JAK MLUVIT S DĚTMI O SEXU

Pro někoho z nás může být otázka mluvení o sexu s dětmi velmi citlivá a nepřirozená. Mnoho z nás bylo vychováváno v atmosféře určitého tabu okolo témat sexu, erotiky a dalších intimních oblastí. Pokud jsme se nenaučili otevřené komunikaci, špatně se nám tato témata otevírají s našimi vlastními dětmi. A přitom někde v hloubi všichni tušíme, že je to velmi důležité.

Je velmi výhodné, pokud s dítětem mluví rodiče o všem ohledně intimity úměrně věku a bez tabuizování. Ideálně, když jsou toho schopni oba, aby dítě mělo pohled obou stran. A sami za sebe je dobré si srovnat, jak tyhle věci vlastně mám já. Jaké hodnoty mě utvářejí? V čem jsem byla vychovávána? Jaké hodnoty vyznávám? Které chci předat dětem a které ne? Uvědomit si, zda se o tom v mé rodině mluvilo a jakou formou. S tím, že si z toho mohu odnést, jak bych chtěla předávat informace svým dětem. Protože děti tato témata zajímají. A je to pak víceméně o tom, zda jsem ochotna s nimi o tom mluvit. Děti vycítí, zda je téma tabu nebo zda se mohou otevřeně ptát. Případně to vyzkouší a pokud vycítí stopku, mohou si informace začít vyhledávat po svém. Pojďme si říct, že to často nebývá ideální způsob zjišťování.

Navíc v sobě máme zakořeněna paradigmata, jež nás mohou i podvědomě formovat a ovlivňovat náš pohled na celou problematiku. Vzpomeňte si, co jste kdy slyšeli v oblasti sexu, co se tak traduje a považuje za nějakou normu či všeobecnou pravdu… Myslím, že většinově už „sex až po svatbě“ není uznávaným zvykem. Ovšem třeba to, že „Žena patří k plotně“ nebo „Muži mají rádi sex a pro ženy je to povinnost“ nebo „O sexu se nemluví“ a další, jste někdy slyšeli. Za našeho dětství se navíc rozdělovala výchova i ve školách na „vaření nebo výchovu k mateřství“ a „dílny“. I to jsou paradigmata, která nás utváří a je třeba si říci, zda to tak vyznávám nebo to chci předávat dětem jinak.

Velmi důležité je zpracovat si i svá témata a traumata, pokud nějaké v oblasti intimity máte. Pokud se Vám něco negativního přihodilo, zcela jistě to bude ovlivňovat vaši ochotu o tom mluvit a způsob, jak o tom mluvíte. Jaké máme zkušenosti se svými partnery? Nebyl sex důvodem rozchodu nebo nesnází ve vztahu? Jak sex a intimitu vnímáte vy sami?

Velkou oblastí je menstruace, kdy dívky přichází do období dospívání s informací, že je to „otravná věc, která je bude štvát většinu života“. Když dostanou menstruaci, maminka spráskne ruce a v lepším případě řekne „a už je to tady“, v tom horším „Tak už máš krámy a budeš se s tím trápit až do stáří.“ Jak pak má dívka přijmout do svého života menstruaci s vděkem ke svému tělu. Nebylo by hezčí sdělit dívce, že její tělo má dar života a menstruace patří k bráně ženství, do kterého i skrze menstruaci vstupuje? Můžeme s dívkou oslavit, že se stává ženou, její tělo se připravuje na mateřství a vysvětlit jí, jak to s menstruací je, co se vlastně v těle děje a proč. Samozřejmě to předpokládá, že víme, jak se v těle ženy tyto věci odehrávají. 😊 Pokud nevíme, je vhodné si to nastudovat, protože otázky dětí umí být velmi podrobné. Velmi nápomocnou může být nějaká knížka, která nám pomůže věci vysvětlovat. Mohou nám pomoci obrázky, popisy apod. Takových knížek je možné najít spoustu, každému může vyhovovat jiná forma. Zároveň je možné použít YouTube, kde jsou krátké edukativní filmy a může to být pro děti forma bližší, než jsou encyklopedie.

Někdy si rodiče nejsou jisti, kdy s dětmi o sexu začít mluvit. Není určen věk, kdy je vhodné začít. Ony si děti řeknou. Budou se ptát a zajímat se. Do jaké míry tedy s dětmi mluvit o sexu bude hodně vycházet z jejich otázek a jejich podrobností. Na co se děti ptají, na to jsou již připraveny a potřebují to vědět. Kdybychom zacházeli do větších podrobností, než děti potřebují, obvykle to poznáme podle toho, že děti již ztrácí pozornost nebo z výrazu jejich tváře. Nebojme se však na otázky odpovídat. Pokud otázka přijde v nevhodnou chvíli, je možné odklonit odpověď na pozdější dobu. Třeba až přijdeme domů. Nebo „tohle přesně neumím teď zodpovědět, ale zjistím to a pak ti to povím.“ Zároveň máte své hranice a může vám opravdu být nepříjemné o některých věcech mluvit. I zde doporučuji upřímnost, tedy klidně dítěti sdělit, že tohle je již pro vás příliš osobní nebo intimní a špatně se vám o tom mluví. Jen si pak pohlídejte, kde si odpověď dítě najde. Protože zcela jistě odpověď hledat bude. Pokud to bude u babičky nebo u tety/strýce a tak, může to být ještě dobré. U vrstevníků je však často odpověď velmi zkreslená a o odpovědích na internetu snad ani nemluvím.

Samostatnou kapitolou je porno. Novodobé výzkumy ukazují, že k pornu se dostávají děti již na prvním stupni základní školy(!), a to ve velkém procentu. Velmi často už právě v první či druhé třídě. Porno rozhodně není určeno pro tak malé diváky a může dost zásadně pokroutit jejich pohled na sexualitu. I toto je tedy důvod, proč se nebát s dětmi mluvit o sexu včas a ukazovat hodnoty, které vyznáváte nebo byste rádi, aby si je zvnitřňovalo vaše dítko. Porno ukazuje často ženu jen jako objekt sexuální touhy, sděluje, že promiskuita je normální, sex se dá provozovat s naprosto cizími lidmi a trvá třeba i nepřiměřeně dlouho.

Pokud tedy zjistíte, že vaše dítě porno vidělo (a pokud vám to řekne, gratulujte si a rozhodně mu za to nenadávejte, neboť máte skvělou možnost s ním o tomto faktu mluvit), je určitě dobré s dítětem probrat, jak to na něj působilo a jaká jsou v pornu rizika. Situace jsou tam často nereálné a nevhodně podané. Umí na něj vznikat závislost a jsou již výzkumy, které říkají, že muži mají pak potíže mít vztah a intimní styk s reálnou ženou. Potřebují silné sexuální podněty, aby se vzrušili a neuspokojuje je normální přirozený vztah se ženou. Jsou to tedy rizika, o kterých je dobré vědět. Není to o tom, abychom děti strašili. To opravdu většinou nefunguje. Nýbrž o mluvení otevřeně o věcech, které se dějí, sdělovat fakta a upozorňovat na rizika. Zároveň to neznamená, že děti máme nutit o tomto mluvit. Jak jsem již zmiňovala, je dobré vyjít z toho, co děti zajímá a v jakém věku.

Je velmi žádoucí, aby děti získaly dojem, že sex a láska jsou věci propojené.

Jaká témata a v jakém věku tedy zhruba (nemám ráda tabulky, vše je opravdu velmi individuální a orientační) s dětmi řešíme?

Již dítě v batolecím věku do tří let má povědomí o svém těle a začíná si postupně uvědomovat své „JÁ“, rozdíly mezi mužem a ženou. V tomto období se výrazně vyvíjí pocit bezpečí a jistoty a vzniká důvěrný vztah s primární pečující osobou. Zásadní je fyzický kontakt, kdy dáváme dítěti najevo naši náklonnost a lásku. Učíme dítě pečovat o své tělo tím, jak o něj pečujeme my. Jak ho hladíme, vnímáme a jak kupříkladu společně prožíváme koupání.

V předškolním období získává na důležitosti socializace a touha poznávat svět. Začínají se rozvíjet návyky, co patří k roli dívky a co k roli chlapce. Jaké vzory ve své roli přijímám a uznávám, s čím se ztotožňuji, jak se identifikuji. Dítka se začínají ptát, jak se rodí děti a jak se miminko dostalo do bříška. Krásně taková témata rozvíjí prohlížení fotek, kde právě naše dítě je v bříšku, narozené apod. K odpovědím můžeme využít i encyklopedie, pokud je nám příjemnější použít názornější materiály.

Už v tomto období děti objevují své tělo, začínají náznaky masturbace, zjišťují, že jsou jim určité dotyky příjemné. V tuto chvíli je dobré usměrnit děti ve smyslu, že je v pořádku objevovat své tělo, ale patří to do soukromí – ne do školky, do MHD, na veřejnost apod. Zároveň podpoříme hygienické návyky, děti se dokáží samostatně umýt, můžeme to případně zkontrolovat.

V rámci mladšího školního věku děti již obvykle chápou rozmnožování a mohou tedy přicházet otázky na tuto oblast. Objevují se dětské lásky a důležitost vrstevnických vztahů. Učí se vyjadřovat emoce a je dobré jim v tom pomáhat. Popisovat emoce, přijímat je, ukazovat, jak je či není vhodné emoce vyjadřovat. Nejvíce se děti učí nápodobou, tedy to, jak fungují vztahy a jak vyjadřujeme emoce druhému člověku, to odkoukávají od nás.

Samozřejmě děti pokračují ve zkoumání svých intimních partií a je důležité mluvit s nimi o tom, kdo se jich na těchto místech může dotýkat a kdo ne – tedy oni sami, případně paní doktorka, když jdeme na vyšetření apod. Podpořme děti, aby s námi mluvily, kdyby měly pocit, že se děje něco, co není v pořádku nebo se jich někdo dotýká tak, jak to nechtějí.

S tím souvisí oblíbená a kontroverzní diskuse o pusinkování. Máme nutit děti dávat pusu babičce, když se s ní loučí či vítá? I když o to dítě nestojí? Babička ale přece jen chce pusu. No jo, ale pokud babičce musím dát pusu, i když to nechci, jaký je rozdíl dát pak pusu komukoli, když ten druhý po tom přeci touží a já bych mu měla vyhovět? Nechávám to k zamyšlení, avšak byla bych opravdu opatrná v nucení děti k jakýmkoli dotykům, které necítí, že by jim byly příjemné nebo je nevyhledávají. Ať jde o objímání či pusinkování kohokoli z rodiny. K nevyžádaným dotykům na našem těle patří i fyzické tresty, ale to už je trochu jiná kapitola, do které se teď pouštět nebudu. 😉

Puberta a dospívání je velmi turbulentní období. Pro dospívající je opravdu náročné, hladiny hormonů kolísají, mění se pohled na sebe, na svět, sbližují se ještě více s vrstevníky a dost často nedokáží ovládat své emoce. Hlavním tématem je jejich sebepřijetí a v této chvíli ještě více než kdy jindy je třeba, aby měli pocit, že jsou přijímáni takoví, jací jsou a jako takové je milujeme. Přichází právě témata změn jejich těla – menstruace, poluce, erekce, sekundární pohlavní znaky atd. Je užitečné mluvit o těchto věcech s dětmi dříve, než přijdou. Pokud o nich vědí, nejsou z toho pak vyplašení a vědí, že se mohou doptat, pokud něco potřebují vědět.

Navazují své první vztahy, řeší pocity, touhy a my jako rodiče musíme někdy nastavovat hranice, se kterými dospívající nemusí být zcela spokojen. Čím dál více a hlouběji si adolescenti procházejí tématem sexu a vším, co s tím souvisí.

Na přetřes přichází i téma antikoncepce, kdy je vhodné sdílet svůj názor, ovšem ideálně po tom, co představíme více možností, jak je možné se chránit, před čím nás která chrání apod. Hormonální antikoncepce se v tomto věku ještě vůbec nedoporučuje, neboť jsou již prokázány zdravotní důsledky.

Pokud projdeme náročným obdobím dospívání s tím, že můžeme s naším dítkem mluvit o tématech intimity, ovoce to přinese nejen našemu vzájemnému vztahu, ale i vztahu našeho dospívajícího sama se sebou, neboť si bude vážit sebe, svého těla a bude se přijímat takový, jaký je. My už nic nenařizujeme, jsme pak v raném dospívání jen partnery a rádci, pomáháme téměř dospělému nacházet jeho cestu a být mu v tom oporou. Můžeme mluvit zcela otevřeně o všech tématech a dávat prostor k otevřenému dialogu.

Diskuse v rámci oblasti sexuality a intimity má tedy v životě dítěte místo v jakémkoli věku a je skvělé, má-li možnost se zeptat těch nejbližších a dostat od nich odpověď.

Mgr. Lucie Baliharová

Zaujalo vás toto téma?
Na podobná témata nabízíme na Eduall.cz i online kurzy a webináře, kde jdeme více do hloubky a přidáváme praktické příklady nebo se přidejte se do Eduallklub, kde získáte přístup ke kompletní knihově záznamů webinářů (přes 90 záznamů) a ke všem živým webinářům.

Nově jsme pro Vás vytvořili FB skupinu a na Linkedln

Eduall poradna pro pedagogické pracovníky a rodiče

Eduallcz