VZTAHY MEZI SOUROZENCI

Kdo máte doma dvě a více dětí, pravděpodobně už jste zažili situaci, kdy na Vás dítě volalo „Mamííí, ona mi dělá tohle“, „Tatííí, on mi vzal tamto“… A Vy si říkáte, že byste možná ty děti zavřeli do pokoje, ať si to vyřeší. 😊 Tohle nutně ale nemusí být špatné řešení. 😉 K tomu se postupně dostaneme. Na začátek bych ráda poznamenala, že mít sourozence s sebou nese mnoho pozitiv. A každé dítě, ať již je jedináček nebo má nějakého sourozence, si nese ve vínku určitá specifika. Vliv má také pořadí, ve kterém se dítě narodilo.

Jedináčci jsou dost často zvyklí být středem pozornosti a o věci i o lidi se nedělit. Mohou mít tedy potíže spolupracovat, pokud se věci nedějí podle nich. Většinou vychází lépe s lidmi staršími či mladšími než se svými vrstevníky. Bývají docela i perfekcionističtí, neboť často zažívají velké nároky od rodičů. U těchto dětí je dobré se soustředit na učení dítěte spolupracovat, sdělovat své pocity, brát si čas pro sebe apod.

Ale vzhledem k tomu, že článek je o vztazích mezi sourozenci, opustíme jedináčky a zaměříme se tedy na děti, které sdílí domácnost a rodiče ještě minimálně s jedním dalším dítětem. Jak jsem předeslala, projevy dětí mohou souviset i s tím, v jaké pozici se narodily. Ráda bych k tomu ještě dodala, že nejsem „tabulkový typ“, tedy některé věci je třeba brát s rezervou či nadhledem a vnímat to tak, že zpravidla to bývá takto, ale nemusí to platit pro všechny. 😉

Prvorozené děti jsou zpočátku zvyklé dostávat hodně pozornosti a přebírají pak pozici „toho zodpovědného“, který se snaží chovat podle zásad rodičů. Zaměřují se hodně na výkon a pravděpodobně budou mít vysoké cíle. Potřebují se cítit nadřazené a rádi vedou nebo řídí ostatní. Měli bychom si u těchto dětí dát tedy pozor na vysoké nároky a nevyžadujme od nich dokonalost. Oceňme snahu nebo dílčí zlepšení. Je dobré učit děti mít spíše radost z činnosti, než usilovat o výhru a dokonalost. Dítě se potřebuje naučit, že chyba není selhání, ale příležitost k dalšímu růstu. Docela dobře funguje, když jeho povinnosti vyvážíme určitými privilegii – přeci jen je nejstarší, měl by určitá privilegia z toho plynoucí mít. Příkladem takových výsad může být možnost jít déle spát, případně větší rozhodovací pravomoc v určitých situacích apod.

Pro prvorozené dítě bývá téměř vždy těžké, když přijde další sourozenec. I když to vypadá, že se těší, neumí si to představit. A najednou přijde nějaký „vetřelec“, který bere prvorozenému jeho výsadu jediného dítěte v rodině, bere mu pozornost rodičů, časem i hračky. Každé dítě se s tím vyrovnává po svém a je dobré na to myslet, pokud chceme, aby do budoucna měly děti dobrý vztah. Nezapomínat tedy na to, že prvorozený také potřebuje cítit, že má svou pozornost a nezačít ho zanedbávat po příchodu miminka. Jasně, miminko vyžaduje a potřebuje více péče, ale právě proto je třeba vědomě hledat čas i pro prvorozeného, aby se zmírnila žárlivost. Je potřeba ho ubezpečit o jeho jedinečnosti. Je skvělé vyčlenit si čas jen pro to starší, být spolu sami – ideálně pravidelně. Také mu dát prostor pro vyjádření svých negativních pocitů vůči nově příchozímu sourozenci. Ubezpečit ho, že je v pořádku, když cítí nevoli a že ho doma nechce. Jen mu ty pocity uznat a přijmout je. Nemusíme se bát, že tím podpoříme nenávist mezi sourozenci. 😊

Někdy nás samozřejmě vyleká, když dítě mluví o sourozenci hodně zle, sděluje, že chce zabít bráchu apod. Reagujme v tu chvíli na to, co cítí, ne co říká. Potřebuje pochopení pro své pocity. Nenuťme děti, aby se měly rády. Neměli bychom na to apelovat a vědomě toho chtít docílit. Jen to může podpořit odpor a nevoli.

Druhé dítě ze dvou se obvykle zkouší vyrovnat staršímu a pokud se mu to nedaří, snaží se vyniknout v úplně jiné oblasti. Bývá lépe přizpůsobivé, přátelštější a nevyžaduje tolik pozornosti od rodičů. Jako rodiče bychom měli dát pozor na srovnávání a podporovat spíše spolupráci než soutěž.

Jsou-li v rodině děti tři, říká se, že to prostřední, „sedvičové“, dítě to má nejtěžší. Bývá na něj nejméně času. Často se cítí stísněně mezi zodpovědným starším a nejmladším „miláčkem“. Bývá nejuzavřenější, i když ve společnosti přátelské. Jako rodiče bychom opravdu hodně měli dbát na to, zda mu dáváme dostatek pozornosti a zda má s rodičem někdy čas jen pro sebe. Potřebuje pocítit, že je důležité a výjimečné.

Je-li v rodině více dětí než dvě, nejmladší dítko bývá bráno jako maličké napořád a často nebývá v rodině bráno vážně. Cítí se zpravidla méně schopné než sourozenci a má silnou touhu sourozence dohnat. Vyhoví rádo rodičům i sourozencům, ví, jak být okouzlující a milý, což mu pomáhá manipulovat okolím. Jako rodiče bychom měli povzbuzovat samostatnost a zodpovědnost tohoto dítka a dát pozor, abychom se k němu nechovali stále jako k „miminu“.

Ještě je dobré podotknout, že pokud je mezi dětmi odstup o šest a více let, dítko je bráno jako jedináček.

Zároveň jako rodiče možná cítíme, že k jednomu z dětí máme o něco bližší vztah než k jinému. Není třeba se za to stydět. Jen si to zvědomit. Není možné to vůlí ovlivnit. Je přirozené, že není možné mít stejný vztah ke dvěma různým lidem a u dětí to platí stejně. Některé dítě nám svým osobnostním laděním zkrátka sedne lépe.

Jeden z nejtěžších modelů (ovšem obvykle velmi běžný) je rodina, kde jsou dvě děti v odstupu 2 – 3 let a taťka je celý den v práci. Vznikají extrémní nároky na matku, kdy obě děti mají velkou potřebu blízkého kontaktu s dospělým. Mamina pak často zapomíná na sebe a je toho na ni hodně.

Velmi se mluví o tom, jak je nutné být spravedliví mezi sourozenci – aby měli stejné věci, stejné zážitky apod. Ovšem každé dítě potřebuje něco jiného. Každý člověk jsme jiný. Není nutné tedy posilovat to, že všichni to musí mít stejně. Vracejme se k tomu, co opravdu chce a z jakého důvodu je to pro dítě důležité. Jaké má ono samo potřeby a zda tu věc či cokoli jiného nechce jen proto, že to má sourozenec. Učit se zamýšlet nad tím, co mě vede k tomu to chtít.

Čímž se dostáváme i k tomu, že děti něco hodně chtějí, což je v pořádku, ale nemusí to vždycky získat. Opět je pak důležité přijmout jejich emoce nevole a nespokojenosti. Zároveň však dávejme pozor na vlastnictví – pokud je něco toho dítěte, je v pořádku, že to nechce půjčit a neměli bychom ho nutit. Také hned tak nepůjčujeme své vlastní věci, zvlášť, když máme obavu, že by nám je ten druhý mohl zničit, ztratit nebo poškodit. Můžeme vést děti k tomu, že pokud nechtějí tu či onu věc sourozenci půjčit, neměli by mu s tím mávat před obličejem a provokovat ho. A v neposlední řadě – do tří let věku není dítě v zásadě zralé na to, aby věc půjčilo. A to se občas na dětských hřištích objevuje – „půjč to kamarádovi, nebuď zlý“…

Se starším sourozencem se již můžeme domluvit, co může přejít do společného vlastnictví, co tedy mohou mít dohromady, je třeba se na tom ale dohodnout.

Teď se dostáváme k již avizovaným sporům mezi sourozenci. Doporučuje se nikdy nerozhodovat a nebýt tedy soudcem jejich sporům. Je to velmi nevděčná pozice a podporuje žalování. Naopak to nepodporuje dovednosti řešit konstruktivně konflikty apod. Samozřejmě velmi záleží na věku dětí, ve kterém zrovna jsou a čím jsou mladší, tím více budou potřebovat naši pomoc a podporu, jak věc vyřešit. I zde ovšem můžeme děti od útlého dětství učit nacházet společné řešení. Pomoci jim pochopit, co se děje a podpořit je, aby si situaci vyřešili sami.

Zkusím nyní závěrem shrnout pár doporučení, které mohou pomoci budovat dobré sourozenecké vztahy. 😊

Nikdy děti nesrovnávejme. Každé je jedinečné, každé je jiné, umí jiné věci, má rádo jiné věci a vyniká v jiných oblastech. Podporujme tedy každé zvlášť v tom, v čem je dobré. Srovnávání mívá velmi neblahý dopad na jejich vztah do budoucnosti.

Nenuťme děti půjčovat věci. Ukažme jim, proč je dobré půjčit, ale nenutíme je k tomu.

Není nutné dávat všem stejně („spravedlivě“). Učme je, že dáváme podle potřeb každého dítěte a ty mohou být zcela nebo trochu jiné.

Můžeme je vést k tomu, aby se naučili říkat, co mají na sobě rádi. Na sobě samém i na tom druhém. Podporuje to sebevědomí i empatii a vnímavost.

Nechme je popisovat své pocity, jak vidí tu kterou situaci (zvlášť ty konfliktní) a dát jim důvěru, že tu situaci dokáží vyřešit.

Více o konfliktech mezi dětmi a jejich řešení zase příště, bylo by to ještě na delší povídání. Měli bychom to stihnout na webináři Eduall „Sourozenecké vztahy a jak pomáhat dětem řešit spolu konflikty“ na konci června. 😊

Mgr. Lucie Baliharová

Dovolte mi pozvat Vás na webinář paní Lucie Balihárové

Účastníci webináře budou seznámeni se specifiky sourozeneckých vztahů a jaký vliv má pořadí narození sourozence. Otevřeme témata sourozeneckých konfliktů a zda a jak je můžeme pomoci dětem řešit. Dotkneme se hierarchie v rodině a webinář nabídne určité techniky, jak dětem můžeme pomoci hledat řešení.

Sourozenecké vztahy a konflikty – jak pomoci dětem s řešením | Webinář s Lucií Baliharovou

Zaujalo vás toto téma?
Na podobná témata nabízíme na Eduall.cz i online kurzy a webináře, kde jdeme více do hloubky a přidáváme praktické příklady nebo se přidejte se do Eduallklub, kde získáte přístup ke kompletní knihově záznamů webinářů (přes 90 záznamů) a ke všem živým webinářům.

Nově jsme pro Vás vytvořili FB skupinu

Eduall poradna pro pedagogické pracovníky a rodiče

Nebo nás můžete sledovat na Linkedln

Eduallcz