ADAPTACE DÍTĚTE PŘI PŘECHODU DO PĚSTOUNSKÉ RODINY

Přechod dítěte do nové rodiny. Už samo slovo přechod signalizuje, že je třeba dát pozor na mnoho věci. Aby nás cestou něco „nesejmulo“. Abychom dobře připravili všechny zúčastněné, než se na přechod vydají a zároveň se ujistili, že je vše v pořádku, když přejdou. Abychom přecházeli s vědomím, že některé dítě potřebuje držet za ruku a některé tu ruku odmítne dát.

Tato symbolika nám pomáhá vidět důležitost dobré přípravy a respektu k potřebám jednotlivých zúčastněných stran. Ve chvíli, když dítě přechází z nějakého výchovného prostředí do jiného, je vždy nutné vnímat celou situaci jako proces, kterému je třeba dát péči a pozornost. Nelze dítě přesunout bez přípravy a ošetření všech částí procesu. Pakliže by se to tak udělalo, velmi to zkomplikuje život nejen onomu dítěti, ale také celé nové rodině.

Nelze zapomenout ani na prostředí, ze kterého dítě odchází. Potřebujeme pracovat i s dospělými, od kterých dítě odchází, aby se následně snížilo riziko negativních zásahů těchto osob. Velmi často jsou to totiž biologičtí rodiče a my s nimi potřebujeme dobře vycházet, aby se nám dařilo komunikovat v rámci možností nekonfliktně, neboť do budoucna mohou být nastaveny kontakty s biologickou rodinou.

Mějme na paměti, že vztah dítěte k rodiči je silný. Jsou výzkumy, které ukazují, že i nevhodné prostředí s biologickými rodiči může poskytnout dítěti podmínky pro lepší psychický vývoj, než je to u dětí odebraných do kvalitních podmínek. Dítě by navíc nemělo mít pocit, že si má vybírat mezi vztahem k novému rodiči (pěstounovi) a svému biologickému rodiči. Je to nemožné a působí to dětem psychické obtíže. Prochází konfliktem loajality, kdy mají strach ukázat před jednou stranou svou náklonnost ke straně druhé. Optimální je pro dítě stav, kdy se dospělí na obou stranách přechodu respektují, dokážou spolu normálně mluvit a podporovat vztah dítěte i s druhou stranou. Případní doprovázející pracovníci by měli podporovat dobrý vztah pěstounů a původní rodiny. Všichni víme, že tyto vztahy nejsou bez komplikací a že je to někdy opravdu velmi náročné, ovšem pro vývoj dítěte je to nezbytné.

Jak tedy proces přechodu dítěte připravit? Zásadní je dobře informovat zúčastněné, co se bude dít. V této fázi nezapomínejme na dítě, které je v centru celého procesu, a přesto bývá v přípravné fázi často opomínáno. Někdy se domníváme, že mu tím vlastně ulehčíme, když ho neinformujeme, někdy se bojíme reakce dítěte, někdy nevíme, jak na to. Opravdu se však vyplácí dítě předem dobře připravit, i když je jasné, že emoce pravděpodobně přijdou. To se stane i v případě, že dítě na situaci nepřipravíme a dítě je najednou v emocích samo, nepřipravené, má pocit zrady a opuštění. Potýká se s ještě většími vnitřními procesy, než kdybychom ho citlivě celou situací provedli.

Mluvíme-li o informovanosti dítěte, sdělujeme mu, co ho čeká, co se bude dít a časově to celé ohraničíme. Mluvíme tak, aby tomu dítě rozumělo a ujišťujeme se, že chápe naše sdělení. Dbáme na to, aby vše bylo adekvátní k jeho věku a rozumovým schopnostem. Hodně nasloucháme dítěti i dalším zúčastněným v procesu. Ideální by bylo, kdyby dítě na přesun připravoval jeho aktuálně nejbližší dospělý. Pokud by to měl být rodič, možná by potřeboval podporu nějaké pracovníka, který proces provází.

Je užitečné, má-li dítě v celém procesu nějaký stálý opěrný bod, který se nemění. Může to být sociální pracovnice, která by ale pak měla s rodinou být v intenzivnějším kontaktu. Může to být škola, do které bude dítě i nadále docházet. Případně kroužek, který může i po změně prostředí navštěvovat. Buďme pravdiví, důvěryhodní a chápaví, buďme empatičtí a pojmenovávejme věci tak, jak jsou. Samozřejmě úměrně věku dítěte. Pak se bude dítě cítit více v bezpečí.

Začít s přípravou dítěte na tento proces přechodu je dobré zhruba dva až čtyři týdny předem, máme-li tu možnost. Pakliže je to přechod náhlý, chtělo by to minimálně dva dny předem. Je velmi neprofesionální a destabilizující, pokud čekáme na poslední chvíli, abychom to dítěti sdělili.

V případě, že při přechodu do nové rodiny mění dítě i školu, je vhodné pracovat i s touto školou. Sdělit ve škole, co se děje, jaké dítě přijde, jakou má historii, a tudíž jaké může mít projevy. Doporučuje se spolupráce se školou právě u dětí v náhradní rodinné péči, neboť tyto mívají svá specifika, se kterými je vhodné pracovat i ve škole nebo minimálně by o nich škola měla vědět.

Dejme dítěti prostor k emočnímu projevu. Nebraňme přirozenému procesu vyrovnávání se se změnou. Umožněme mu plakat, vztekat se, bojovat s tím, co se mu děje. Doprovázejme ho tím, ale nezastavujme ty emoce. Pokud takovéto emoce přichází, bývá to znak dobré vazby na původní rodinu. Bylo-li dítě v předchozí péči dobře připoutáno, brání se odchodu, ale paradoxně to může velmi pomoci dobrému odpoutání a připoutání se v nové rodině. Toto je právě jeden z důvodů, proč je podpůrná přechodná pěstounská péče, kde dítě vyčkává, až se vyřeší jeho situace, aby mohlo přejít do trvalé péče. Díky přechodné péči může zažít zdravé připoutání a bude pro něj přechod a připoutání v rodině nové snazší. Je třeba dítěti dopřát možnost si odtruchlit ztrátu prvního pečujícího, díky tomu se pak lépe připoutá k tomu druhému.

Pakliže proběhne změna prostředí až příliš hladce, měli bychom zpozornět a vnímat, co se děje. Dítě pravděpodobně není dobře nastaveno a je třeba věnovat pozornost tomu, co je pod povrchem a není vidět.

Pro dobré zpracování celé situace potřebuje dítě pevné a jisté dospělé. Vnímá náročnost situace podle reakcí a jednání dospělých. Podle jejich prožívání a zda jsou v klidu nebo ve stresu. Měli bychom v první řadě tedy ošetřit i přítomné dospělé, aby celé situaci rozuměli a snažili se ji zvládnout ve prospěch dítěte.

Psycholog Erik Erikson uváděl, že v raném dětství (až do věku do 1,5 roku) děti nejsou schopny přijímat změny a bylo by dobré počkat, až se dítě velmi dobře naváže na 1 osobu a až pak mu měnit výchovné prostředí, což právě podporuje verzi toho, že pro dobré odpoutání je potřeba nejdříve dobré připoutání. Díky tomu podpoříme zdravý vývoj mozku, dítě pocítí bezpečí a jistotu. V našich podmínkách se při odebrání dítěte v raném dětství obvykle tato varianta nevyskytuje, většinou je snaha dítě přesunout do trvalé péče co nejdříve, což má dobré, ale evidentně i stinné stránky. Asi nebudeme spekulovat o tom, jak dlouho počkat a většinou věříme a děláme maximum pro to, aby dítě změnu zvládlo co nejlépe. Nesmíme však zapomenout na přípravu dítěte i takto malého.

Shrnu-li principy, kterými je dobré se při přechodu do nové rodiny řídit, pak jsou to následující:

• podávat jasné informace – aby dítě nebylo ztraceno a chápalo, co se bude dít
• nepopírat, co bylo – mluvíme o tom, co bylo i co bude (adekvátně tomu, co dítě zvládne)
• vnímat dítě i situaci, dávat prostor empatii a průchodu emocí, nasloucháme dítěti
• optimálně ponechat nějaké stabilní prvky – například místo bydliště, školu, nějakou stálou osobu…
• provázet procesem odpoutávání od původní pečující osoby
• nejdříve ošetřit všechny dospělé, aby byli pro dítě stabilní a pevní
• mít na to dostatek času a neřešit přechod na poslední chvíli

Je možné sestavit si plán přechodu dítěte do nové rodiny. Může to procesu velmi pomoci. Jednu z možností nabízí odbornice na náhradní rodinnou péči Rachel M. Ewald:

1. Příprava, rozhovory s účastníky

Jde o fázi přípravy všech zúčastněných na změnu. Dáme si prostor emočně přechod zpracovat. Stanovíme si harmonogram a naplánujeme postup. Chce to alespoň měsíc dopředu, je výhodné mít na to čas.

2. První setkání

Jde o dvou až tříhodinovou návštěvu nových pečovatelů v bytě původní rodiny. První pečující přijímají druhé u sebe doma a díky tomu může dítě vnímat, že nejsou zlí.

3. Čtyřhodinové schůzky mimo domov

Tyto se realizují v průběhu tří dnů, měly by být 2–3, ideálně v neutrálním prostředí.

4. Návštěva nového domova

Tato návštěva by již měla být delší, tedy 4–6 hodin, klidně i třikrát týdně. Nejprve dítě tráví na novém místě čas pouze přes den, teprve poté následuje přespání. Zprvu první pečovatel doprovází dítě k nové rodině, pak si ti noví přichází k původním pro dítě.

5. Přenocování

To přichází zhruba v průběhu 14 dnů. Autorka doporučuje 4–6 přespání, střídavě s přespáváním v původním bydlišti.

Předání – samotné předání je rituál, rozloučí se s původními pečovateli, už se k nim nebude vracet, ti ho předávají novým. Dávají mu s sebou nějaké své věci, hračky nebo oblečení, které má rádo a má k nim vztah.

Tento model je jen jeden z možných a samozřejmě je možné si to přizpůsobit aktuálním možnostem a podmínkám. V případě akutního odebrání dítěte není příliš času na přípravu, ale ošetřit zúčastněné i posléze a v průběhu je velmi důležité.

Osobně si myslím, že zásadní je dobrá příprava všech a další postup se může přizpůsobit možnostem, individualitě dítěte a původních i nových pečovatelů. V každém případě bych nedoporučila změnu prostředí ze dne na den a určitě je vhodné, aby se dítě postupně seznamovalo s novými pečovateli a až pak s jejich prostředím za podpory původních pečovatelů. Pak bude pro dítě přechod plynulejší a alespoň o něco snazší. Velmi to může snížit rizika pozdějších psychických potíží a poruch chování.

Věřme, že pro dítě budou vždy nějací pevní, empatičtí a stabilní dospělí, kteří ho dovedou procesem změny provést. A kéž i tito dospělí mají nějakou podporu, aby to celé unesli a zvládli.

Mgr. Lucie Baliharová

Zaujalo vás toto téma?
Na podobná témata nabízíme na Eduall.cz i online kurzy a webináře, kde jdeme více do hloubky a přidáváme praktické příklady nebo se přidejte se do Eduallklub, kde získáte přístup ke kompletní knihově záznamů webinářů (přes 90 záznamů) a ke všem živým webinářům.

Nově jsme pro Vás vytvořili FB skupinu

Eduall poradna pro pedagogické pracovníky a rodiče

Nebo nás můžete sledovat na Linkedln

Eduallcz