Proč je dobré znát lateralitu dítěte z pohledu školní praxe

Lateralita jako vývojový ukazatel s vlivem na učení, pozornost i školní úspěšnost

Lateralita je odborný termín označující přednostní užívání jedné strany těla – ruky, nohy, oka nebo ucha – při činnostech, které vyžadují přesnost, koordinaci nebo směr. Jde o přirozený důsledek asymetrické organizace mozku, který má dvě hemisféry – levou a pravou – každou se specifickými funkcemi. Znalost laterality je v praxi pedagogů a odborníků na dětský vývoj důležitým diagnostickým a podpůrným nástrojem, a to zejména v období předškolního a mladšího školního věku.

Co lateralita znamená?

Dominance jedné strany těla je výsledkem tzv. lateralizace – tedy specializace jedné mozkové hemisféry na určité činnosti. Typickým příkladem je praváctví – u většiny lidí dominuje pravá ruka, levá hemisféra (zodpovědná za řeč a analytické myšlení) a pravé oko. Vývoj laterality je přirozený, ale může mít různé formy – a právě jejich znalost je důležitá pro porozumění chování a výkonu dítěte.

Podle Matějčka a Žlaba (1973) rozlišujeme čtyři základní typy laterality:

• Jednotná lateralita (pravostranná / levostranná) – preference všech orgánů na jedné straně.
• Zkřížená lateralita – např. pravá ruka a levé oko.
• Nevyhraněná lateralita – dítě střídá ruku, nemá jasnou preferenci.
• Ambidextrie – vzácná schopnost používat obě ruce stejně dobře.

Kdy a proč lateralitu sledovat?

• Lateralita se začíná formovat přibližně od 3 let a obvykle se ustálí do 6. až 7. roku věku. Právě v tomto období dochází k intenzivnímu dozrávání centrální nervové soustavy a dítě se připravuje na vstup do školy. Pokud není lateralita do tohoto období ustálená nebo se projeví její zvláštní formy (např. zkřížená), může to vést ke specifickým obtížím v oblasti školních dovedností.
• Znalost laterality je tedy důležitá nejen jako vývojový ukazatel, ale i jako praktická pomůcka při pedagogické práci, diagnostice a intervenci.

Význam znalosti laterality pro praxi

1. Posouzení školní zralosti dítěte

• Ustálená lateralita patří mezi základní kritéria školní zralosti. Dítě, které nemá vyhraněnou preferenci ruky, často střídá ruce při psaní nebo kreslení, může mít potíže s koordinací pohybů, orientací v prostoru a správným držením psacího náčiní. To vše může negativně ovlivnit jeho výkon při čtení, psaní i ostatních školních činnostech.
• Podle Krejčířové (2011) bývá přetrvávající nevyhraněná lateralita ve školním věku jedním z indikátorů tzv. nevyzrálosti centrální nervové soustavy – stavu, kdy není nervový systém dítěte dostatečně připraven na kognitivní a motorické nároky školní docházky.

2. Identifikace specifických poruch učení

• Výzkumy ukazují, že u dětí s dyslexií, dysgrafií a dalšími specifickými poruchami učení je výskyt neustálené či zkřížené laterality častější než u běžné populace. Například dítě se zkříženou lateralitou (např. pravák s levým okem) může mít ztížené zrakové vnímání při čtení, přeskakovat řádky, nebo zaměňovat podobně vypadající písmena.
• Znalost laterality zde pomáhá nejen při odhalení příčin potíží, ale i při volbě vhodné intervence – včetně reedukace grafomotoriky, tréninku zrakového vnímání či změně metod výuky čtení.

3. Efektivní podpora ve výuce

• Pedagog, který zná typ laterality dítěte, může přizpůsobit způsob zadávání úkolů, rozmístění pomůcek ve třídě nebo doporučit vhodné sezení při psaní. Například dítě s dominantním levým okem by mělo sedět tak, aby mělo tabuli po levé ruce a nemělo zakryté zorné pole. Dítě se zkříženou lateralitou zase může potřebovat více času na úkoly, které vyžadují spolupráci zraku a ruky.
• Zásadní je i práce se směrovou orientací – děti s nevyhraněnou lateralitou mohou mít potíže se stranovou orientací (zaměňování „levé“ a „pravé“, „dole“ a „nahoře“), což se následně promítá do psaní nebo čtení.

4. Prevence psychických a výchovných problémů

• Dítě, které má obtíže plynoucí z nevyhraněné nebo nepochopené laterality, může být mylně považováno za pomalé, nepozorné nebo „problémové“. Neúspěchy ve škole a neporozumění okolí pak často vedou ke ztrátě sebevědomí, rezignaci na výkon nebo vyhýbavému chování.
• Znalost laterality pomáhá tyto situace předejít – dítěti se dostává přijetí, pochopení a podpory, nikoli tlaku a neadekvátních požadavků.

5. Spolupráce s odborníky

• Vyšetření laterality je standardní součástí psychologického a speciálně-pedagogického vyšetření. Informace o typu laterality napomáhá při komplexním pohledu na vývoj dítěte a může zásadním způsobem ovlivnit další doporučení – např. pro logopedii, grafomotorická cvičení nebo úpravy ve školním prostředí.
• Podle Matějčka (1995) může být zanedbání této oblasti jedním z důvodů nesprávného pedagogického vedení dítěte a opomenutí jeho individuálních potřeb.

Jak se lateralita zjišťuje?

Existuje několik metod k diagnostice laterality – od jednoduchých pozorování (čím dítě hází, stříhá, kreslí), přes testy (např. test dle Košťála a Žlaba) až po standardizované baterie využívané ve školských poradenských zařízení (pedagogicko-psychologické poradny, speciálně pedagogická centra). Důležité je testovat nejen ruku, ale také oko, ucho a nohu.

V praxi se často využívá například:

• Test kreslení spirály či kroužků (dominance ruky)
• Test dívání se klíčovou dírkou (dominance oka)
• Poslech tikotu hodinek (dominance ucha)
• Kopnutí do míče (dominance nohy)

Pozornost je třeba věnovat i případům, kdy dítě vykazuje neobvyklé kombinace (např. pravá ruka, levé oko), což může naznačovat zkříženou lateralitu.

Lateralita není pouze technický termín, ale důležitý ukazatel zralosti centrální nervové soustavy. Znalost typu laterality dítěte umožňuje včasné rozpoznání případných rizik, přizpůsobení výuky a cílenou podporu.

Včasná diagnostika laterality v předškolním a raném školním věku představuje preventivní nástroj, který může dítěti výrazně usnadnit start do školního života a předejít zbytečným selháním, nedorozuměním i frustraci. Proto by měla být součástí systematické péče každé mateřské školy, činnosti školního poradenského pracoviště základních škol, pedagogicko-psychologických poraden i vstupního pedagogického screeningu.

Mgr. et Bc. Alena Fenclová

Zdroje:

Matějček, Z., Žlab, Z. (1973). Vyšetřování laterality u dětí

Krejčířová, D. (2011). Dětská klinická psychologie

Bednářová, J., Šmardová, V. (2007). Diagnostika dítěte předškolního věku

Mohl by Vás zajímat webinář Eduall od autorky článku na dané téma.

Můžete se přihlásit zde:

Lateralita u žáků – webinář s Alenou Fenclovou | Screening laterality a tipy do výuky

Na podobná témata nabízíme na Eduall.cz i online kurzy a webináře, kde jdeme více do hloubky a přidáváme praktické příklady nebo se přidejte se do Eduallklub, kde získáte přístup ke kompletní knihově záznamů webinářů (přes 90 záznamů) a ke všem živým webinářům.

Nově jsme pro Vás vytvořili FB skupinu

Eduall poradna pro pedagogické pracovníky a rodiče