KOMUNIKACE S (KYBER)DĚTMI

Děti a internet je téma, které je čím dál více skloňované. Jak moc jim omezovat přístup k telefonům, hrám a internetu vůbec. Jak nastavovat pravidla a jak se srovnat s tím, že pro naše děti je internet zcela přirozenou součástí jejich života. V Čechách je internet zhruba od roku 1992, tedy relativně nově. Pro naše děti je to však něco, do čeho se narodily. Jejich svět je již částečně tvořen online prostorem. Bohužel se tomu však ještě neumí bránit a pracovat s tím, vzrůstá tedy počet dětí závislých na internetu a kybersvětě. Takové závislosti se říká „netolismus“. Vyznačuje se podobně jako jiné závislosti – potřebuji trávit čas na internetu, ztrácím zájem o jiné koníčky, jsem podrážděná, pokud mi chce někdo znemožnit na internetu být apod. Je alarmující, kolik dětí tomu propadá a jak snadno.

Mnoho času tráví děti na sociálních sítích, kde jsou vystavovány neustálému poměřování se s polovinou světa. Lidé sdílí, jak jsou šťastní, úspěšní, jak cestují, jaké mají oblečení, auta, účesy atd. Mezi generací našich dětí vysoce vzrůstá úzkostnost, deprese a bohužel i množství sebevražd. Děti jsou velmi křehké a citlivé, neboť jsou v dnešním světě velmi přehlcovány a přetěžovány. Žijí v relativním pohodlí a blahobytu, ale tím pádem mají čas zabývat se svými pocity, se kterými si neumí poradit. Za našeho dětství jsme se srovnávali maximálně s pár dětmi ve třídě. Dnes se děti a dospívající porovnávají s miliony lidí na sociálních sítích. Často mají pocit, že tedy nejsou dostatečně šťastní či dost zajímaví. Přehlcenost podněty v nich může vzbuzovat i přetížení a prázdnotu v tom, kolik informací a podnětů potřebují k tomu, aby se zabavili. Je to pro dospívající obrovsky náročné žít v tomto světě a cítit se vnitřně spokojený a naplněný. I proto se plní ordinace dětských psychologů a psychiatrů a čísla bohužel stále stoupají. Kapacity těchto odborníků již přestávají stačit a objednací lhůty se prodlužují.

S dětmi bychom měli mluvit o rizicích, které kyberprostor přináší. Zbytečně je nestrašit, ovšem seznamovat je i s tím, co není tak zřetelně viditelné, a tedy často neuvědomované. Děti by určitě měly vědět, že kyberprostor je veřejným místem, kde zanecháváme digitální stopy. Vše je dohledatelné a může tedy být zneužitelné. Pokud sdílím nějakou fotku a posílám ji, je dobré zvážit, zda bych takovou fotku dala i na billboard na náměstí. Děti by měly být seznámeny s tím, jaké informace a proč jsou nebezpečné sdílet. Pokud budu na sociálních sítích slavnostně prohlašovat, že s celou rodinou jedu na 14 dní na dovolenou, zvu případné zloděje do prázdného příbytku a ulehčuji jim tak situaci.

V kyberprostoru se bohužel nachází tzv. „lovci“, kteří se zajímají nejčastěji o děti ve věku 8 – 18 let. Mívají falešný profil, kontaktují dítě, aby si ho přidalo na svůj profil apod. Vzbuzují důvěru a zájem, zjišťují o dětech informace, které pak mohou zneužít. Nezřídka kdy se stává, že vzbudí zamilovanost – zvláště u dospívajících. Po čase se obvykle chtějí sejít, což s sebou nese právě veliké riziko. Je dobré mluvit s dětmi ve smyslu, aby rodiči sdělily, když jim napíše někdo, koho neznají. Ať se rodič může podívat na ten profil a prověřit ho. V případě podezření na falešný profil se určitě doporučuje okamžitě ukončit komunikaci a zablokovat si přístup dotyčného na svůj profil. Ve spolupráci s někým dospělým, komu dítě věří, je možné tento profil i nahlásit na policii a pro tyto účely je dobré mít schované důkazy – tedy printscreen chatu, diskuse, obrázky, co mu dotyčný posílal apod.

Každý mobil má v sobě zabudovanou službu geolokace, díky níž může být přesně určeno, kde zrovna jsem. Je lepší ji mít vypnutou a použít ji ve chvíli, kdy se potřebuje dítě někam dostat atd. Zároveň si přečíst podmínky při stahování aplikace a zvážit, zda ji opravdu potřebuji. Mnoho aplikací po nás chce věci, které nepotřebuje pro své fungování – například přístup ke kontaktům, fotkám, zprávám apod. Je tedy i výhodnější mít v mobilu stažený nějaký antivir. Je to hodně informací, které potřebujeme vědět a se kterými se nějak popasovat, viďte?

Není možné v dnešní době děti zcela odříznout od digitálního světa – nebo minimálně téměř nemožné, pokud žiji ve společenství spolužáků, kteří ve virtuálním světě tráví mnoho času. Spousta dětí by se cítila vyčleněná z kolektivu, když kamarádi se domlouvají na skupinách přes mobil, sdílí spolu věci, hrají online hry apod. Jak ale k dětem přistupovat?

Doporučuje se opravdu hodně s nimi komunikovat. Povídat si o tom, co je baví, co je zajímá. Ponořit se trochu do jejich světa a nechat se od nich s ním seznámit. Zeptat se, co je baví na té hře, kterou hrají. Co je jejím účelem a cílem. Není vždy nutné tu hru hrát s dítětem (zvlášť, když nejste herní typ 😊), ale je účelné a užitečné se o to zajímat. Když můj téměř čtrnáctiletý syn přichází s mobilem, aby mi ukázal, jaký dal skvělý gól ve hře fotbalu a chce mě seznámit s hráči, kteří jsou v jeho týmu… Polknu vnitřní nezájem a řeknu si, že je přeci skvělé, že mi to ještě chce zatím ukázat. A že bych tomu přeci ale měla věnovat pozornost, aby se mi do virtuálního světa nezavřel úplně.

Je užitečné zjišťovat, co dítě na internetu dělá, s kým a jaké technologie využívá. Je rozdíl, zda se dívá na dokumentární film nebo hraje hry nevhodné pro jeho věk. Kupříkladu Minecraft je kreativní hrou, někdy už je tam ovšem i násilí a má určité závislostní prvky. Za určitou kostku mohu získat něco jiného atd. Fortnite je jedna z nejoblíbenějších her mezi dětmi, ale také je jedna z nejnávykovějších. Cílem je vystřílet ostatní hráče a zůstat sám.

Znovu opakuji, že nejdůležitější je však rodičovský zájem. Neříkáme dítěti, že je „závislák“ a ať to okamžitě vypne. Tím se od dítěte oddalujeme a plodí to další problémy. Pro dnešní děti je hodně zásadní hodnocení ostatních – být IN, nevybočovat, neustále být zabavován. Prožitek je důležitější než fakta. Proto se doporučuje zaměřit na to, co je pro ně důležité a jít po jejich prožitcích a emocích. Neptat se „Co bylo ve škole?“, ale ptát se na to, co ho dnes pobavilo, co ho naštvalo, co mu nesedlo v písemce, co ho dnes rozesmálo atd. Hledejme vztah a cestu k dětem, výchova a komunikace s dětmi by neměla být o příkazech. Své požadavky se snažme sdělovat vytrvale a vlídně a s vysvětlením, proč mi některé jednání vadí a co by mohlo dítko dělat raději. Nabízet jim případně alternativu. A připomenu, že je důležité nehodnotit dítě – mluvit o jeho konání, které se nám nelíbí, ale nenálepkovat dítě. Děti bychom měli přijímat i s jejich pocity, které v ideálním případě i uznáme a pojmenujeme. 😉

Statisticky více hrají hry kluci a mívají častěji potíže se závislostí na hraní. Výzkumy říkají, že nejrizikovější věk je 11 – 13 let, kdy hodně hrají, poté již tento zájem o něco klesá. Děvčata jsou spíše na sociálních sítích, které s sebou však nesou také veliká rizika, jak jsem již zmiňovala výše. Dívky právě ve věku zhruba 13 let, kdy potřebují najít své místo ve světě, čelí nátlaku toho, jak by měly vypadat, co vlastnit a jak se chovat.

Problémem je sociální tlak vrstevníků. Pro některé typy dětí je opravdu náročné mu čelit, někdy jsou kolektivy dětí až agresivní. Pokud je naše dítě poslední, které není na sociální síti a ostatní jeho spolužáci již jsou, je dobré se s dítětem bavit o rizicích a proč z toho máme obavy. Nastavit případně nějaká pravidla a domluvit se na zkušebním období. To vše je ale velmi individuální a každé dítě je jiné stejně jako každý rodič. A v této interakci je třeba vytvořit dohodu a postup, který bude schůdný pro obě strany. Přesto má o něco větší rozhodovací pravomoc rodič – je dospělý a zodpovědný za rozvoj dítěte. Jen je třeba to těm dětem dobře vysvětlit, aby měly šanci alespoň trochu nahlédnout, že nám jde o ně, jejich štěstí a zdraví, protože je máme opravdu rádi. Dát jim pochopení pro jejich případnou nevoli nastavení užšího limitu, než by třeba chtěli.

Dalším faktorem je to, že děti obecně spí podle výzkumů o 1 hodinu méně než děti před 100lety. Přitom spánek je nejdůležitější věc pro vývoj mozku dětí, aby pak mohl dobře fungovat. Obecně (a opět to může být velmi individuální) se doporučuje dětem ve věku tří až pět let 10 – 13 hodin spánku denně. Dětem do dvanácti let pak 9 – 12 hodin denně a dospívajícím do sedmnácti let 8 – 10 hodin denně.

Vliv na to má i modré světlo obrazovek, které mozek vnímá jako světlo – je den, modrá obloha, má pocit, že je potřeba být aktivní. Neměli bychom tedy do obrazovek koukat před spaním. Minimálně půl hodiny, ale lépe alespoň 1,5 hodiny, aby měl mozek prostor se připravit na klid a uvolnil se do kvalitního a hlubokého spánku. Zároveň bychom tedy neměli spát s telefony v ložnici nebo ho alespoň dát na režim „letadlo“. Ať nemáme tendenci ho pořád kontrolovat.

Přes den je vhodné, aby děti měly alespoň hodinu denně pohyb, při kterém se zadýchají. Má to pozitivní vliv na zdravý a dobrý růst. Již s tímto ohledem je třeba vlastně plánovat čas přes den a říct si, kolik mám tedy na obrazovky času.

Zároveň je opravdu užitečné trávit spolu s dětmi i nějaký kvalitní společný čas – tedy hrát nějaké hry, chodit na výlety, mít nějaké pravidelné společné jídlo, u kterého si spolu povídáme. Tento čas by měl být zábavný a zajímavý pro obě strany. Tedy tak, abychom si to užili oba.

Také je dobré se zamyslet, zda opravdu potřebuje mít dítko internet v mobilu a do jaké míry by mělo mít data. Ve chvíli, kdy dítě má již mobil nebo jinou elektroniku, u které sedí, je důležité nastavit přiměřená pravidla a dodržovat je. Ideální samozřejmě je, pokud se na nich s dítkem domluvíme. Bude ochotnější je respektovat. Co si však budeme povídat – děti nebývají zcela nadšené z omezování času na internetu a při hrách na mobilu apod. V závislosti na věku dítěte je nutné o pravidlech diskutovat, argumentovat a hranice nastavovat. Slyšet jejich důvody a přání. A pak na základě toho všeho nastavit nějaký limit. Ačkoli se jim někdy nemusí zcela líbit.

Na mobilech můžete mít zřízen rodičovský zámek, kdy máte přehled, kolik času a v jakých aplikacích dítko svůj čas tráví. Dá se nastavit časový limit, večerka, kdy se mobil uzamkne a není možné na něm hrát apod. Opět připomínám, že i toto je vhodné s dětmi dobře komunikovat a vysvětlit jim, proč toto chci a potřebuji a jaký účel to plní. Že to není pouhá „buzerace“, kontrola a omezování dítěte, jak to někdy vnímají. 😉 Ale že je chceme také chránit, protože je máme opravdu rádi.

A nezapomínejme na to, že my jdeme dětem příkladem. 😊 I v tom, jak moc a kdy trávíme čas na internetu. Jak moc máme v ruce mobil. A zda se jim umíme omluvit, když se nám něco nepovede. 😉

Závěrem bych Vám posdílela nějaké tipy na knihy a internetové stránky s touto tematikou:

Mary Aiken – „Nebezpečný efekt“ (o kyberšikaně)

Eckertová, Dočekal – Bezpečnost dětí na internetu

Eckertová – Hustej internet (dobrou formou psáno)

Manfred Spitzer – Digitální demence

www.seznamsebezpecne.cz

www.saferinternet.cz

www.bezpecne-online.cz

www.horkalinka.cz

www.nntb.cz (nenech to být)

Mgr. Lucie Baliharová

Dovolte mi pozvat Vás na webinář paní Lucie Balihárové

Puberta je přirozenou, ale často velmi náročnou etapou v životě dítěte – i jeho rodiče. Emoce létají nahoru a dolů, komunikace často vázne a domácí pohoda bývá nahrazena nedorozuměními nebo konflikty. Tento webinář Vám pomůže pochopit, co se v dospívajícím dítěti odehrává, proč se chová „jinak“ a co skutečně potřebuje.

Získáte nejen teoretické poznatky, ale především praktické tipy, jak touto bouřlivou etapou projít v klidu a s větším pochopením.

Jak zvládnout pubertu: Porozumění, komunikace a důvěra – webinář s Mgr. Lucií Baliharovou | Eduall.cz

Zaujalo vás toto téma?
Na podobná témata nabízíme na Eduall.cz i online kurzy a webináře, kde jdeme více do hloubky a přidáváme praktické příklady nebo se přidejte se do Eduallklub, kde získáte přístup ke kompletní knihově záznamů webinářů (přes 90 záznamů) a ke všem živým webinářům.

Nově jsme pro Vás vytvořili FB skupinu

Eduall poradna pro pedagogické pracovníky a rodiče

Nebo nás můžete sledovat na Linkedln

Eduallcz