Poprvé jsem se s termínem Touretteův syndrom (TS) setkala, když jsem pátrala po příčinách potíží u své sedmileté dcerky. Jako každá máma jsem intuitivně cítila, že je něco jinak. Zpočátku jsme s manželem viděli příčinu potíží v nástupu do 1. třídy. Pro dítě je to velká změna a spoustu nového, jiný režim, více soustředěné činnosti a celkově vyšší požadavky na dítě. Nejdříve jsme si všímali mrkání očí, které jsme připisovali únavě očí z výuky. A protože se i na očním vyšetření potvrdila menší oční vada, dcerka začala nosit brýle, a tak jsme na nějakou dobu věřili, že jde o problém zraku a celkové únavy.
V průběhu 2. třídy se však přidaly i další tiky v obličeji. Začala jsem vyhledávat více informací z různých zdrojů. Jako speciální pedagog jsem se už několik let pohybovala mezi dětmi s PAS, DMO, SPU, s poruchami chování a s mnoha dalšími specifickými potížemi, ale s tikovou poruchou jsem se ještě nesetkala. Také jsem k tikům našla velmi málo informací. Naději na jasnější cestu mi dala až informace na internetu o centru INEP v Praze. Jde o institut neuropsychiatrické péče, kde se zaměřují na onemocnění mozku. Součástí jsou právě i centra a poradny zabývající se diagnostikou a léčbou specifických onemocnění jako migréna nebo právě Touretteův sydrom. Protože jsme chtěli pro dcerku tu nejlepší péči, spatřovali jsme v INEPU určitou spásu. Důvěru v nás budilo zejména to, že samotný INEP založil, spolu se svým kolegou, neurolog MUDr. Ondřej Fiala, který se sám potýká s Touretteovým syndromem.
Po prvním roce konzultací a sledování vývoje tiků u dcerky, byla stanovena diagnóza Touretteův a ADHD. Nastalo tak období určité úlevy a zároveň přijímání nové situace a hledání odpovědí na spoustu otázek. Objevila jsem také skupinu na facebooku „Touretteův syndrom“, kterou založila manželka muže s TS a zároveň maminka dětí se stejnou diagnózou. Často mi, tento prostor sdílení, velmi pomohl. Protože věřím, že kladením otázek a nacházením odpovědí na ně, můžeme v mnohém pomoci sobě i druhým, bude další část článku pokračovat právě v otázkách a odpovědích, týkajících se Touretteova syndromu.
Touretteův syndrom je neurologicko-psychiatrické onemocnění a je vrozené. Ovlivňuje hybnost člověka a určité prvky chování. Je pojmenován po svém objeviteli, kterým byl roku 1885 francouzský neurolog Gilles de la Tourette.
Touretteův syndrom je spolu s dalšími tikovými poruchami řazen dle MKN (Mezinárodní klasifikace nemocí) mezi „poruchy chování a emocí s obvyklým nástupem v dětství a v dospívání“. Diagnostikou se zabývá dětský neurolog, psycholog nebo dětský psychiatr. Diagnóza je stanovena, pokud se příznaky projevují minimálně po dobu jednoho roku a v určité kombinaci. Mezi příznaky TS patří nedobrovolné pohyby těla a jeho částí (motorické tiky) a nekontrolovatelné zvuky (zvukové tiky).
Motorické tiky:
Zvukové tiky:
Pro stanovení diagnózy je, mimo doby trvání příznaků, zapotřebí kombinace několika motorických tiků a alespoň jednoho zvukového tiku, které nelze vysvětlit jinou příčinou. Tikům předchází nepříjemné pocity jako např. tuhnutí krku, pálení nebo svědění očí, pocit ucpaného nosu, a to nutí člověka vykonat tik a následně přichází chvilková úleva. Tiky lze částečně po určitou dobu potlačit, avšak nahromaděné napětí se později vypouští s mnohem větší intenzitou. Samotné potlačování tiků člověka velmi vyčerpává.
Ano. Jde o chronickou motorickou nebo vokální tikovou poruchu, kdy je přítomen jen jeden druh tiků a přetrvává déle než rok. Pokud jeden druh tiku trvá dobu kratší než jeden rok, jde o přechodnou tikovou poruchu.
Celkový obraz Touretteova syndromu je u každého člověka s TS specifický. Počátek Touretteova syndromu se však začíná projevovat nejčastěji mezi 5. a 7. rokem věku dítěte a nejdříve motorickými tiky na hlavě, zejména mrkáním, koulením očí, kroucením pusou, pohyby ramen a zvukovými tiky, jako je posmrkávání, pokašlávání apod. Často je to propojeno s nástupem do 1. třídy. V emočně náročnějších situacích (pozitivních i negativních) se projevy zhoršují. Obdobně i se zvyšující náročností na soustředění a s množstvím požadavků na dítě.
Jde o postižení hlubokých částí mozku – bazálních ganglií. Kde si nervové buňky vyměňují informace za pomoci chemické látky – neurotransmiteru dopaminu. Při Touretteově syndromu je ho mnohem víc, než je potřeba. Touretteův syndrom má i genetickou příčinu. Proto se mohou v rodině objevit rodič a dítě s TS nebo i sourozenci. Na vzniku a závažnosti syndromu se podílejí také vlivy působící na vývoj plodu před narozením.
Ne. Rodinné prostředí a výchovný přístup může zlepšovat nebo zhoršovat příznaky Touretteova syndromu, není však příčinou vzniku.
Na Touretteův syndrom není lék. Jeho projevy je však možné do určité míry ovlivňovat vhodně zvolenými psychofarmaky, které zmírňují tiky a určité projevy poruch chování. V některých případech pomáhá se zvládáním tiků, i případného přidruženého nutkavého chování (OCD), nefarmakologická metoda CBIT (Comprehensive Behavioral Intervention for Tics). Může být stejně účinná jako terapie léky, avšak bez rizika nežádoucích vedlejších účinků. Je založena na práci s nutkáním k tikům. Nezastupitelnou roli má psychologické poradenství a psychoterapie.
K TS se může přidružovat obsedantně-kompulzivní porucha (OCD), kdy člověka obtěžují vtíravé myšlenky, které mohou způsobovat opakované nutkavé chování (např. Přijde vtíravá myšlenka, že jsou všude bakterie a následuje, pro zklidnění, opakované nutkavé mytí rukou.) U lidí s Touretteovým syndromem se objevují častěji deprese, úzkostné stavy, specifické poruchy učení, ADHD a není výjimkou ani kombinace s poruchou autistického spektra.
Děti s Touretteovým syndromem potřebují zejména chápající prostředí s minimalizací stresových faktorů. Je důležité omezit tlak na výkon a aktivity, které se dělají na čas. Možné je také využít podpůrného opatření doporučeného školským poradenským zařízením (PPP, SPC) – navýšení času, třeba v případě konání přijímacích zkoušek. Zklidňující bývá pravidelnost a důslednost v režimu dne. Podstatný je i dostatečný spánek, omezení pobytu u obrazovek, pravidelný pohyb a pestrá strava. Doporučováno je také doplňování hořčíku. Naprosto nevhodné je trestání dítěte za projevy vyplývající z diagnózy a upozorňování na tiky. Rodina, okolí i škola by měli být seznámeni s podstatou diagnózy a s vhodným přístupem.
Nemá, Touretteův syndrom inteligenci neovlivňuje, a naopak mnoho lidí s TS je úspěšných v rozličných oborech např. již zmiňovaný neurolog MUDr. Ondřej Fiala, uznávaný školitel osobního rozvoje, motivátor a autor několika bestsellerů Ivo Toman, úspěšný skotský zpěvák a textař Lewis Capaldi, geniální hudební skladatel Wolfgang Amadeus Mozart nebo i známý fotbalista David Beckham.
Ano. Sportovní a pohybové aktivity mívají na celkovou pohodu dítěte s TS velmi pozitivní vliv. Tikové projevy se při sportu většinou nevyskytují nebo jsou mírnějšího charakteru. Vhodné je volit druhy sportovních aktivit nebo kroužků bez tlaku na výkon – nesoutěžního charakteru.
Jde o celoživotní poruchu. Míra postižení se může v průběhu času měnit. Prvotní příznaky se projevují někdy nenápadně. Postupně se plně rozvíjí. V období puberty dochází k přechodnému zhoršení. V dospělosti obvykle potíže ustoupí a stav se stabilizuje. Při chápajícím přístupu okolí mohou vést, ve většině případů, lidé s Touretteovým syndromem plnohodnotný život.
Mgr. Iveta Dubová
(učitelka 1. stupně, speciální pedagog)
Autorka článku pro Vás uspořádala společne s Eduall webinář na téma PAS, záznam můžete zakoupit zde:
Koupit produkt: „záznam webináře Předškolní příprava dítěte s PAS“
Nově jsme pro Vás vytvořili FB skupinu
Eduall poradna pro pedagogické pracovníky a rodiče
Zdroje: