VÝCHOVA DĚTÍ S VÝVOJOVÝM TRAUMATEM

Jak název napovídá, ráda bych se s Vámi dnes podělila o mé zkušenosti s tím, jaké jsou děti s vývojovým traumatem a jak k nim přistupovat. Asi by bylo vhodné si zhruba říci, co je vývojové trauma, i když jsem o něm již psala, ale nebudeme předpokládat, že všichni tyto informace četli a pokud četli, tak že si to zapamatovali. 😉 Já toho četla, a ne vždy bych dokázala zopakovat, o čem to bylo, natož s časovým odstupem.

Vývojové trauma je zjednodušeně řečeno bolest dítěte, které bylo zraněno v raném dětství, a to opakovaně. Zapíše se to do jeho těla a to se pak s tímto zraněním vypořádává, mění chování dítěte, prožívání a vnímání sebe, lidí kolem něj a celého světa. V zásadě jde často o nedobrou péči primárních pečovatelů, tedy obvykle biologických rodičů, od kterých dítě péči očekává. Pokud tito rodiče nejsou dostupní nebo jsou nečitelní, případně vůbec nejsou k dispozici, mozek dítěte dostává informaci, že svět není bezpečný a lidé také ne. Toto vše se odrazí v těle dítěte a v jeho prožívání.

V zásadě se dá říci, že téměř všechny děti v náhradní rodinné péči mají vývojové trauma. Ztratily rodiče, ať již z jakéhokoli důvodu a musí se s tím vypořádávat. Pokud je dítě nějak zanedbáváno či týráno, zakládá to právě velmi na vývojové trauma.

Nemusí to však být jen děti v náhradní rodinné péči. Dokonce i časté hospitalizace v nemocnici, obzvlášť bez přítomnosti rodiče, mohou způsobit změny na dětské duši. Vývojové trauma však mohou mít i děti, které mají rodiče, jež je zahrnují materiální péčí, ale nemají na ně čas, neboť hodně pracují apod.

Zkrátka se jedná o stav, kdy děti opakovaně a dlouhodobě nedostávají péči svých rodičů, kterou očekávají a potřebují pro svůj zdravý vývoj, tedy se jejich mozek začne vyvíjet jinak a ovlivňuje to více či méně psychiku dítěte, potažmo pak jeho chování.

Říkáte si, že všichni jsme prožili něco zlého a přeci jsme také nějak vyrostli a v zásadě i ve slušné lidi (snad ve většině případů). Jasně, to je veliká pravda. Také si ale spousta z nás chodí řešit naše bolesti na terapie, potýkáme se s tím v našich životech, máme menší či větší potíže ve vztazích nebo jiných oblastech ve svém životě. A určitě bychom si přáli, abychom mohli předávat dětem stabilnější život.

Navíc je velmi odlišné, zda se jedná o jednorázové trauma nebo trauma vývojové. Jednorázové trauma souvisí s nějakou událostí, jež se nám přihodila (rozvod, smrt blízkého, autonehoda…) a neměli jsme dostatek blízkých osob a dobrou sociální síť, která by nám pomohla zážitek zpracovat. Pak se může rozvinout až posttraumatická stresová porucha.

Vývojové trauma se na druhou stranu vyznačuje právě tím opakovaným vystavením působení traumatických událostí, po dlouhou dobu, a to v období dětství. Odborník na trauma, pan Bessel van der Kolk, říká: „Pokud bychom se zabývali samostatně jednotlivými traumaty a opomenuli celkovou vnitřní dezorganizaci, ke které vedou, bylo by to stejné, jako bychom pro jednotlivé stromy přehlédli celý les.“

Následky vývojového traumatu jsou poté viditelné v projevech a chování dítěte. Dochází k odlišnostem ve vývoji mozku, k poruchám v chování, v regulaci emocí. Často mají tyto děti poruchy učení, pozornosti a nezřídkakdy se zaměňuje vývojové trauma za diagnózu ADHD. Není divu, příznaky jsou opravdu podobné. K tomu se přidává právě negativní sebeobraz, kdy se děti s tímto traumatem vidí jako špatné, což je velmi zásadní pro pochopení toho, že je nutné k nim přistupovat trochu jinak. Tyto děti vnímají negativně nejen sebe, ale právě i celý svět a ztrácí v něj i v sebe důvěru.

Mezi somatické obtíže patří zažívací problémy, chronické bolesti, problémy se spaním a další. Mnoho projevů je psychosomatických a některé výzkumy ukazují, že u traumatizovaných dětí se až padesátkrát častěji vyskytuje astma.

Tyto děti se velmi často nevyznají ve svých emocích a prožívání a potřebují s tím pomoci od pevných a milujících dospělých. Navíc trauma u dítěte v tomto případě není o událostech, ale o vztazích, ve kterých bylo dítě zraňováno.

Je tedy nasnadě odvodit, jak k takovým dětem přistupovat a jak je léčit. Protože tento přístup k nim by právě měl být léčivý a optimálně přes vztahy. Ve vztahu byly děti zraněny a jen vztahem a ve vztahu se mohou léčit. Základní podmínkou je tedy bezpečný vztah se svou pečující osobou, ať je to již kdokoli. Rodič, babička, teta, pěstoun… Kdokoli, kdo o dítě pečuje primárně, tedy nejvíce. Koho může dítě považovat za svou nejbližší osobu.

Jednou z cest pomoci dětem s vývojovým traumatem je tzv. terapeutické rodičovství, které je přístupem, jež právě zohledňuje specifika těchto dětí a s porozuměním je vede skrze bezpečný vztah do dospívání a dospělosti tak, aby dokázaly svá zranění zpracovávat a minimálně měly bezpečný přístav, ve kterém se budou cítit doma.

Co je v přístupu a výchově dětí s tímto specifikem důležité, je mluvit s nimi o jejich minulosti. Pomáhat jim ji zpracovávat, nedělat zbytečná tabu, ale prohlubovat úměrně věku dítěti jeho porozumění událostem z jeho dětství. Tak, aby tomu dítě rozumělo a dokázalo si utřídit myšlenky, vzpomínky a události ve svém životě. Dáváme dítěti věci do souvislostí, vedeme ho s důvěrou, kterou velmi potřebuje a přijímáme, že ono může být minimálně zpočátku nedůvěřivé.

Druhou rovinou jsou tělesné projevy dítěte, kdy reflektujeme následky traumatu na mozek, nervovou soustavu a celé tělo dítěte. I když se nám zdá, že traumatické události dítě zažilo v době, kdy si to ještě nemůže pamatovat, v těle to má zapsané. Tělo si to pamatuje a vyplavuje tuto informaci. O to složitější je to nejen pro nás dospělé jako vychovatele, ale i pro samotné dítě, které často nerozumí svému prožívání a svým emocím. Neví, proč teď je zrovna vystrašené, proč teď cítí úzkost, z jakého důvodu je zrovna smutné… Potřebuje být přijato i s těmito emocemi a postupně rozkrývat jejich původ.

Občas se osoby vychovávající dítě s vývojovým traumatem přirovnávají k potápěčům. Pravděpodobně jste již viděli metaforu ledovce, kdy jen jeho špička kouká nad hladinu, a to je právě to, co my vidíme. Velká většina ledovce je však skrytá pod hladinou. Chování dítěte je jen špičkou pomyslného ledovce. Ovšem emoce dítěte, prožívání, nenaplněné potřeby… to vše je schováno a jen trpěliví pečující mohou pomalu a postupně odkrývat skryté části tohoto dětského ledovce. Nasadit potápěčskou výzbroj a potopit se do nitra dětské duše a pomoci mu porozumět, co se s ním vlastně děje. Není vždy nutné najít konkrétní příčinu. Ale už to, že jsem ochotna nebo ochoten s dítětem v tu chvíli mluvit, přijmout jeho emoce a prožívání a milovat ho, už to je velmi léčivé.

Pro tělo je užitečné učit děti nějaké zklidňující techniky, kdy se dá zaměřovat na dech, na jemná cvičení či dotyky. Můžeme učit dítě vizualizovat a zklidňovat se nějakou příjemnou představou. Pomáhat mu vnímat, kde v těle emoce cítí, co to s ním dělá, jak se emoce asi jmenuje a co se s ní dá dělat, když se aktuálně potřebuji nějak zregulovat.

Existuje samozřejmě mnoho terapeutických možných přístupů, jak pomoci dětem s vývojovým traumatem. DDP terapie, Theraplay, terapeutické pískoviště, arteterapie a další. Ovšem bývá to doplněk k tomu zásadnímu, a to je právě bezpečný a jistý vztah s blízkou osobou, která o dítě pečuje, přijímá ho a doprovází ho k porozumění a důvěře sám k sobě i svému okolí. Kupříkladu právě přístupem terapeutického rodičovství, které se zakládá na přijetí, empatii, zvídavosti vůči prožívání dítěte a hravosti, se kterou se lépe boří zdi, jež si kolem sebe dítě staví. Věřím, že milující dospělý je schopen svým přijetím a láskou vyléčit zraněné dítě ve většině případů. I když se pohybuje na spirále, kde po dílčích úspěších může přijít nepříjemný pád a zklamání. Ovšem cesta je nevzdat to a vidět, že i malé pokroky jsou stále kroky kupředu za cílem vychovat sebevědomého a spokojeného dospělého, který ve svém životě může zažívat úspěch. Všichni bychom si to, předpokládám, pro své děti přáli. 😊

Mgr. Lucie Baliharová


Zaujalo vás toto téma?
Na podobná témata nabízíme na Eduall.cz i online kurzy a webináře, kde jdeme více do hloubky a přidáváme praktické příklady nebo se přidejte se do Eduallklub, kde získáte přístup ke kompletní knihově záznamů webinářů (přes 160 záznamů) a ke všem živým webinářům.

Nabídka Eduall webinářů pro učitele a rodiče zaměřená na inkluzi, práci s dětmi s specifickými potřebami, a další pedagogická témata.
Eduall Klub – platforma pro pedagogy s přístupem k odborným webinářům a materiálům

Nově jsme pro Vás vytvořili FB skupinu

Eduall poradna pro pedagogické pracovníky a rodiče

Nebo nás můžete sledovat na Linkedln

Eduallcz

Mgr. Lucie Baliharová
Mgr. Lucie Baliharová vystudovala Sociální politiku a sociální práci na Západočeské univerzitě v Plzni, pracovala jako lektorka primární prevence na základních školách a následně jako vedoucí podporovaného zaměstnávání pro osoby se zdravotním postižením. Od roku 2017 - dosud je klíčovou pracovnicí doprovázející pěstounské rodiny pod Sdružením pěstounských rodin z.s. v Plzni. Prošla kurzy respektující komunikace a dále se v této oblasti vzdělává. V roce 2018 se vyškolila jako lektorka kurzu „Silní rodiče-Silné děti" a získala certifikát pro jeho vedení. Pro zvýšení odbornosti při doprovázení pěstounských rodin je od roku 2022 navíc certifikovanou lektorkou kurzů na téma Vývojového traumatu a Terapeutického rodičovství, neboť absolvovala výcvik lektorů pro tuto tematiku pod organizací ATTA."
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *