Ve světě okamžité odměny: Proč děti potřebují trpělivost víc než kdy dřív

Ilustrovaný chlapeček Edáček ve žlutém tričku s veselým obličejem, stojící na bílém pozadí jako součást článku o budování trpělivosti u dětí
Eduall – Edáček a téma trpělivosti u dětí

Jak učit děti trpělivosti v době rychlého uspokojení

V dnešní digitální a konzumní době je trpělivost čím dál tím vzácnější vlastností, kterou si děti osvojují. V prostředí, kde je většina podnětů okamžitá a snadno dostupná, se děti často potýkají s těžkostmi při čekání nebo s ovládáním svých impulsů. Ačkoliv se nám může zdát, že rychlé uspokojení, které moderní technologie a sociální sítě přinášejí, je pro děti výhodné, ve skutečnosti může být překážkou pro jejich osobní rozvoj, schopnost se soustředit nebo vytrvat v úkolech. Tato skutečnost je v rozporu s tradičními hodnotami jako jsou vytrvalost, soustředění a schopnost čekat na odměnu, které jsou základními složkami trpělivosti. V tomto článku se zaměříme na to, jak učitelé mohou pomoci dětem vybudovat trpělivost, což je dovednost, která bude pro jejich životy, ve škole i v osobním životě, neocenitelná.

Děti, které jsou zvyklé na okamžité uspokojení, mohou mít problém s úkoly, které vyžadují čas a úsilí. Pro děti je těžké pochopit, že většina cenných věcí, které si přejí, nepřichází ihned. Místo toho, aby se soustředily na dlouhodobé cíle, mohou být snadno rozptýleny krátkodobými zábavami, které moderní technologie poskytují. Trpělivost je tedy dovednost, která se musí rozvíjet cíleně a postupně. Ačkoli se může zdát, že trpělivost je vlastností, kterou mají děti buďto vrozenou, nebo ne, je to dovednost, kterou lze trénovat a posilovat.

Trpělivost je schopnost vytrvat a odolávat frustraci, když je potřeba čekat na dosažení cíle, aniž bychom jednali impulzivně. V psychologii se rozlišují dva typy trpělivosti: jedna se týká schopnosti odkládat okamžité uspokojení pro dosažení dlouhodobých cílů, druhá je trpělivost, kterou potřebujeme v každodenních situacích, kde se musíme vypořádat s okamžitými impulzy a touhami.

Význam trpělivosti pro vývoj dětí byl dlouho zkoumán. Jednou z nejznámějších studií je výzkum amerického psychologa Waltera Mischela, známý jako „test marshmallow“. Tento experiment ukázal, že děti, které dokázaly počkat a odolat pokušení, jako například nezkonzumovat sladkost okamžitě, ale počkat na další odměnu, měly později lepší výsledky ve škole, nižší sklony k závislostem a úspěšnější kariéru. Mischel tedy prokázal, že dovednost odkládat okamžité uspokojení může mít zásadní pozitivní vliv na život dítěte.

Dnešní doba, která je charakterizována okamžitými reakcemi díky technologiím a všudypřítomným médiím, však tento proces značně ztěžuje. Děti jsou stále více zvyklé na okamžité uspokojení svých přání, což může vést k neschopnosti soustředit se nebo vydržet v náročnějších úkolech.

Jděte příkladem

Učitelé mají zásadní roli při modelování chování. Děti se často učí trpělivosti jednoduše tím, že vidí, jak trpěliví jsme my sami. Například při čekání na odpověď od žáka nebo při řešení náročnějších situací může učitel ukázat, že je schopný se soustředit a vydržet v dané chvíli. To děti motivuje, aby se naučily stejnému chování.

Děti se učí trpělivosti nejlépe skrze konkrétní činnosti, které je nutí vyčkat na výsledek. Například, když při aktivitách učitel záměrně zařadí chvíle čekání, kde je třeba být trpělivý, děti se postupně učí, že není možné všechno mít hned. Tím, že čekají na svou příležitost nebo na vyhodnocení výsledku, se učí hodnotě času a úsilí.

Chvíle čekání

Jednoduchý, ale efektivní způsob, jak děti učit trpělivosti, je využívat různé aktivity, kde si musí počkat na svůj čas. Například při vytváření společného výkresu nebo modelu mohou mít děti určité části, které mohou začít vytvářet až po ostatních, nebo si mohou navzájem pomáhat ve chvílích, kdy čekají, až budou na řadě. Tato praxe jim ukazuje, že čekání na správný čas může být produktivní a zároveň dává prostor pro spolupráci.

Dalším příkladem mohou být aktivity jako „stavební úkoly“, kde si děti postaví část projektu, ale na dokončení celku musí počkat, až dokončí všechny ostatní. Důležité je, aby děti věděly, že každý krok vyžaduje trpělivost a že vše má svůj správný pořádek, což je velmi důležité nejen ve škole, ale i v životě.

Techniky relaxace a zklidnění

Pro děti, které se těžko vyrovnávají s čekáním nebo mají tendenci jednat impulzivně, mohou být nápomocné techniky relaxace. Nácvik jednoduchých dechových cvičení a zklidňujících přestávek jim pomůže naučit se zpomalit a zůstat klidní i v momentě, kdy je třeba na něco čekat. Krátké relaxační chvilky, například 3-5 minut, mohou děti naučit, jak se v takových chvílích zklidnit a soustředit.

Jednoduchý tip je, že před jakoukoli aktivitou, kde je třeba čekat, děti provedou krátké cvičení na uvolnění – mohou se zaměřit na dech, pomalu se nadechovat a vydechovat, nebo se soustředit na nějaký klidný zvuk. Tato cvičení mohou být zařazena přímo do výuky, například když čekají na svůj čas při skupinové práci nebo při plnění nějakého úkolu.

Dalším dobrým nápadem může být zařazení „chvilky klidu“ v průběhu dne, kdy si děti mohou na chvíli sednout a jen se soustředit samy na sebe. Tento čas mohou využít ke krátké meditaci nebo klidné chvilce v tichu, což jim pomůže nejen při čekání, ale také jim dává nástroj pro zvládání stresových situací v budoucnu. Tato cvičení jim ukážou, že klid je důležitý a že existují způsoby, jak se vyrovnat s emocemi a impulzy, aniž by došlo k vyrušení nebo frustraci.

Nastavení realistických očekávání

Důležité je stanovit dětem očekávání, která jsou přiměřená jejich věku a schopnostem. Místo toho, abychom je hned konfrontovali s výzvami, které by mohly být příliš těžké, je lepší začít s úkoly, které postupně přinášejí úspěch. Když děti vidí, že se jim něco daří, i když na to musely chvíli čekat, posiluje to jejich pocit úspěchu a zvyšuje ochotu čekat i na náročnější úkoly.

Použití technologií k učení trpělivosti

Ačkoliv může být technologie považována za nepřítele trpělivosti, mohou ji učitelé použít i k jejímu rozvoji. Například vzdělávací aplikace, které motivují děti k plnění úkolů po malých krocích nebo hry, které si žádají trpělivost při řešení problémů, mohou být cenným nástrojem.

Zpětná vazba a reflexe

Děti by měly mít pravidelnou zpětnou vazbu, která je podporuje v jejich pokroku. Například po dokončení úkolu, kde musely být trpělivé, je vhodné pochválit je za jejich úsilí a vysvětlit, jak důležité bylo jejich čekání a soustředění. Takto děti získají pocit, že trpělivost je hodnotná a vede k pozitivním výsledkům.

Trpělivost je klíčová dovednost, kterou je důležité začít rozvíjet už v raném věku, přičemž školní prostředí je ideálním místem pro její podporu. Učitelé mají nezastupitelnou roli při pomáhání dětem osvojit si tuto cennou vlastnost, která je základní pro jejich osobní i akademický růst.

Mgr. Iva Strejčková


Zaujalo vás toto téma?
Na podobná témata nabízíme na Eduall.cz i online kurzy a webináře, kde jdeme více do hloubky a přidáváme praktické příklady nebo se přidejte se do Eduallklub, kde získáte přístup ke kompletní knihově záznamů webinářů (přes 90 záznamů) a ke všem živým webinářům.

Nabídka Eduall webinářů pro učitele a rodiče zaměřená na inkluzi, práci s dětmi s specifickými potřebami, a další pedagogická témata.
Eduall Klub – platforma pro pedagogy s přístupem k odborným webinářům a materiálům

Nově jsme pro Vás vytvořili FB skupinu

Eduall poradna pro pedagogické pracovníky a rodiče

Nebo nás můžete sledovat na Linkedln

Eduallcz

Mgr. Iva Strejčková
Mgr. Iva Strejčková vystudovala speciální pedagogiku a v současnosti působí jako školní speciální pedagožka v mateřské škole, kde pracuje s dětmi předškolního věku se speciálními vzdělávacími potřebami. Zaměřuje se na hledání efektivních metod podpory jejich rozvoje. Během studijních i pracovních let nasbírala zkušenosti z českých i zahraničních vzdělávacích institucí. Absolvovala stáž na základní škole v Rakousku, kde se seznámila s moderními přístupy k výuce, a získala cenné zkušenosti při práci ve škole a dětském domově pro děti s postižením v Německu. Tyto zahraniční zkušenosti jí poskytly hlubší vhled do inkluzivního vzdělávání a rozšířily její schopnost přistupovat k dětem s respektem k jejich individuálním potřebám. Ráda se dále vzdělává a čerpá poznatky z odborné literatury, přednášek nebo workshopů. Své obzory si rozšiřuje také cestováním, které jí umožňuje nahlížet na vzdělávání a život z širší perspektivy.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *