… Děti mají na výběr nebo samy vymýšlí, co doplnit.
• Popletené věty – Příběhy je v tomto případě vhodné rozstříhat na jednotlivé věty a s nimi pak dál pracovat. Zde se nabízí práce ve skupině nebo ve dvojici.
• Detektivní příběhy – Hry na detektivy, pátrání a tajemno děti často láká. Když zařadíme jakékoliv učivo do detektivního pátrání v rámci příběhu, získáme si větší pozornost i nadšení dětí, než kdyby učivo probíraly jen v pracovním sešitě. Jednu sadu detektivních příběhů jsem tvořila pro děti také na procvičování učiva měkkých a tvrdých souhlásek a využila jsem je i ve své diplomové práci. Přidávám zde ukázku:

• Poznávání spolužáků, stmelování kolektivu – Děti střídají samostatnou práci, ve dvojicích, ve skupině. Jejich zážitky a záliby se objevují v říkankách a příbězích. Diskutují nad poučením z příběhů. Mohou spolupracovat na tvoření příběhů. Tím vším, za podpory pedagoga, se lépe poznávají a jako kolektiv se stmelují.

Od počátků mého tvoření pro děti kladu důraz na jejich záliby a individuální nastavení. Aby dítě bylo motivováno pomůckou, hrou, říkankou nebo příběhem, je důležité ho dobře poznat a naladit se na jeho potřeby a záliby.

Mgr. Iveta Dubová

(učitelka 1. stupně zš, speciální pedagog)

Zdroje:

Autorské říkanky a příběhy

Zkušenosti autorky

Autorka článku pro Vás uspořádala společne s Eduall webinář na téma PAS, záznam můžete zakoupit zde:

Koupit produkt: „záznam webináře Předškolní příprava dítěte s PAS“

Můžete nás sledovat na FB a Linkedln

Eduall poradna pro pedagogické pracovníky a rodiče

Eduallcz