Emoční výchova se v posledních letech dostává stále více do popředí zájmu pedagogů i rodičů. V předškolním věku si děti teprve osvojují základní dovednosti, jak emoce rozpoznat, pojmenovat a zvládat. Ne vždy je to snadné. Pokud se jim v tomto období dostane podpory, získají pevný základ pro pozdější školní docházku, sociální vztahy i duševní zdraví.

Současný Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání (RVP PV) klade důraz na osobnostní a sociální rozvoj dítěte. V připravované revizi RVP se však počítá s ještě větším důrazem na rozvoj emoční a sociální kompetence – tedy schopnosti dětí nejen poznat své emoce, ale také s nimi pracovat, chápat a respektovat emoce druhých. Emoční výchova tak bude mít v budoucím kurikulu ještě významnější postavení než dosud.

Pro učitele mateřských škol to ovšem není snadný úkol. Malé děti prožívají emoce velmi intenzivně, spontánně a většinou neumějí najít vhodný způsob, jak s nimi naložit. V těchto chvílích by měly přijít na řadu nástroje, které jsou jim blízké: pohádky, hry a příběhy.

Emoce u dětí předškolního věku

V období 3–6 let procházejí děti rychlým vývojem emoční inteligence. Jsou schopné už rozeznat základní emoce – radost, smutek, strach a vztek – a postupně se učí reagovat na emoce druhých. Je však běžné, že se objevují silné afekty, náhlé změny nálad či impulzivní chování.

Děti v tomto věku potřebují:

• pojmenování emocí – aby jim rozuměly,
• přijetí emocí – aby cítily, že jejich prožívání je normální,
• modely zvládání – aby věděly, jak se se svými pocity vyrovnat.

(Např. Vztek – model: „Když jsem naštvaný, nejdu hned křičet na kamaráda, ale zhluboka se nadechnu a řeknu: teď potřebuji chvilku klidu.“ Praktické cvičení: př. kreslení „vztekové čmáranice“ na papír. / Strach – model: „Když se bojím, pomůže mi vzít si k sobě plyšáka a dýchat pomalu.“, praktické cvičení: „foukáme strach pryč“ – děti si představují, že strach vyfukují jako balón.)

Bez náležité podpory dospělých mohou nezvládnuté emoce děti zahlcovat a vést k problémovému chování. Naopak, pokud je učitel i rodič citlivě provází, učí je pojmenovávat pocity a hledat cesty, jak je bezpečně vyjádřit, rozvíjí tím nejen emoční inteligenci, ale i sebevědomí a schopnost empatie.

Pohádky jako most k emocím

Pohádky jsou pro děti přirozeným prostředkem k rozvíjení fantazie i poznávání světa, ač trochu upraveného. V bezpečném prostředí příběhu mohou prožívat strach, napětí, radost i úlevu, a přitom zůstávají v bezpečí. Identifikují se s hrdiny, učí se hledat řešení obtížných situací.

Proč pohádky fungují?

• Dítě se snadněji dokáže vcítit do postav než do pro něj abstraktních pouček.
• Pohádky nabízejí modely zvládání strachu, smutku nebo hněvu.
• Děti se učí, že každá emoce má svůj smysl a lze ji překonat.

Praktické tipy pro práci s pohádkami

• Rozhovor po pohádce: „Která postava byla smutná? Proč? Co by jí mohlo pomoci?“
• Nakresli emoci postavy: po příběhu děti nakreslí, jak se cítil hrdina.
• Zastavení příběhu: přerušte pohádku v napjatém okamžiku a ptejte se, co se stane dál, jak se hlavní hrdina asi cítí, co by mu mohlo pomoci, …
• Pohádka na pokračování: děti vymýšlejí vlastní příběh s hrdinou, který prožívá různé pocity.

Příklad: V pohádce O Smolíčkovi se dá mluvit o strachu a důvěře, v pohádce O třech prasátkách o odvaze a spolupráci. Moderní obrázkové knihy (např. Ferda a jeho mouchy, sada obsahuje knihu s příběhy, které se týkají emocí, plyšovou žábu a mouchy s různými výrazy) umožňují dětem samostatně tvořit příběh a rozvíjet empatii.

Hra jako nástroj emoční výchovy

Hra je tím nejzákladnějším způsobem, jak dítě poznává svět. V rámci her lze nenápadně rozvíjet i schopnost vyjadřovat a regulovat emoce.

Hry krok za krokem

1. Loutkové divadlo „Kočička se bojí bouřky“

Pomůcky: maňásek nebo plyšák.

Postup: Učitel hraje krátkou scénku – kočička se schová pod stůl, protože venku hřmí (děti hrou na tělo či Orffovy hudební nástroje dělají zvuky bouřky). Učitelka se ptá: „Co asi kočička cítí?“ (strach). Poté: „Jak ji můžeme pomoci, aby se cítila lépe?“ Děti navrhují zpěv, objetí, schování.

Varianta: děti si samy vyzkouší sehrát roli kočičky a hledají způsoby, jak bouřku zvládnout, co by pomohlo zrovna jim.

2. Emoční pexeso

Pomůcky: kartičky s obrázky emocí.

Postup: Děti hledají dvojice. Když najdou pár, musí emoci pojmenovat a předvést ji.

Varianta: pro starší děti – vymyslí situaci, kdy tuto emoci samy zažily.

3. Hudební emoce

Pomůcky: 3–4 krátké hudební ukázky (veselá, smutná, dramatická).

Postup: Pusťte skladbu a děti mají pohybem vyjádřit, jak na ně působí. Pak si povídáte, jak se cítily.

Varianta: děti zkoušejí zahrát emoci na bubínek, triangl, či jiné hudební nástroje.

4. Barevné emoce

Pomůcky: pastelky, velký papír.

Postup: Učitel ukáže kartičku s emocí. Děti vyberou barvu, která se k ní hodí, a společně vytvoří „plakát emocí“.

Varianta: dítě nakreslí obrázek toho, co mu tuto emoci způsobilo.

5. Sochy emocí

Pomůcky: žádné.

Postup: Učitel řekne: „Teď budete sochy.“ Na povel jmenuje emoci („Vztek!“). Děti ztuhnou a ztvární ji. Poté si povídají, jak se při této emoci cítí.

Varianta: jedno dítě je socha, ostatní hádají emoci.

6. Krabička radosti

Pomůcky: malá krabička pro každé dítě.

Postup: Děti si do krabičky dávají malé předměty, které jim dělají radost (kamínek, obrázek, stužku). Když jsou smutné, krabičku otevřou.

Varianta: společná velká třídní krabička.

7. Ranní emoční kolečko

Pomůcky: karty s obličeji emocí.

Postup: Každé ráno si děti vyberou kartu, která odpovídá jejich náladě, a krátce řeknou proč. Učitel ukáže, že i negativní emoce jsou v pořádku: „Dnes je někdo smutný – co by mu mohlo zlepšit den?“

Varianta: děti navrhují, co by kamarádovi pomohlo.

8. Dechové hry

Pomůcky: žádné.

„Balónek“ – dítě si položí ruce na bříško, při nádechu ho „nafukuje“, při výdechu „vyfukuje“.

„Foukáme svíčku“ – dítě fouká pomalu, aby svíčka hned nezhasla.

Efekt: děti se učí uklidňovat dechem.

Praktické shrnutí a další tipy pro pedagogy

• Koutek emocí: polštářky, plyšák, kartičky – místo na zklidnění
• Krabička radosti: individuální i třídní
• Dechová cvičení: balónek, svíčka
• Rituály: emoční barometr, zklidňující písnička
• Učitel jako vzor: nahlas pojmenovává vlastní emoce
• Emoční karty – https://www.eduallshop.cz/vzdelavaci-karty-pro-deti/
• Knihy: Děti a emoce (V. Černý), Ferda a jeho emoce (M. Kopřivová)
• Metodiky a pracovní listy NPI ČR

Emoční karty Eduall

Emoční karty pro rozvoj emocí u dětí pro rodiče i pedagogy. Včetně praktické metodiky, jak s kartami pracovat (v sadě karet naleznete QR kód s odkazem na metodiku). Cena 420 Kč.

https://www.eduallshop.cz/emocni-karty-eduall/

Emoční výchova není „další úkol navíc“, ale přirozená a náročná součást práce učitelů mateřských škol. Děti se v MŠ učí nejen barvy a tvary, ale především tomu, jak být v kontaktu se svými pocity a jak žít s ostatními. Pohádky, hry a každodenní příběhy představují jednoduchý, dětem blízký a účinný nástroj, který mohou pedagogové využít každý den.

Pokud budeme děti od útlého věku učit, že emoce jsou normální, že se o nich dá mluvit a že je možné s nimi pracovat, dáme jim do života jednu z nejdůležitějších výbav – schopnost zvládat sebe i vztahy s druhými.

Mgr. Iva Strejčková

Zaujalo vás toto téma?
Na podobná témata nabízíme na Eduall.cz i online kurzy a webináře, kde jdeme více do hloubky a přidáváme praktické příklady nebo se přidejte se do Eduallklub, kde získáte přístup ke kompletní knihově záznamů webinářů (přes 140 záznamů) a ke všem živým webinářům.

Nově jsme pro Vás vytvořili FB skupinu

Eduall poradna pro pedagogické pracovníky a rodiče

Nebo nás můžete sledovat na Linkedln

Eduallcz